.


April 2012

Mé druhé Já - 16-3/3

29. april 2012 at 18:04 | V |  Mé druhé já



konečně závěr šestnácté kapitoly. Dostala jsem se k PC, abych to dodělala a zase jdu ven. Je tam hezky i když fouká ledovej vítr. Těším se na večer, až se podívám co je nového na vašich stránkách. Kapitola je trošku delší než obyčejně, ale už se mi to dál nechtělo kouskovat.

V následujících vteřinách bylo jen slyšet, jak máma hlasitě zakašlala. Podle všeho chtěla rychle něco namítnout, ale v tom momentě si neuvědomila, že má vlastně krk plný všeho, jen ne vzduchu. Emma dokonce začínala mít chvílemi strach, že to celé s tou policií uspěchala víc, než bylo moudré a zlobila se na sebe a hlavně na svoje hloupé myšlenky, co chtějí všechno hned a hned. Zařekla se, že podobné věci se nesmí člověku vstřelit přímo mezi oči

Uzávěrka

28. april 2012 at 21:54 | V |  Oznamy

Mno...(*vzpomíná na staré časy kdy tímto dlovem začínala články na jejím úplně prvním blogíéíísQu)

Povídky do soutěže mi zatím poslali jenom tři lidi, takže se vás chci zeptat. potřebujete na to víc času? Plně chápu, že nemáte čas nebo nápady a
respektuji to, takže jsme ochotná to prodloužit (po domluvě kolik času byste teoreticky potřebovali)

jedině pokud bude z vaší strany zájem, jinak to ukončím, vyhodnotím a jestli bude zájem můžu udělat druhé kolo. Vážně záleží jenom na vás

PS: moc děkuji těm, kteří se zatím zúčastnili :D

Poslední dobou je venku hezky a naši mě drží dál od počítače a tudíž i od psaní...:// takže musím psát po večerech. Dneska mi konečně (oficiálně) vyšla hra na kterou jsem čekala asi půl roku! Takže jsem strávila X času přemýšlením nad tím, co v prázdné místnosti s psacím strojem na kterým chybí téčko! :DD Ale it was worth it!

VYHODNOCENÍ SOUTĚŽE BUDE...

a) Pokud se nikdo ještě dočasně nezapojí, tak někdy během týdne (ještě se na tom musím dohodnout s mojí spoluhodnotitelkou)
b) Záleží na tom, kdy by mi došly ty "po uzávěrové povídky" takže nevím.

Chci...!

27. april 2012 at 23:18 | V |  Oznamy

…aby mě měli lidé rádi takovou, jaká jsem. Spousta lidí mě vidí jinak, ale tohle je moje pravé já. Nejsem moc hezká, ani moc dokonalá. Můj únik od reality je psaní… jsem divná, ale je mi to volný. Omlouvám se za moje pubertální keci


Žlutá květina a něco navíc...

25. april 2012 at 19:51 | V |  GALERIE

Dneska bylo krásně, šla jsem ven (vyfotit jednu lokaci která mě v hlavě leží už docela dlouho, dneska jsem dokonce zašla tak daleko, že jsem si ji začala čmárat v angličtině. No a přišlo mi pod nos několik záběrů, které jsem chtě nechtě musela vyfotit, tohle je asi ten nejpovedenější z nich, nechápu jak se mi mohlo povést takhle zaostřit :D

Jinými slovy SPAM

24. april 2012 at 21:08 | V |  Oznamy

Nejpreve jsem se chtěla vyhnout všeméožným kecům, které jenom zahlcují moji stránku, ale proč to dělat? :DD

Dneska jsme měli třídní schůzky alias rodičák. nevím jak tomu říkáte vy. I když mám dobrý známky, nesnáším to. Jde prostě o ten princim když si pomyslím co jim učitel o nás navykládá, že uvidí že mám na lavici samý MOI (dneska jsme to a s Anne mizíkovaly, ale moc to nešlo - nápisy bělítkem se prostě nezapřou :D)

Vždycky nám po rodičích pošlou takovej proužek papíru, jinými slovy čtvrtlentní vysvědčení...

No myslela jsem, že to bude o jednu dvojku lepší, mám tři. fyzika, ivtčko a franina (fuck, ta poseldní mě docela štve)
Nejsem šprt, ale jen mi vadí, když to může být lepší
ale to říkali spolužáci, někteří dopadli hůř, takže učení zase házím totálně za hlavu. a kdy u vás bude čtvrtletí?

Mé druhé Já - 16-2/3

23. april 2012 at 19:01 | V |  Mé druhé já


rozhodla jsem se dělat kapitoly kratší a častější. Asi kolem 1000 slov na část. Nechci vás zahltit nekončící kapitolou, která se táhne přes 6 stan A čtyři.

Chapter XVI



Nejprve na její, ač tichý pozdrav, nezazněla žádná odpověď. Kávovar svým intenzivním vrčením zřejmě přehlušoval veškeré zvuky v okolí zdaleka více, než zprvu předpokládala, možná proto byla ze začátku zaskočená, že ani po několika desítkách vteřin od její promluvy jí nikdo nevěnoval pozornost.
Loudavým krokem se konečně dostala až k otevřeným dveřím. Nespěchala, stále v ní přebývalo až příliš mnoho strachu i přes její neskutečnou touhu, mít to všechno za sebou co nejdříve.

Postavy II

23. april 2012 at 11:36 | V |  Tutorials

Odlišnost představivosti

Nedávno nám učitelka ve škole vykládala něco o představivosti a její jedinečnosti pro každého člověka na zemi. Občanka je sice totálně na nic, když se to člověk musí učit zpaměti, ale jinak se v ní člověk dozví vcelku fajn věci. Takže, dejme tomu, že bych vám řekla, ať si představíte úplně obyčejní jablko. Někteří ho ve své hlavě uvidí červené, jiní zelené, další barevné…někdo si ho představí nakousnuté, někdo jiný na stromě nebo nakrájené na talíři…

Jednorázové povídky - rozcestník

22. april 2012 at 20:39 | V

A jako...Anděl


Typ povídky - jednorázová
Žánr - fantasy/realita
Délka - 1063 slov
Zveřejňeno - 26. únor 2012

Noc padla na město, na černé obloze do tmy zářily slabé lampičky vzdálených hvězd, jejich svit však byl zastíněný jasným úplňkem, vznášející se nad tmavou siluetou vysoké kostelní věže, na mírném kopečku, vsazeném zrovinka uprostřed nemalé horské vesničky, jejíž hodiny právě odbíjely pozdní noční hodinu. Nebe bylo téměř bez mráčků, jen tu a tam, za lesem, zalézala za obzor větrem potrhaná oblaka.


Mé druhé Já - 16-1/?

21. april 2012 at 22:43 | V |  Mé druhé já

Chapter XVI

Cvaknul zámek a bylo slyšet jemné přiražení domovních dveří. Jakmile ticho přehlušily hlasité kroky, jak někdo chodil sem a tam po předsíni, Emma, sedící u počítače, div leknutím nenadskočila a nepřevrhla sklenici s grapefruitovou minerálkou, se které zrovna usrkávala. Až po několika zdlouhavých vteřinách, kdy měla dokonce pocit, že se do jejich domů někdo násilně vloupal, dokázala ve své hlavě identifikovat ten již známý zvuk bot s nízkým podpatkem a to mohlo znamenat jenom jediné - máma se vrátila.


Mé druhé Já - 15

21. april 2012 at 22:42 | V |  Mé druhé já

Chapter XV

"Vy nemehla! Tupci! Neschopní blbci! Debilové!…"
Ozývalo se za tlustými dveřmi od kanceláře, které nad náporem hluku div nevypadly z pantů nebo se nerozpadly na tisíce malých kousků, které by už žádný člověk nedokázal složit dohromady. Hlasitá ozvěna, která se násobila s každým nárazem do zdi, se rychlostí vyšší, než jakou se pohybuje světlo, rozléhala po celé vile a s její pomocí byl celý dům do několika minut dočista vzhůru nohama. Dokonce i úl plný rozzuřených včel, by byl v jistém smyslu méně hlučný.
"Banda idiotů! Magoři. Jednou, jedinkrát vám dám úkol v rozsahu vaší inteligence a ještě ten zmrvíte! No to se mi snad jenom zdá!"

BEGIN

20. april 2012 at 18:58 | V |  Oznamy

Ahoj! takže už tu mám skopírované snad všechny důležité články z minulého blogu. ještě teda chybí fotky, ale na to si musím najít šíleně nudné odpoledne...takže konenčě můžu zvěřejňovat něco nevého. Mám rozepsanou kapitolu a myslím, že bych ji ještě dneska mohla přidat, ale nevím za půl hodiny odcházím a vrátím se...popravdě nevím kdy.

SOUTĚŽ POKRAČUJE! (DO 28.4!) kdybyste potřebovali proldoužit termín, stačí se ozvat :D

AKTUALIZOVÁNO 20.4 21:37

Já vím, že sliby se mají plnit, a že mě nikdo nenutí něco přidávat, alr prostě se cítím blbě, když to zanedbávám...ale...zdraví máme každý jenom jedno. Nolí mě rameno, víc než kdy předtím. Neříkám to, protože lidi nezajímá, jak se cítím, tak si to nechávám pro sebe, ale dneska to je horší, než kdy jindy. Není to výmluva, nejsem ta, která pořád hledá jenom okliky. Tak se nezlobte, že k vám nechodím a nic nepřidávám. Já mám náladu...mám chuť...ale mamka je dost proti, prý vždycky, když ke mě přijde sedím u počítače a pořád to na mě vytahuje. já vím já vím, ale co mám dp pr*ele dělat, když je venku tak hnusně?!!
mějte se. V.





R3 - Co mám dělat, když

20. april 2012 at 17:45 | V |  Tutorials


CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

…píšu povídku na pokračování a mám na blogu pár nových lidiček


Dneska jsem si řekla, že budu aktivní, ale postel byla silnější, než já :D Taky jsem přišla na to (už včera, jak vyhrát jakoukoli SONC, SONB, SONK, bez toho, aniž byste museli otravovat lidi přes blog...(mě to funguje, ale nevím jak by to fungovalo u vás...každopádně se klidně podělím o informace 3:) . Ale tenhle článek píšu pro jiný účel, takže...clicQ



Přiznejme si to všichni, tedy každý se zkusme zamyslet. Zavřete oči a prostě si představte sebe, když si tak pohodlně brouzdáte po internetových stránkách a najednou narazíte na autorský blog. Při prohledávání menu se vaše zvědavost každou uplynulou vteřinou zvyšuje, když tu najednou kliknete na jeden odkaz s povídkou. Na pokračování samozřejmě. A teď už záleží jenom na štěstí autora, jakou kapitolu napsal jako poslední, protože jestli je plná akce, nebo spíše pohodová, hraje docela roli…


R2 - Co mám dělat, když...

20. april 2012 at 17:45 | V |  Tutorials

correcting-gst-mistakes

CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

...Chci něco upravit, ale nevím, jestli to má cenu

Píšete, píšete, píšete…a najednou si vzpomenete, že jste do minulé kapitoly zapomněly něco napsat, chcete změnit určitou část nebo se vám prostě jen nelíbí styl a vůbec děj v první kapitole…nebo ještě hůře uspořádání celého příběhu, který čítá už přes X,X, a X kapitol Že to celé má moc rychlý spád?
No…a co te? Stáli jste už někdy před takovou otázkou?


R1 - Co mám dělat, když...

20. april 2012 at 17:40 | V |  Tutorials

CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

…se od svého příběhu dostávám stále dál a dál?



Pro lepší pochopení raději lépe vysvětlím, protože z názvu opravdu není příliš patrné, před jakým problémem se autor může ocitnout.
Takže…


Mé druhé Já - 14-2/2

20. april 2012 at 17:36 | V |  Mé druhé já

Chapter XIV

Její srdce se i přes to všechno rozbušilo, jako kdyby měla za sebou čtyřicetikilometrový závod ve sprintu a právě přetrhla cílovou pásku. Mimořádně se jí zrychlil tep, což by za normálních okolností vedlo k probuzení. Už ani nedoufala, že by se tohle dalo zařadit pod pojmem "normální". Už kvůli tomu, že kdykoli její podvědomí zamířilo k pomyslnému tlačítku probudit se, nestalo se nic, snad kromě svítivého nápisu Error v její hlavě, který se za pravidelného intervalu střídavě zhasínal a zase rozsvěcoval.

Mé druhé Já - 14

20. april 2012 at 17:34 | V |  Mé druhé já


Chapter XIV - Part one

Viděla tmu. Ve skutečnosti neviděla nic, protože tma, jak je známo, nejde vidět. Nekonečná temnota ji obklopovala ze všech stran. Jen černo, černo a černo. A k tomu ještě ta tma.
Pomalu se zvedla studené země, přičemž se levou dlaní opírala o podlahu, aby se jí při jejím pokusu postavit se na nohy, nepodařilo upadnout. A vzhledem k její šikovnosti by to nebyla tak úplně nereálná možnost.
Necítila trávu pod nohama a to ji v jistém smyslu znervózňovalo. Vlastně necítila vůbec nic. Nějakou hladkou dlažbu sice ano, ale věděla, že smysly mohou lehce klamat, proto vjemům, které pro ni okolí přichystalo, nedávala vůbec žádnou váhu. To jen její podvědomí vytváří tuhle realitu uvnitř její hlavy a ona byla donucena nechat se jím lehce ovládat.
Neměla bych tu být…

Mé druhé Já - 13

20. april 2012 at 17:32 | V |  Mé druhé já

Chapter XIII


Poté, co za příchozím zavřela vchodové dveře a podle zvuku právě odjíždějícího auta usoudila, že už tu s největší pravděpodobností není nic, co by přitahovalo jeho pozornost, se se smíšenou změtí pocitů uvnitř její hlavy rozhodla vrátit zpátky do pokoje. Potřebovala klid. Potřebovala pouhých pět minut. Jednoduše si potřebovala utřídit myšlenky. Netajila se tím, že tuto činnost dělala v poslední době poněkud častokrát. Kromě výpadků soustředění a pozornosti tu byly ještě další příčiny. Celý život žije v domnění, že její máma je ten typ člověka, který by nezkřivil vlásek ani mouše natož pak člověku. Už i fakt, že je doktorka. Kdyby někoho zabila, musela by porušit i Hippokratovu přísahu, protože by mu v takovém případě nebyla ochotná zachránit život. A potom se tu objeví nějaký týpek od policie, který jí vrazí pravdu přímo do očí. Možná by se tomu dalo spíše říkat - nepodložené argumenty. Ale na jak dlouho nepodložené...?


Mé druhé Já - 12-2/2

20. april 2012 at 17:12 | V |  Mé druhé já


XII - part two

Emma stála jako opařená. Vytřeštěnýma hleděla na policistu a snažila se vyhnout jeho tmavým očím, které na ni stále upřeně hleděly. Levá čočka ji začala nepatrně těkat, proto sklopila pohled a protřela si ji prstem. Přitom se vzpamatovávala z šoku, který ji před několika vteřinami zasáhl.
"tohle přece nemůže být pravda…"
Mumlala si v duchu pro sebe, přičemž se kdesi v jejím nitru hromadil odpor, proti jeho slovům. Chtěla na něho zakřičet, co si to jako dovoluje, zařazovat ji mezi podezřelé! Žádný zločin nespáchala…možná. Nedokázala si k sobě připojit pojem vražda a jméno její matky! To pro ni bylo naprosto nepřijatelné.

Mé druhé Já - 12

20. april 2012 at 17:10 | V |  Mé druhé já


Chapter XII - part one


Zastavil před jejím domem. Vystoupil z vozu, potom lehce přibouchl dveře a pohlédl na stavbu před ním. V ruce držel poněkud zmačkaný útržek papíru, na kterém bylo modrou propiskou napsáno několik těžko čitelných číslicí a dále dlouhá řada písmenek natěsnaných na sebe, značící dvě nebo tři slova. Rukopis neměl zrovinka úhledný. Papírek rozložil, sklopil k němu oči a snažil se od sebe jednotlivé znaky odlišit, aby tak rozluštil, co je na papírku napsáno. Rukopis neměl zrovinka úhledný, komu to vadilo? Dotyčný si s tím nedělal sebemenší starosti.

Mé druhé Já - 11

20. april 2012 at 17:07 | V |  Mé druhé já


Chapter XI - part one


Ještě dlouho jí trvalo, než se dokázala sžít s realitou, že sen je konečně nenávratně pryč. Cítila, jak každá část jejího těla mnohonásobně zvětšila svoji hmotnost, tak, že sama sebe nedokázala zvednout z matrace a byla odkázána zůstat přilepená zády k posteli a čekat do té doby, dokud se jí zase nevrátí síly do končetin.
Neskutečně se jí točila hlava, jako kdyby právě prožívala kocovinu po hodně rušné párty a celý obraz před očima teď měla roztěkaný. Přivírala a zase otevírala víčka ve snaze srovnat si "tančící zdvojené předměty" pěkně na své původní místo, aby odlišila iluzi od pravé reality.

Mé druhé Já - 10-3/3

20. april 2012 at 17:04 | V |  Mé druhé já


Chapter X - part 3


Natáhla po ní ruce, aby si ji mohla ještě naposledy pohladit a alespoň s někým cítit svůj dotek, když v tom se malá holčička probudila. Chvíli se na sebe jen tak dívaly, jejich oči se střetly na několik málo okamžiků, ve kterých měla Emma neodvratný pocit, že hledí dítěti přímo do duše, ale zároveň v ní nalézala své vlastní pocity a myšlenky. Holčička však, jako kdyby vycítila něčí přítomnost, se jen schoulila do klubíčka a tiše se rozplakala. A Emma jako by ve svém nitru plakala taky. Duši jí sevřela tvrdá schránka, která se každou uplynulou vteřinou stahovala k sobě a uzavírala ji uvnitř.
Nechápu to

Mé druhé Já - 10-2/3

20. april 2012 at 17:03 | V |  Mé druhé já


Chapter X - second part


Za oknem se něco mihlo. Zpozorněla a popošla blíže a hleděla skrze něj ven do tmy. Přes stále hromadící se kapky na skle toho nebylo mnoho vidět. Buď to byl jen přelud anebo některá z těch postav venku, se kterými se před malou chvílí setkala. Srdce se jí ze samého strachu div nezbláznilo, přestože v sobě, ve svém nitru, necítila život. Jen mrazivý nádech smrti, která si za několik málo minut vybere svoji oběť.

Mé druhé Já - 10-1/3

20. april 2012 at 17:01 | V |  Mé druhé já


Chapter X - part one

Stáli opodál, na asfaltové silnici před domem a něco si mezi sebou tlumeně povídali. Noc právě vstoupila do své největší síly, což dokazovalo dvanáct úderů do kostelního zvonu, který právě oznamoval půlnoc. Ulice byla dokonale prázdná, bez života. Klid, v panujícím bezvětří se nikde nehnul ani lísteček, jen ta skupinka. Ve vzduchu se vznášela atmosféra nepopsatelného děsu, jako kdyby se v následujících minutách mělo odehrát něco zlého.
Byla zde taky. Nepřišla, prostě se tu jen tak náhodou objevila, jako kdyby se připojila do již rozehrané multiplayer hry a byla teď její součástí jako každý jiný, který se sem připojil.

Mé druhé Já - 9

19. april 2012 at 22:02 | V |  Mé druhé já

Chapter IX

Bleskově otočila klíčem v zámku, vzala za studenou kliku a vstoupila dovnitř do malé předsíňky. Docela ji překvapilo, když zjistila, že je v celém domě dokonalá tma, jak tomu v tuto hodinu mnohokrát nebývalo. Bylo docela možné, že se máma vrátila z práce natolik unavená, že si šla okamžitě lehnout s předpokladem, že je Emma už dávno v posteli, ale že by ji nepřišla ani pozdravit? Tahle část se jí nějak nezdála, protože tohle nebyl mámin styl, přijít domů a nedat o době vědět ani slovem "Ahoj"

Mé druhé Já - 8

19. april 2012 at 21:58 | V |  Mé druhé já


Chapter VIII


Dveře se s rachotem otevřely a dovnitř vstoupily dvě tmavé postavy. Světlo jejích baterek zalilo celou místnost oslňujícími pruhy světla a způsobovaly to, že veškeré předměty, co se tu nacházely, vrhaly na podlahu a na stěny dlouhé, tmavé stíny.
Chvíli oba jen tak nehybně stáli na prahu, když tu jeden z nich konečně vystoupil o několik kroků dopředu a znovu přejel místnost zleva doprava baterkou, snad aby si něco zkontroloval. Chybělo jen málo a Emma mohla být prozrazena. Tiskla se na hranu jedné z krabic, ze silného kartónu a sledovala dění před sebou. Snažila se ztlumit srdeční tep, který se vyšplhal až ke kritické hranici mezi panikou a infarktem. Cítila, jak se silně klepe po celém těle, jak jí ovládal strach a drobné kapičky potu, které jí rázem vyrašily na vlhkém čele. Po těle se jí proháněl mráz, přinášející jen svědectví o tom, do jaké zapeklité situace se to dostala.

Mé druhé Já - 7

19. april 2012 at 21:54 | V |  Mé druhé já


Chapter VII


V tu chvíli dočista zapomněla, co je pro ni bezpečné a co ne, ale byla to jediná možnost, jak se z této dočista zapeklité situace dostat. Nemohla už dál čekat až do chvíle, kdy si jí právě přicházející postavy všimnou, i když je od sebe oddělovala ještě dost velká vzdálenost a zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by ti dva nějak zvlášť spěchaly. Nemohla se zbavit dojmu, že se spíš snaží na sebe nepřilákat pozornost nikoho, kdo by se tu jen čistě náhodou mohl objevit. Bylo to krajně nepravděpodobné, ale když ona málem narazila na ně, tady, v opuštěných nočních uličkách, mohla už klidně věřit čemukoli.

Mé druhé Já - 6

19. april 2012 at 21:52 | V |  Mé druhé já


Chapter VI


Ticho. Po okolí se rozléhalo pouze hlasité skučení větru, který si pohrával s rozbitými okenicemi domů na pravé straně ulice a třískal s nimi do jejich zdí oprýskaných zdí. Emma si od nich snažila udržovat co největší odstup a raději procházela po chodníku v těsné blízkosti u pouličních lamp, kde se však musela vyhýbat nesčetnému množství popelnic a odpadků, povalujících se jen tak na zemi.

Mé druhé Já - 5

19. april 2012 at 21:51 | V |  Mé druhé já


Chapter V

"Cože, to už je tolik?"
Vylekala se Emma při pohledu na hodiny zavěšené na fialové stěně Jillina pokoje, které nemilosrdně ukazovaly už čtvrt na deset, a velká ručička se dál ohromnou rychlostí přesouvala směrem ke třicítce.
"to jsme se zase zakecaly a mamka neví, že jsem tady!"
"Emmo, klid!"
Snažila se Jill zastavit její paniku, která by se brzy mohla začít vymykat kontrole.

Mé druhé Já - 4

18. april 2012 at 22:46 | V |  Mé druhé já


Chapter IV


V minulé kapitole jste četli - Ve škole se Emma baví o snu se svou nejlepší kámoškou Jill. Ta ji nejprve doporučí, aby zašla na psychistrii, protože taková věc začne člověku po chvíli lézt na mozek. Ta neochotně souhlasí a půjčí si od ní mobil, protože nemá kredit. jakmile však vytočí mámino číslo (se kterou se chce domluvit, aby tak šla s ní) spojení se přepojilo jinam a ona zaslechla divný teleefonický rozhovor dvou lidí - domlouvali se ,že někoho zabijí...

"Jill, mě se tam nějak nechce…"
Přiznala Emma po skončení školy, když se obě po poslední hodině konečně potkaly v šatně.
"Nevím, co mám říkat, nevím jak se mám chovat, tohle bude ten největší trapas v mém životě a mamka mi ještě ke všemu nebere telefony, takže bych na to byla sama.

Mé druhé Já - 3

18. april 2012 at 21:53 | V |  Mé druhé já

Chapter III

Z předchozí kapitoly - Emma je zmatená, neví co si má myslet. Sen, který se jí zdává snad každou noc nechce odejít a jeho děj se stále opakuje. Může říct, co bude za vteřinu, za dvě, dokonce jaký bude mít konec. V hlavě se jí vyskytuje myšlenka, že se jí tím někdo snaží něco říct. Nejvíce zvláštní jí přijde skutečnost, že ta malá holčička ze snu, se také jmenuje Emma a má tři roky...zhruba ve stejné době jí samotné zemřel táta na rakovinu...nevědomky tak ztělesňuje samu sebe?...nemá tušení...

"…dně ať si Amanda říká, co chce, já to prostě vidím takhle. Co myslíš ty?"
Nic, naprosto žádná odpověď, jako by její slova měla vyznít do prázdna.
"no tak Emmo, vnímáš mě už konečně?"
Zase nic. Tentokrát už to Jill nevydržela. Naklonila se ke své kamarádce a prudce s ní zatřepala za rameno. Emma sebou trhla, podobně jako dnes ráno ve svém pokoji. Hezkou chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se to tu děje. Z posledních několika málo minut si nepamatovala zhola nic.


Mé druhé Já - 2

18. april 2012 at 21:34 | V |  Mé druhé já


Chapter II

Z předchozí kapitoly- Schyluje se k bouři, temná mračna zahalují oblohu. Rozpršelo se. Dům č. 14 - jak obyčejné místo. V té době se v něm nachází několik lidí. Alex se Sárou a jejich malá dcera Emma. Vzduchem se ozve výstřel, maskované postavy se snaží dostat se do domu. Oba dva opětují palbu, ale proti takové přesile nemají šanci zvítězit. Alex se snaží zavolat mobilem pomoc (Jeryho s Adamem), ale ještě dřív, než stačí dorazit, ho zastřelí vůdce těch, proti kterým se snaží bránit...a tím vše končí...zdánlivě končí...

Emma se trhnutím probudila a prudce se posadila na posteli. Z čela jí odkapával horký pot a při tom se tvářila neobyčejně rozrušeně. Tento sen se jí zdál už několikrát. Začalo to asi před týdnem a od té doby se k ní noc co noc zase vracel s navlas stejným scénářem, ale ještě nikdy předtím to nebylo tak živé, jako tentokrát.
Prázdným pohledem zírala na bílou stěnu před sebou, kde se jí před otevřenýma očima odehrávaly záblesky z toho podivného snu, jako sestříhané fotografie na běžícím pásu. Už to znala nazpaměť, věděla, kdy co přijde, ale nijak nedokázala zabránit, aby jí to ani tentokrát nepřipadalo tak děsivé, jako pokaždé. Vždycky se zdálo, jako se celý ten děj odehrával přímo před ní, ale přesto do něj nešlo vstoupit. Podobně, jako kdyby si nasadila 3D brýle. Něco takového je ovšem ve snech zcela nemožné.

Mé druhé Já - 1

18. april 2012 at 18:50 | V |  Mé druhé já

Chapter I


Obloha se zatáhla a na zen dopadaly první kapky. Bylo už pozdě v noci. V dáli se zaburácel hrom, signalizující pomalu blížící se bouři. Temná mračna se děsivě stahovala nízko nad město ponořené do klidného spánku a hvězdy ze strachu před nimi raději samy vyhasínaly. Brzy se rozpršelo docela, přitom černé nebe ozářily dva jasné záblesky oslňujícího světla. V té době se ozval první výstřel…

M.D.J

18. april 2012 at 18:42 | V


ANOTACE

Jeden chybný krok…Jediné špatné rozhodnutí...a celý život se vám rázem obrátí naruby. Dny šednou…Není nikdo, komu by se dalo věřit…Jen stále narůstající strach o vlastní život, skrytá pravda o vlastní rodině a nekonečná nejistota z toho, co přinese zítřek…každý okamžik může být ten poslední…už není cesty zpět.


ÚRYVEK

...Za oknem se něco mihlo. Zpozorněla a popošla blíže a hleděla skrze něj ven do tmy. Přes stále hromadící se kapky na skle toho nebylo mnoho vidět. Buď to byl jen přelud anebo některá z těch postav venku, se kterými se před malou chvílí setkala. Srdce se jí ze samého strachu div nezbláznilo, přestože v sobě, ve svém nitru, necítila život. Jen mrazivý nádech smrti, která si za několik málo minut vybere svoji oběť.
"Odkdy bývají sny tak neskutečně živé? Jak to, že cítím bolest jiných, jako by to byla moje vlastní? Empatie je někdy dobrá věc, ale je možné, aby se projevovala až takovýmhle způsobem?...
Vzpomněla si, že z Kuchyně vedou dveře ne boční stanu domu, kde měl podle všeho celý útok započít. Bez větších problému se jí podařilo jimi projít na malou zastřešenou verandu s nevysokým zábradlím a ze které sestupovalo několik kamenných schodů na chodníček, vedoucí do čtverce kolem dokola celého domu.
Zvedal se vítr a opíral se do okrasných stromků rostoucích v zahradě, div jim neupadly všechny listy. Mračna se nebezpečně přibližovala a sem obloha osvítila světlem vzdáleného blesku. Bouře se pomalu stahovala nad město, jen po těch venku ani stopy. Slyšela jen jemný šum deště, spadajícího na zem.
Možná, že se to tentokrát stane jinak, možná…
Pomyslela si, stále však nepřestávala odkládat možnost, že je to celé jen "ticho před bouří", která se může nečekaně projevit prakticky kdykoli. Udeří v době, kdy se to od ní bude čekat nejméně…
S jistou tíhou neklidu se i přesto odhodlala vrátit zpátky do místnosti, kde bylo na rozdíl odtud daleko větší teplo. Jakmile vstoupila zpátky do pokoje, opět se zadívala na spokojený pár a pokusila si utřít uplakané oči. Nikdy nemůže ovlivnit to, co se každou chvíli má stát, ať už by se snažila sebevíc. Osud ve snech obyčejně nejde změnit…
"Kdybyste jen věděli…"
Promluvila k nim, přestože si byla jistá, že si mluví jen sama pro sebe.
"kdybyste tak věděli, co vás čeká"...
Vzdychla
"Kdybyste…"
Svou větu však nedokončila, protože ticho znenadání probodl výstřel."...

HUDBA
Miley Cyrus - Every Part Of Me
(nezaměřujte se na hudbu ani na zpěv - důležitá jsou ta slova!)





MALÝ ÚSPĚCH
Příběh byl jmenován do soutěže - Povídka Mého Srdce, kteoru uváděla Nika Roovy
(sice se neumístil, ale i tak je to pro mě obrovská pocta!)



Tutorial - Postavy 1

18. april 2012 at 18:34 | V |  Tutorials


Postavy

-Ti abstraktní lidičkové

Každý, kdo kdy četl nějakou knížku, díval se na film atd., tak ví, že postavy jsou základ děje. Jinými slovy, bez nich by to nešlo. I když teď si uvědomuji, že to není tak zas úplně pravda - ale to platí pouze, když něco popisujeme dějovým stylem. Např. - Když měsíc vystoupil večer na nebe, ve všech domech už se svítilo. Také to jde i takto, ale koho by bavilo pořád dokola číst jenom samé popisy, no ne?
Tak tedy zpět k postavám. Budeme brát v úvahu, že se jedná pouze o lidi, ne o mluvící věci, čí zvířata, i když pro ně platí to samé, jen maličko poupravené.


Tutorial - Místo

18. april 2012 at 18:14 | V |  Tutorials

MÍSTO DĚJE

- Aneb kam to všechno nacpat?




Nejspíš už jste se rozhodli, jestli budete psát jednorázovou povídku nebo delší příběh na pokračování a taky víte, jak vložit do děje správnou zápletku, jestli se nechat inspirovat nebo je lepší být za každou cenu originální a taky máte ujasněné, o čem vůbec chcete psát, tedy žánr.

Takže počítám, že jistý obraz příběhu ve své hlavě máte, ale teď zbývá jenom rozhodnout, kam to celé umístíte, respektive kde přesně se děj bude odehrávat

Je několik možností, jak se přes tento bod dostat. Zkusím vám představit některé z nich, snad na nic nezapomenu.


Tutorial - Téma

18. april 2012 at 18:12 | V |  Tutorials


Jaký žánr si vybrat ke psaní?


Na tohle téma žádné tutorialy nepotřebujete. Nikdo vám nebude rvát vlasy z hlavy, když si místo románu pro dívky vyberete nějakou drasťárnu. V normálním smyslu Horror nebo krvák
Ale z jiného úhlu pohledu…proč nezkusit něco nového?


Černá

18. april 2012 at 18:09 | V |  Mini-povídky

Tuhle povídku bych chtěla věnovat Foxx :D (prosím ten děj si neber osobně, neměla být napsaná za účelem urážet...a klidně to zkritizuj, jak se dá, když se ti nebude líbit :D
Černá
Dívám se do prázdna, podobně, jako jsem si tak poslední dobou navykla. Když s někým mluvím, můj pohled obyčejně směřuje k zemi a jeho slova my jsou jedním uchem tam a druhým ven. Nezajímá mě, co si myslí. Ano, jsem divná a je mi to jedno, vážně jedno. Já se jen ojediněle se odvážím podívat se lidem do očí…

Tutorial - Originalita vs Inspirace

18. april 2012 at 18:02 | V |  Tutorials

Originalita vs Inspirace



O inspiraci jsem se okrajově zmiňovala v jednom z minulých článků a dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych jí udělala ještě samostatně, ale potom se mi do toho dostalo další téma, které je pravým opakem inspirace. To téma nazýváme Originalitou.


Tutorial - Úvod do děje - 2

18. april 2012 at 17:40 | V |  Tutorials

Základy tvůrčího psaní jde naučit

Úvod do děje II

- Zápletky

Každý spisovatel nebo pisálek musí vědět, že každé literární dílo potřebuje zápletku - to znamená, že se tam něco děje něco, co čtenáře udrží u vaší knihy, případně u obrazovky počítače, pokud si svoji tvorbu publikujete na blogu, e-stránkách nebo kdekoli jinde.
Důležité je vědět, že zápletku to má VŽDY! Dokonce, i když píšete "milý deníčku…" I tam vlastně probíhá děj, i když to možná také není tak napínavý.

Oproti tomu bych mohla srovnat třeba knížku Spiknutí 365 (Gabrielle Lord) Taky deník, 15 letého kluka, který je na útěku a díky tomu je tam víc akce a napětí!

Tutorial - Úvod do děje - 1

18. april 2012 at 17:28 | V |  Tutorials


PRVNÍ KROKY


Úvod do děje I.

- co dělat, když jednoduše NEVÍŠ?




Ať už se jedná o básničky, poezii, povídku...je dobré mít vymyšleno "něco navíc".

Příklad - rozhodnete se psát knížku - Pokud se dostanete jenom k začátku nebo třetí kapitole a dál nic, nemá smysl nic začínat. Věřte mi, znám spousty holek, které rozepsali delší příběh a potom už se k němu nedostali. Ptáte se proč? Odpověď je stejná - protože jednoduše řečeno absolutně netušily jak navázat na svůj text a pokračovat dál. Potom vás příběh přestane bavit a vy neuděláte nic jiného, než hodíte někam do šuplíku zmrazit na tisíce let, dokud vám nuda nenakáže se k tomu vrátit. Je to škoda, protože z těch příběhů opravdu něco mohlo být! (A sama to moc dobře znám, mám rozepsaný 4tý díl od jedné hovadiny a ne a ne to dopsat :D)


Pro (úplné) nováčky

18. april 2012 at 16:37 | V |  Tutorials



POČÁTEK


Pokud jste se opravdu rozhodli začít s tvůrčím psaním anebo už píšete nějakou dobu, ale stále si myslíte, že jste v tomto ohledu spíš jako nováčci, anebo už máte vydaných X knížek a tento článek si chcete přečíst jen tak pro zábavu - tak VÁS VŠECHNY SRDEČNE VÍTÁM U TUTORIALŮ :)

V prvé řadě bych chtěla říci, že tohle nejsou tak úplně návody, podle kterých byste se měli do puntíku řídit, spíš jenom rady a tipy ohledně psaní, jak se v něm zlepšit, co dělat jinak, když se nedaří apod. Sama nejsem žádný profesionál, i když píšu už hezkých pár let ;), jen se snažím ostatním pomoct, poradit nebo jen vyjádřit svůj názor a zeptat se na ten jejich. Většinou tak čerpám z vlastní zkušenosti, (tak se nedivte, že některé části mohou být dost subjektivní)


JSTE V PSANÍ OPRAVDU NOVÁČCI? CO DĚLAT NEBO SPÍŠE CO NEDĚLAT BĚHEM ZAČÁTKŮ?

  • (NE)Začít psát "upe nejvíc epickou fantasy povídku hned jako svoji prvotinu!"

Říká se, že spousta slavných autorů na něčem musela začínat. Paradoxně (omlouvám se, jestli jsem význam slova paradox pochopila špatně) Rowlingová - její první román Harry Potter - BUM! - obrovský celosvětový úspěch, Veronica Rothová - opět její první román Divergence - BUM! - také celosvětový úspěch, Christopher Paolini - Eragon, taky prvnotina - BUM!...a takhle bych mohla pokračovat dál...
Což vlastně všechno odporuje tomu, co tvrdím já - nemít svůj nejlepší námět jako prvotinu. Ale i přes tohle si na tom stále trvám. Protože s každou povídkou se nám zvyšuejí zkušenosti, s každým uplynulým rokem se náš styl psaní (znatelně) mění. (obyčejně k lepšímu :) ) Teď by mohl někdo říct "no jo, ale kdy to podle tebe asi máme psát, když to za pár let zase budeme chtít přepisovat?". - Piště podle toho, jak se na to cítíte, pokud máte pocit, že to nezvládnete popsat počkejte si.
Mě spíš jde o jednu věc - kolik z vás už přišlo na blog začínajícího autora a narazilo na povídku. Úžasný námět na příběh, úžasné prostředí, postavy, promyšlený děj...ale ten otřesný styl psaní...


  • A misto toho nejprve napsat několik kratších povídek

A hned několik důvodů proč
  • Jednorázovky nejsou nijak složité - Tím myslím, že nemusítě dlouze vymýšlet děj namísto toho jako svoji úplně první povídku zvolit všeobecně trošku jednoduší námět
  • Utvrdíte se, jestli vás to skutečně baví anebo ne - Pro čtenáře není nic horšího, než když i najde povídku, do kteřé se zažere a potom se od autora dozví, že žádné pokračování nebude, protože ho to přestalo bavit. Alespoň tak (pokud opravdu začínáte) se opravdu přesvědčíte, jestli u toho dokážete vydržet a opravdu se u psaní nenudíte :) (jestli víte, jak to myslím)
  • Menší délka - Podobný důvod, jak bod č.2 :)

  • NIKDY ale opravdu NIKDY! Svoje prvotiny nikomu NEVNUCUJTE!!!

Ehm, upřímě. Nikdo na to není zvědavej. I když si třeba myslíte - "Juchů! napsala jsem svoji první povídku One Direction aneb Zachraňte krále poníků! Hned to pošlu do Fragmentu!" - NE! i když to není tak úplně vnicování, ale všichni moc dobře víme, jak je to se začínajícími autory a nakladatelstvími...co si budem povídat ;) Abyste potom nebyli zklamaní.
Něco jiného je, když obcházíte po třídě se slovy "Ahoj, napsala jsem povídku, NECHCEŠ SI TO PŘEČÍST?" Tohle už je opravdu tak trošku vnucování. Já vím, že můžete trpět vlnou euforie z toho, že už máte tři stránky :) a touhou znát názor ostatních, ale zkuste s tím počkat trošku na dýl a určitě je i lepší poct, když za vami sám od sebe někdo přijde a poprosí vá, jestli si může přečíst to,co píšete, než...abyste to museli nutitakžedému na potkání. (Tohle přesně dělala jedna moje spolužačka a upřímě...bylo to dost otravný :P)


  • Nepěstujte své Ego na kritice kamarádů.

Skutečných kritiků je málo a těch dobrých, kteří vám orpavdu dokážou poradit, je ještě míň. Všechna ta slova od vašich přátel - "jo pěkný! úžo žužo povídka, určitě pokračuj!" se sice hrozně krásně poslouchají ale nemáte z toho nic, než dobrý pocit a zvyšující se Ego. Zvláště pak, pokud povídka sama o sobě stojí za prd a kamarádky vám to jen nechtějí říct do očí. Třeba pokud píšete v fan fiction na Stmívání a oni jsou všechny zamilovaný do Edwarda Cullena (ještě že tyhle sračky nečtu :P) a vy tom potom v dobré víře, že povídka je dokonalá pošlete do nakladatelství a...potom přijde ten šok a slzy, kdy vás člověk, který to bude číst, setře...
Lepší je, pokud někdo z vašich splužáků nebo známých píše a má s tím nějakou zkušenost anebo vám alespoN konkrétně řekne, co se mu na tom líbilo anebo ne (třeba, že to bylo napínavý a tak)
Ale úplně nejlepší je znát názor někoho nestranného! člověka, který vás nezná a který se tak nebude zaměřovat na vás, ale opravdu na text, co má před sebou.


  • Nidky se s nikým NESROVNÁVEJTE!

Protože to děláme každý, i když třeba nechceme, ale podvědomí si dělá, co chce. A píšu to do článků pořád dokola, protože je to podle mě nejčastější případ, kdy začínající autoři přestávají psát, protože vidí úžasnou povídku a řeknou si "áách jo...takhle já nikdy psát nebudu..." NE prosímvás! (Taky mám chuť seknout s psaním, když čtu Hunger Games, ale to sem napatří :D)



Já jen doufám, že jsem vám pro začítek alespoň některým z těch bodů pomohla :)

M.T

18. april 2012 at 15:42 | V


Toto je záznam hovoru pilotů letounu č. 311 s dispečerem těsně před tím, než se spojení trvale přeruišloPROLOG

22:40:35 - V: 331tko ohlaste se...opakuji...311! ohlaste se...slyšíte nás?
22:40:42 - P1: Věž, taky 311. ta věc zřejmě ruší naše komunikační spojení. Rádiový signál je slabý, brzy budeme z dosahu. souřadnice 25° 47' 16" s.š., 70° 13' 27" z.d.

22:40:59 - V: co tam vidíte?
22:41:18 - P1: Něco jako...obrovský hořící útvar u pobřeží Miamy až k Haiti a dál...přes ten zlověstný kus oceánu. NE!...vypadá to jako...

22:41:27 - V:Zopakujte to!
22:41:35 - P1: Obří pentagram pane! jakoby doslova vyrůstal z plamenů na hladině Atlantiku!
22:41:48 - V: Millere, přestaňte si z nás dělat blázny! jste si tím jistí?...
22:42:00 - P2: Ano pane, tady Foster. Vidíme to na vlasstní oči! B*že, to je nádhera!
22:42:15 - V: Dobrá, okamžitě uvědomíme představitele NATO, může to být zpráva z jiného vesmíru

ššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš

22:42:21 - V:331tko, co se vám tak děje?
22:42:33 - P1: spojení musí být něčím rušeno, přístroje se zbláznili! Tipoval bych to na mimořádný únik radiace...

22:42:45 - V: Přestaňte se tím už kochat a okamžitě odtud vypadněte!
22:44:11 - P2: Vež!? ovládání nefunguje! Ztratili jsme kontrolu nad strojem!. Nijde nic dělat!!
22:44:20 - V: Přejděte na manual!
22:P44:36 - 1:Vy nám nerozumíte, Nic nám tady nefunguje!

ššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššššš
22:44:40 - P2: spojení slábne!
22:44:50 - V: Jste tam ještě?
22:43:01 - P2: Mayday, Mayday!!!! řítíme se do oceánu!!

ššššššššššššš...........................................................................

22:43:12 - V: Haló?...311? slyšíte náš? Fostere, Millere ohlaste se!!!!

22:43:37 - spojení se trvale přerušilo...


Magický TrojúHELLník - trojka

17. april 2012 at 20:50 | V |  Magický TrojúHELLník

3.

S hlavou podepřenou, pomalu zavírajícíma se očima a myšlenkami kdesi v zemi vzdálené se Sam nepřítomně koukal na monitor a pravou rukou pomalu otáčel kolečkem u myši. Sem tam přelétl pohledem několik řádků či slov na rozsáhlé stránce před ním, kde se snažil do mozku nahrát si nejednotné informace o záhadě Bermudského trojúhelníku.
…Od doby, kdy před tisíci lety první mořeplavci napjali plachty svých člunů, se rozsáhlé a nevyzpytatelné plochy oceánů staly zdrojem četných mýtů a záhad, místy zabydlenými podivnými obludami s nevysvětlitelnou mocí…
Rozhodl se, že se nejspíš bude muset smířit s tím, že bude dřív večer, než se stihne prokousat mořem internetových odkazů a teorií, přičemž každá z nich tvrdí něco jiného a většina z nich se navzájem vylučují.

Magický TrojúHELLník - 2

17. april 2012 at 20:42 | V |  Magický TrojúHELLník

2.

"…zastávka je na znamení………příští zastávka……poslední zastávka v tarifní zóně…….příští zastávka je na znamení….stiskněte tlačítko signalizace…..příští…"
Stále opakující se hlas z nahrávky už Sama pomalu začínal dohánět k šílenství a ze všeho nejvíce si přál, aby měl po ruce nějaké kladivo, kterým by reproduktor rozmlátil, aby konečně jednou pro vždy ztichnul.
Každý den, ta samá otravná ženská, mluvící odkudsi ze stropu, komu už by to nelezlo na mozek? A dnes obzvlášť, protože se páska z neznámého důvodu zasekla zrovna uprostřed a hlas stále dokola opakoval nahrané fráze v náhodném pořadí. Dvacet minut v kuse, komu by to už nelezlo na mozek?


Magický TrojúHELLník - 1

17. april 2012 at 20:37 | V |  Magický TrojúHELLník
Tuhle kapitoluá psala Anne, to znamená, že celá část je na jejím blogu. Zde přidávám pouze úryvek :D
TOHLE JE SPÍŠ TAKOVÁ ÚVODNÍ KAPITOLA
(informace jsou stažený z wikipedie :D)


1.


"Jako bermudský trojúhelník anebo také ďáblův trojúhelník je označována oblast ležící mezi Miami na Floridě, Portorikem a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Bermudský trojúhelník není schváleným a uznávaným zeměpisným názvem a měl by proto být psán s malým písmenem na začátku.Jako typický případ působení Bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení 5 amerických bombardérů Grumman TBF Avenger z 5. prosince roku 1945. Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem bombardování a návrat na základnu…neruším Vás, pane Tailore?" zeptala se jedovatě slečna Maisonová. Sam Tailor ležel na složených rukou na lavici a dřímal. Ze zadních lavic se ozvalo zachichotání. Sama trefila do zátylku zmačkaná papírová koule.

pro c.č. pokračujte SEM


Affs, Fan sites, sbčka...

17. april 2012 at 20:36 | V |  Názory

What does it realy means?

Affs, sb,…říkejte si tomu, jak chcete, prostě a jednoduše oblíbené stránky. Tyhle zkratky by měl znát každý, kdo se alespoň trošku pohybuje ve světě blogování, ale co to pro vás vlastně znamená?. Je to jen nějaký odkaz u vás v menu, na který jednou týdně nebo jen určitý den v týdnu zajdete a pod první článek napíšete otravné slůvko "obíhám"? Tihle lidé si podle spřátelují jenom z jednoho důvodu - jak co nejvíce zvýšit návštěvnost na svém blogísku a třeba si ani pořádně neprohlédli co je u jejich Affsek nového.

B jako...Bída

17. april 2012 at 20:33 | V |  Mini-povídky

Seděla na kraji chodníku jedné z méně rušných uliček, jen kousek od samotného středu města a tiskla se k šedavé stěně jednoho s vysokých domů s mnoha okny. Lidé kolem ní procházeli a ani se za ní neohlédly, bez zájmu. Nebyli ochotní jí věnovat ani pár prostých vteřin ze svého života. Jeden jediný pohled…
Ušmudlaná dívenka s tmavou pletí a krátkými hnědými vlásky, spletenými do ne příliš upravených copánků. Nebyla hezká, ani ošklivá. Tady to nehrálo nijak význačnou roli…


Dvě opravdu Mini-povídky

17. april 2012 at 20:31 | V |  Mini-povídky


Byla jsem s holkami na Semináři, kde nám dávali různá cvičení na psaní. Samozřejmě to bylo dost časově omezené, smím-li odhadnout tak na 3-5 (možná 7) minut, ale víc ne. Bylo jich...no už ani nevím, ale vždy bylo cílem napsat kratičkou povídku, úvahu nebo prostě něco na určité téma, které si z "nabídky" vybereme sami (třeba jsme si měli vybrat jednu barvu, která podle nás charakterizuje Moravu a psát a psát a psaáát až nám upadne ruka...:D :D
Není to nic těžkého, stačí se jen nad věcí zamyslet a jde to samo. Tyhle dvě povídky jsem napsala tam. Nejsou nijak dlouhé a šlo o to, že každý dostal obrázek (já jsem měla jeden, hodně podobný tomuto) a nejdřív jsme měli napsat, jak bychom se cítili, kdybychom se náhle ocitli uprostřed dění na obrázku a za druhé, kdybychom se museli vžít do těla jedné z postav. Připomínám, bylo to na 7 minut a s vymýšlením, takže to nijak propracovaný není, ani jsem to teď neupravovala. Více v celém článku

A jako...Anděl

17. april 2012 at 20:27 | V |  Mini-povídky

A jako…Anděl


Noc padla na město, na černé obloze do tmy zářily slabé lampičky vzdálených hvězd, jejich svit však byl zastíněný jasným úplňkem, vznášející se nad tmavou siluetou vysoké kostelní věže, na mírném kopečku, vsazeném zrovinka uprostřed nemalé horské vesničky, jejíž hodiny právě odbíjely pozdní noční hodinu. Nebe bylo téměř bez mráčků, jen tu a tam, za lesem, zalézala za obzor větrem potrhaná oblaka.

What If?

17. april 2012 at 20:24 | V |  Názory
Co když?
Jedna a jedna nejsou dvě?
Jak málo na tom záleží
a mysl už to nezvládá.
My se jen utápíme v moři lží,
které nám svět předkládá…