.


Mé druhé Já - 13

20. april 2012 at 17:32 | V |  Mé druhé já

Chapter XIII


Poté, co za příchozím zavřela vchodové dveře a podle zvuku právě odjíždějícího auta usoudila, že už tu s největší pravděpodobností není nic, co by přitahovalo jeho pozornost, se se smíšenou změtí pocitů uvnitř její hlavy rozhodla vrátit zpátky do pokoje. Potřebovala klid. Potřebovala pouhých pět minut. Jednoduše si potřebovala utřídit myšlenky. Netajila se tím, že tuto činnost dělala v poslední době poněkud častokrát. Kromě výpadků soustředění a pozornosti tu byly ještě další příčiny. Celý život žije v domnění, že její máma je ten typ člověka, který by nezkřivil vlásek ani mouše natož pak člověku. Už i fakt, že je doktorka. Kdyby někoho zabila, musela by porušit i Hippokratovu přísahu, protože by mu v takovém případě nebyla ochotná zachránit život. A potom se tu objeví nějaký týpek od policie, který jí vrazí pravdu přímo do očí. Možná by se tomu dalo spíše říkat - nepodložené argumenty. Ale na jak dlouho nepodložené...?




Bez nějakého většího rozmýšlení sebou plácla o matračku tak, že hlavu měla zabořenou hluboko do svého polštáře a nohy jí volně visely přes zadní okraj postele. Nebrečela, jak by si někdo mohl myslet. I tak si ale mohla připadat jako jiná náctiletá holka, která se v podobné poloze trápí kvůli lásce. S hlavou v polštáři, izolovaná od okolního světa tendencí všechny posílat do prdele když se jen pokusí projevit starost a zeptat se co se jí stalo.
Emma byla na tolik unavená, že než viditelně projevovat lítost raději zavírala víčka a pokoušela se znovu usnout. Proč by jí to mělo být líto?
I přes to, že si připadala bezcitná, si to musela přiznat. Nebude se tady trápit nad něčím, co už se stejně nedá vrátit, ani kdyby se statisíce postavili na hlavu. A také je to mámin život, do kterého nechtěla zasahovat. To máma mohla rozhodovat o své budoucnosti, o tom jak se bude chovat k ostatním lidem, jestli začne kouřit nebo nedej bože přejde na druhou stanu zákona. Ne ona, její dcera, která teprve za několik málo dní dostane občanku. Je to její život, nebude dělat chůvu dospělému člověku. Koneckonců, máma by se nenechala. Jediné, co o ní mohla Emma s jistotou tvrdit, byl fakt, že se všeho nejvíce nesnáší, když jí druzí do něčeho mluví, ať už se jedná o práci nebo soukromé záležitosti.
Jenom jí bylo líto při pomyšlení, že se ve své mámě natolik zklamala. Že ji považovala za svoji oporu, někoho, kdo jí dá správný příklad, když už tu není táta…a teď si připadal, jako by jí vrazila nůž do zad a jediným činem zničila všechno, co si Emma budovala uvnitř ve svých myšlenkách.
Tvrzení, že krutá realita někdy bolí více, než milosrdná lež, pro ni nebylo ničím novým pod sluncem. Kolikrát už se jí v minulosti stalo, že špatně odhadla nějakého člověka, se kterým nejprve vycházela jako nejlepší kamarádka, dělila se s ním o bonbóny a on nebo ona jí potom na písku nechtěl půjčit svoje bábovičky nebo ji v pozdějších letech pomlouvali, kde se dá. Každý se s tím někdy v životě setká. S pomluvami. Ale i kdyby každé špatné slovo, které ji nějakým způsobem uráželo a bylo proneseno kdesi za jejími zády, vážila metrák, nikdy by nepřevážilo tu bolest, která nyní přebývala uvnitř jejího srdce. Pocit zrady ve vlastní rodině. Jen těžko si uvědomovala, že vlastně mluví o někom, kdo je jí bližší, než kdokoli jiný. Dokonce i více než se v tom potenciálním žebříčku umístila Jill…nebrečela…ani netoužila brečet…ale její srdce klesalo jako balvan do nekonečné propasti zármutku.
Na školu se dneska hodlala zvysoka vykašlat. Oči už se jí zavíraly samy od sebe, aniž by to dokázala omezovat svou vlastní vůlí. Výjimečně si dovolí zůstat doma, takže ať už si Jill zvoní u dveří, jak dlouho chce, ona nevstane, ani kdyby ji ven museli tahat násilím. Bude to tam bez ní prostě muset jeden den vydržet, ale čím to je, že se tu ještě neobjevila? Má zpoždění už dobrých dvacet minut, že by jí ujel autobus?
S jistou dávkou pochybností se natáhla na noční stolek pro mobil, který tam večer již tradičně odložila, protože si na něm nastavovala budík. Nechápala, z jakého důvodu jí dneska nezazvonil, byla si jistá, že kdyby se jeho tón rozezněl pokojem, zcela jistě by se jí nepodařilo zaspat a mnoha věcí by se mohla udát docela jinak…nemusela by si v hlavě stále přemítat skutečnost, že její máma je v jistém smyslu vražedkyně. Ale to dá na horu nepodložených důkazů než na vlastní instinkt?
Na displayi svítila zpráva, kterou Emma jediným stisknutím tlačítka otevřela
Čau Emm. Není mi dobře. Zůstanu doma, beztak's mě včera nakazila :DD
Nic víc, nic míň.
"No, tak aspoň nejsem jediná, kdo se dneska ulije ze školy…"
Napadlo ji, přičemž se převalila na druhý bok, kde to bylo dle jejího názoru daleko pohodlnější. Snažila se usnout a vynahradit si předešlou noc, kdy jí několik hodin do zad tlačila tvrdá dřevěná podlaha. Srovnávat tyhle věci za předpokladu, že 9 z 10 lidí by vám doporučilo matraci místo parket, by byl už předem prohraný souboj.
"ale…co když, až zase usnu, se mi ten sen mi vrátí?"
Uvědomila si uprostřed polospánku
"co když to bude ještě horší, než kdy předtím! Co když už to nevydržím?"ne takhle to nejde, musím se probudit!..."
Jenže její podvědomí jí zakázalo sebou jakkoli trhnout...už bylo pozdě…

 

2 people judged this article.

Comments

1 Anne Anne | Web | 19. may 2012 at 10:08 | React

Kvôli málo času a hodně opravovania známok som sa k čítaniu MDJ dostala až teraz...
Niekedy mám aj ja chuť ostať doma, uliať sa zo školy a hrať polomŕtveho chrobáka ležiaceho v posteli xD
To s tou jej mamou ma zaskočilo trochu.
Let's go ďalej :D

2 Erin Erin | Email | Web | 1. september 2012 at 15:21 | React

Hej, nějak se mi nechce věřit, že to udělala její mamka. Je to zvláštní, raději nebudu nikoho nenávidět (zatím).

3 Infinity Infinity | Email | Web | 5. october 2012 at 19:55 | React

To musí být pro ní hrozně těžké, zjistit něco takového o své mámě, jsem zvědavá, jestli je vražedkyně nebo se jedná o křivé obvinění.

Já tuhle povídku prostě zbožňuju!! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement