.


M.D.J

18. april 2012 at 18:42 | V


ANOTACE

Jeden chybný krok…Jediné špatné rozhodnutí...a celý život se vám rázem obrátí naruby. Dny šednou…Není nikdo, komu by se dalo věřit…Jen stále narůstající strach o vlastní život, skrytá pravda o vlastní rodině a nekonečná nejistota z toho, co přinese zítřek…každý okamžik může být ten poslední…už není cesty zpět.


ÚRYVEK

...Za oknem se něco mihlo. Zpozorněla a popošla blíže a hleděla skrze něj ven do tmy. Přes stále hromadící se kapky na skle toho nebylo mnoho vidět. Buď to byl jen přelud anebo některá z těch postav venku, se kterými se před malou chvílí setkala. Srdce se jí ze samého strachu div nezbláznilo, přestože v sobě, ve svém nitru, necítila život. Jen mrazivý nádech smrti, která si za několik málo minut vybere svoji oběť.
"Odkdy bývají sny tak neskutečně živé? Jak to, že cítím bolest jiných, jako by to byla moje vlastní? Empatie je někdy dobrá věc, ale je možné, aby se projevovala až takovýmhle způsobem?...
Vzpomněla si, že z Kuchyně vedou dveře ne boční stanu domu, kde měl podle všeho celý útok započít. Bez větších problému se jí podařilo jimi projít na malou zastřešenou verandu s nevysokým zábradlím a ze které sestupovalo několik kamenných schodů na chodníček, vedoucí do čtverce kolem dokola celého domu.
Zvedal se vítr a opíral se do okrasných stromků rostoucích v zahradě, div jim neupadly všechny listy. Mračna se nebezpečně přibližovala a sem obloha osvítila světlem vzdáleného blesku. Bouře se pomalu stahovala nad město, jen po těch venku ani stopy. Slyšela jen jemný šum deště, spadajícího na zem.
Možná, že se to tentokrát stane jinak, možná…
Pomyslela si, stále však nepřestávala odkládat možnost, že je to celé jen "ticho před bouří", která se může nečekaně projevit prakticky kdykoli. Udeří v době, kdy se to od ní bude čekat nejméně…
S jistou tíhou neklidu se i přesto odhodlala vrátit zpátky do místnosti, kde bylo na rozdíl odtud daleko větší teplo. Jakmile vstoupila zpátky do pokoje, opět se zadívala na spokojený pár a pokusila si utřít uplakané oči. Nikdy nemůže ovlivnit to, co se každou chvíli má stát, ať už by se snažila sebevíc. Osud ve snech obyčejně nejde změnit…
"Kdybyste jen věděli…"
Promluvila k nim, přestože si byla jistá, že si mluví jen sama pro sebe.
"kdybyste tak věděli, co vás čeká"...
Vzdychla
"Kdybyste…"
Svou větu však nedokončila, protože ticho znenadání probodl výstřel."...

HUDBA
Miley Cyrus - Every Part Of Me
(nezaměřujte se na hudbu ani na zpěv - důležitá jsou ta slova!)





MALÝ ÚSPĚCH
Příběh byl jmenován do soutěže - Povídka Mého Srdce, kteoru uváděla Nika Roovy
(sice se neumístil, ale i tak je to pro mě obrovská pocta!)


 

1 person judged this article.

Comments

1 Vicky Vicky | Email | Web | 15. may 2012 at 19:58 | React

No, tohle vypadá hodně zajímavě :D Budu se sem muset někdy vrátit, abych si tvou tvorbu přečetla :D

2 Vaše Angela Vaše Angela | Email | Web | 1. august 2012 at 21:31 | React

Píšeš krásně... :D Přímo ti závidím, taky bch takhle chtěla umět psát :-)

3 Vera Vera | Web | 2. august 2012 at 13:15 | React

[2]: opravdu si to myslíš?..no já jsem dojatá :)
nezáviď! cítila bych se hrozně...:) ale děkuju!

4 Mišulka Mišulka | Web | 26. december 2012 at 21:09 | React

Vypadá to opravdu zajímavě :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement