.


Mé druhé Já - 12-2/2

20. april 2012 at 17:12 | V |  Mé druhé já


XII - part two

Emma stála jako opařená. Vytřeštěnýma hleděla na policistu a snažila se vyhnout jeho tmavým očím, které na ni stále upřeně hleděly. Levá čočka ji začala nepatrně těkat, proto sklopila pohled a protřela si ji prstem. Přitom se vzpamatovávala z šoku, který ji před několika vteřinami zasáhl.
"tohle přece nemůže být pravda…"
Mumlala si v duchu pro sebe, přičemž se kdesi v jejím nitru hromadil odpor, proti jeho slovům. Chtěla na něho zakřičet, co si to jako dovoluje, zařazovat ji mezi podezřelé! Žádný zločin nespáchala…možná. Nedokázala si k sobě připojit pojem vražda a jméno její matky! To pro ni bylo naprosto nepřijatelné.

Proč ona?. Proč nepřišel s někým jiným? Dokonce i u našeho souseda by bylo pravděpodobnější, že v něčem jede, než mamka! Nedivila bych se, kdyby na té své zahrádce, kterou snad každý den od rána do večera okopává, schovával pod zemí mrtvoly. Musím se ho na to někdy zeptat
"Ne, já tomu prostě nevěřím!"
Odpověděla rázným hlasem, avšak mírně rozechvělým hlasem, protože úzkost, kterou v sobě potlačovala, jednoduše nešla zastavit. Úzkost, že by to celé mohlo být…jinak, než si ona přeje
Ruku, kde držela papírovou fotografii, jediným pohybem natáhla před sebe, aby policistovi naznačila, že si ji může klidně vzít zpátky. Ona už viděla dost.
"chápu vás…"
Soucitně pokýval hlavou a Emma si stále nemohla zvyknout na to, že jí vyká. To ani učitelé se k ní nechovali s takovou…úctou?. Ve 14ti? Kdyby byla starší, nejspíš by tomu rozuměla lépe.
"…jenomže důkazu jaksi mluví proti ní."
"důkazy!?"
Oči jí z důlků vylezly ještě víc, div se jí nevyvalily ven z jamek. Mráz jí zběsile pobíhal po zádech jako gumová skákací kulička v uzavřené místnosti o rozměrech metr na metr.
"j..jaké důkazy? To už j-je ja-jako jistý nebo-bo co?"
Stačila ze sebe vykoktat ještě dřív, než se dal muž opět do řeči, aby celou situaci lépe objasnil.
"no…máme několik indicií, které v jistém smyslu ukazují na vaši matku. Je mi líto, musel jsem vám tímto jistě zkazit den. Stále na tom pracujeme, abychom se dopátrali skutečného viníka. Doufám, že vás neruším.
Hmm na můj vkus se ptá trošku pozdě. No nevadí, stejně bych na první hodinu přišla pozdě, mám alespoň slušnou výmluvu pro učitele.
"ne, samozřejmě že nerušíte…"
Řekla tak trošku ze slušnosti, jelikož mu nemohla vpálit mezi oči, že se si teď ze všeho nejvíce přeje, být na chvíli sama, aby si mohla všechno srovnat ve své hlavě a ne se dál stresovat a ne se dozvídat další zmínky o údajné temné straně její mámy.
"Chtěl bych vám tedy položit pár otázek, mohu?"
"Do toho…"
Kdybych odporovala, mohla bych to své mámě ještě více zavařit. Myslel by si, že něco vím a snažím se mu to zatajit…
"dobře tedy. Tak…jaký vztah máte mezi sebou. Vy a vaše matka?"
"heh…no jaký by měl podle vás být? Tak jaký má mezi sebou matka s dcerou. Samozřejmě že pozitivní."
Zatímco mluvila, policista si z bundy vytáhl malý notýsek a horlivě si do něj začal něco zapisovat. Rychlý pohyb propisky po papíře sem a tam Emmu v jistém smyslu rozptylovat. Nebyla zvyklá, že jí někdo kromě Jill a mámy věnoval tolik pozornosti nebo aby si dokonce její slova zapisoval k sobě. Po chvíli konečně zvednul hlavu, ale to jenom proto, aby přistoupil k další otázce.
"A nevšimla jste si někdy…v minulých dnech, popřípadě týdnech, že se vaše máma chovala jinak než obvykle? Mluvila o věcech, kterým jste nerozuměla nebo cokoli podezřelého?"
Zeptal se, a jakmile byl uprostřed své věty, Emmě se mysl okamžitě přepnula na včerejšek, jak se schovávala na schodech, protože si nemohla nechat ujít ten zajímavý rozhovor mezi tím cizím mužem, co vypadala jako Einstein a …její mámou! Má to počítat jako podezřelou aktivitu? A co ta schůzka, o které spolu mluvili, to Cdčko…jenže co to má všechno dohromady co dělat s vraždou?
"Ne, máma je naprosto v pohodě, o ničem takovém nevím."
Pokusila se zformulovat dokonalou lež, aby ji policista neprohlédl tak snadno, jako tomu bylo obvykle v případech, kdy lhala. Jenomže vzhledem k tomu, že ji Jill znala jako své vlastní boty, se nemohla divit, že jakmile v její přítomnosti vznesla jen jediné slovo, ve kterém by se snad ukrývalo něco málo neúplné pravdy, hned do ní loktem šťouchla, ať laskavě mluví pravdu nebo že rozhlásí její tajemství do hlavního vysílání. Samozřejmě nemohla srovnávat někoho, s kým se vidí sotva deset minut s nejlepší kamarádkou, kterou zná už od školky
"Děkuji, to mi prozatím bude stačit"
Řekl asi po dalších pěti minutách, ve kterých se neustále vyptával na pro něj "podstatné věci" které jsou nezbytnou součástí vyšetřování a v budoucnu budou hrát jistě význačnou roli k dokázání její neviny. Emmě si však stále nemohla pomoct, když si myslela, že se spíše snaží najít na ni nějakou tu špínu, než ji očistit, už proto do svých odpovědí zapojovala čím dál více lží a celou skutečnost si přibarvovala po svém, aby mámu ztvárnila jako osobu bez jediné chybičky, která jde příkladem celému širému okolí. Tedy alespoň se o to snažila a toužila mu více nahlédnout do hlavy, kde by se přesvědčila, jestli se konečně naučila alespoň trošku lhát.
"teď bych ještě potřeboval jednu maličkost, jak vy se to vlastně jmenujete?"
"Emma"
Odvětila bez sebemenšího zaražení nad tím, proč se zajímá i o její jméno. On přece ví, co dělá…
"Emma Wilsonová"
"Dobrá Emmo"
To bylo poprvé, co ji za tu dobu oslovil jejím křestním jménem. Jaký nezvyk, když jí najednou neříkala jen suše neosobním 'vy'
"Ještě jednou vám děkuji, že jste mi byla ochotná věnovat několik málo minut vašeho času. Možná by bylo lepší, kdyby vaše máma…, jak to říct…zkrátka nevěděla o tom, že jsem se tu na ni ptal. Nepřeji si, aby byla na naše setkání připravená víc, než je nutné. Snad rozumíte, co se vám snažím říct. Ne?"
"Ano."
Pokývala hlavou s nadějí, že už je to všechno.
"Kdybyste si třeba ještě na něco vzpomněla, zavolejte mi"
Ještě dodal a než se obrátil k odchodu, stačil jí podat svoji vizitku. Potom se otočil k odchodu a rozloučil se.
Emma byla zmatená…v hlavě se jí honily nejednotné myšlenky.
Možná že mě l ten muž pravdu…třeba si to jenom nalhávám, abych si udržela iluzi, že moje máma je anděl v lidském těle, který nikdy nespáchal by ani jedinou špatnou věc. Nikdy… ale co když to tak není? Ta schůzka včera… Richard a ten druhý chlápek taky mluvili o nějaké schůzce, která se měla konat! Na kterou za každou cenu museli přijít včas, nebo se jejich šém bude nehorázně zlobit! Máma se taky domů vrátila pozdě…jako by normálně nechodila, ale včera to bylo daleko více v noci, než jindy. Je jen těžké uvěřit tomu, že by snad ve své práci měla tolik povinností. Nemocnice jsou přeci přeplněné, ale na oddělení přece nemůže být sama. A když má noční…tak by tam teoreticky měla zůstat až do rána a ne se vrátit o 11ti a ještě ke všemu s tím…tím…
Pokusila se najít vhodné slovo, aniž by znovu použila něco jako Einstein nebo "tam ten týpek"
Nemohlo jít o nic nedůležitého…tím jsem si jistá až do morku kosti! Za prvé by o tom nemluvili v noci a za druhé by jejich rozhovor nezněl tak tajně! Obchod…schůze…Cdčko s neznámým obsahem! To vypadá, jako by máma byla součástí nějakého gangu! Co když toho muže v kádi s rybami nakonec zabila ona a Richard s Frankem šli jenom dodělat práci, co započala! A co ten jejich šéf, ten Mariol? Je to žena nebo muž? Ti dva o něm mluvili v neurčitém rodě, což špatnost celou situaci ještě znásobuje! Není to snad mámina přezdívka v Mafii? Tohle je vážně jako zlej sen! NE to je horší, než všechny sny, které se mi kdy zdály! Prosím, ať to není pravda…ať se to vyjasní

 

1 person judged this article.

Comments

1 Lilly Lilly | Web | 12. may 2012 at 13:03 | React

tý jo, tohle by byla moje noční můr, chudák holka:D

2 Erin Erin | Email | Web | 1. september 2012 at 15:06 | React

[1]: Moje slova... vůbec se s ní nemazlíš a hezky si mi zamotala hlavu, páč vůbec nechápu, PROČ je obviněná Emmina máma. Kdyby si přišli pro Emmu, OK, ale... sakra! :-D Naštěstí mám pořád před sebou veliký kus čtení, jenomže co pak?! Pak si budu rvát vlasy nedočkavostí! :-D
Jinak, výborná práce!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement