.


B jako...Bída

17. april 2012 at 20:33 | V |  Mini-povídky

Seděla na kraji chodníku jedné z méně rušných uliček, jen kousek od samotného středu města a tiskla se k šedavé stěně jednoho s vysokých domů s mnoha okny. Lidé kolem ní procházeli a ani se za ní neohlédly, bez zájmu. Nebyli ochotní jí věnovat ani pár prostých vteřin ze svého života. Jeden jediný pohled…
Ušmudlaná dívenka s tmavou pletí a krátkými hnědými vlásky, spletenými do ne příliš upravených copánků. Nebyla hezká, ani ošklivá. Tady to nehrálo nijak význačnou roli…


Ahoj, jmenuji se Kish. Bydlím na venkově, v malé vesničce několik kilometrů odtud. Omlouvám se, jestli mi nebudete rozumět, neumím Anglicky, vzpomínám si jen na pár slovíček z minulého roku, ale nemohu ručit za jejich přesnost. Do školy nechodím, naše rodina na to nemá peníze. Rodiče si nemohou dovolit platit mi školné, nebo uniformu. I když ještě před rokem to bylo jiné. Vzpomínám si, že s pro mě jednoho dne přišli do třídy a odvedli si mě domů, beze slova, aniž by mi vysvětlili příčinu. Co se vlastně stalo. Nestačila jsem se ani rozloučit se se spolužáky, které pravděpodobně dlouhou dobu neuvidím. Některé možná už vůbec…

Addis Abeda, město v samotném srdci Etiopie. Všichni je sice máme v orientaci, ale najde se jenom pár těch, kteří o něm doopravdy vědí, aniž by se jeho polohu museli učit kvůli lepší známce ze zeměpisu.

Poslední měsíce naši zemi poskytla obrovská sucha. Zničila veškerou úrodu, která byla naše jediná naděje na přežití do dalšího roku…a dokonce nám nezbyly zásoby na horší časy…žádné jsme neměli, jen tak jsme vystačili s tím málem, které se nám dostávalo

Ale ona si dokonale pamatovala tvář každého z nich, přestože kolem ní za jedinou minutu prošly desítky lidí. Malí, velcí, hubení, černí…nebylo sice tak lehké, odlišit je od sebe, když se všichni zdáli být tak neskutečně podobní, ale jí nic jiného nezbývalo. Nemohla se ze svého místa hnout ani na krok, jenom když potřebovala na záchod. Kdyby opustila své místo, pravděpodobně by přišla o svoje zákazníky, kterých za den nemívala zrovna málo, ale dnes, jako by se celý svět nějak zbláznil, jako by všichni najednou zapomněli, že tu je…den co den na té samé ulici a na tom samém místě.

Je mi deset let, podle rodičů už jsem dost stará na to, abych se začala více starat o chod rodiny, protože pokud se máme dožít zítřku, je potřeba každá ruka. Oni na to sami nestačí. Pracují od slunka do slunka, od rána do večera. Máma zůstává doma, stará se o domácnost a o brášku Zifa. Tomu je rok a půl a je nemocný…všechny naše peníze teď jdou na jeho léčbu, abychom jej mohli nechat vyléčit v nějaké slušné nemocnici. Nic jiného nezabírá…a šaman už si taky neví rady…bojím se, že umře…

Hlavou otočila dál, podél ulice, až se její oči zastavili u prvního stánku rozlehlého tržiště, odkud k ní doléhaly nejenom rozlišné zvuky, hlasy prodavačů, kteří se přítomným návštěvníkům snažili všemožně vnutit svoje zboží, ale i neskutečná vůně čerstvého jídla, až se jí hlady sevřel žaludek.

Všichni musíme pracovat, pro dobro naší rodiny. Liam, můj o tři roky starší bratr dostal práci někde v dole, hluboko pod zemí, kde se denně tolik nadře, že si to ani nedokážu představit. ZA tu námahu nevydělává sice o nic víc, jako každý z nás, ale pro nás je důležitá každá mince, každé vydělané peníze jsou pro nás cestou vedoucí z pekla…jen se snažíme oddálit si smrt hladem. Kdo ví, jestli se nám to podaří…I já se snažím pomáhat, kde se dá. Máma říkala, že nemůžu pracovat s Liamem, prý by to pro mě bylo ještě moc náročné a nezvládla bych to. Nevidím se s ním celou věčnost, jen dvakrát do měsíce, kdy donese svoji výplatu. Prožijeme spolu pár hodin a znovu se musíme rozloučit…

Navzdory jejímu prázdnému žaludku raději odklonila pohled stranou. Nemohla si dovolit kvůli svému vlastnímu pohodlí utrácet vzácné peníze. Konečně se její pohled zastavil až na rezavém kyblíku vyrobeného z plechu, přes jehož okraj byla ohnutá vlhká hadérka z jemně šedé látky, která v sobě už měla nějakou tu díru.

Čistím boty kolem procházejícím lidem. Někteří z nich mají alespoň tu slušnost zaplatit mi, jiní ani nepoděkují, jen se otočí a zmizí rychle, jak jen je to možné. Nebudu se jich doprošovat…měli by si vyzkoušet život tady…věděli by totiž, jak mi je vždy, když moji práci berou jako samozřejmost…

Netrvalo dlouho a ke Kish se přiblížil nápadně vyhlížející obtloustlý pán s neskutečně arogantním výrazem ve tváři a promluvil na ni. Dívka mu nerozuměla, odhadovala jen, že používá anglickou řeč. Jakmile podupal svoji černou polobotkou, bylo jí nad míru jasné, co po ní žádá.

Během chvíle popadl hadr, omočila jej ve vlažné vodě a dala se do čištění. Mezi tím, co se snažila s ušpiněné kůže na hladkém povrchu bot smýt veškerou špínu, nenápadně se koutkem oka zadívala na cizince. Byl jiný, tvář neměl opálenou jako zdejší obyvatelé. Mnoho bílých lidí sem do Etiopie nezavítá. Dokonce neměl ani vlasy, jen šedou pleš a spoustu vrásek na čele a jeho skvostný oblek černý jako uhlí, který mu dokonale ladil k polobotkám, jen svědčil o tom, že pravděpodobně jde o vysoce postavenou osobu…
Ve srovnání s jeho zavalitým břichem si Kish připadala jako stéblo slámy - malá a tenoučká…

Další člověk, který mi nevěnuje ani jediný pohled…nechce se na mě dívat, jako bych snad byla něco méně než on. Nemám peníze…nemám slávu a ani ty nejlepší šaty, ale jsem také jenom člověk…

Jakmile byla z prací hotová, neznámý muž si nejprve prohlédl práci, kterou za sebou zanechala, potom si sám pro sebe něco zamručel a sáhl do kapsy, kde nahmatal dvě mince a hodil jí je.

Dříve než mu Kish stačila poděkovat, byl už dávno pryč, ztratil se mezi ostatními procházejícími lidmi, pravděpodobně měl namířeno směrem k tržišti, jelikož ještě z dálky spatřovala jeho oblek svítící mezi lidmi.
V posledním desetiletí trpí země třetího světa abnormálním suchem, daleko větším než byly sucha v minulém desetiletí, snad vůbec nejhorším v tomto století. Nejvíce jsou postiženy státy v rohu Afriky ? Etiopie, Súdán, Čad a především Somálsko, kde denně umírá více než 700 lidí a z toho jsou to nejčastěji děti a počet obětí hladomoru se stále zvyšuje. Katastrofální sucho ohrožuje bezprostředně životy více než 30-ti miliónů obyvatel Afriky v Angole, Botswaně, Lesovnu, Malawi, Mozambiku, Nambii, Svazijsku, Tanzánii, Zambii, a Zimbabwe. Životy dalších 130-ti miliónů jsou ve vážném nebezpečí, sucho narušuje ekonomiky těchto zemí. Mnohdy je situace ještě katastrofálnější, neboť veškeré zásoby obilí jsou již vyčerpány.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement