.


Mé druhé Já - 6

19. april 2012 at 21:52 | V |  Mé druhé já


Chapter VI


Ticho. Po okolí se rozléhalo pouze hlasité skučení větru, který si pohrával s rozbitými okenicemi domů na pravé straně ulice a třískal s nimi do jejich zdí oprýskaných zdí. Emma si od nich snažila udržovat co největší odstup a raději procházela po chodníku v těsné blízkosti u pouličních lamp, kde se však musela vyhýbat nesčetnému množství popelnic a odpadků, povalujících se jen tak na zemi.

Procházela kolem vysokého železného plotu z úzkých kovových tyčí, kterými šlo vidět do zarostlé a značně neupravené zahrady, odkud se ozývali noční cvrčci. Neodvažoval se zastavit, aby si podivnou zahradu nějak zvlášť prohlížela, už tak se atmosféra zdála být nabitá strachem až moc.
Ulička se několikrát větvila k levé straně, ale hlavní z nich stále pokračovala dál rovně a Emmu značně uklidňovala skutečnost, že se na jejím konci, který byl vzdálený necelých 300 metrů, mihlo několik aut a to jí přimělo pokračovat dál, i když se její hlava hemžila pochybnostmi o tom, jestli by se pro svoji větší bezpečnost raději neměla vrátit a neprodloužit si cestu o nějaký ten kilometr. Ušetřila by si tím mnoho stresu, to věděla, ale touha být doma co nejdříve, jí to nedovolila a naopak poháněla její nohy dopředu.
Odněkud před ní se ozvalo zamňoukání. Emma ztuhla hrůzou a pro jistotu se zastavila a rozhlédla se kolem dokola. Zvedl se další proud větru, který jí začal čechrat vlasy kolem hlavy, následován děsivým šramotem, vycházejícím z kontejneru, který byl postavený u plotu, jen několik málo metrů od její polohy.
Neodvážila se pohnout už ani o píď, přestala se otáčet a její oči teď hleděly rovnou před sebe. Zaostřila jimi na onen podezřelý kontejner a stále si jej nepřestávala přeměřovat pohledem. Žádnou další aktivitu prozatím nezaznamenala a tak se konečně odhodlala k dalšímu kroku, ale jen co se její bota odlepila od země, šramot na sebe znovu upozornil. Vítr přestal skučet, takže Emma mohla slyšet i vlastní dech, který se potupně zrychloval, jak jí bušilo srdce. Z obrovské hromady odpadků, nakupených na sobě v kontejneru, se teď uvolnilo několik plechovek a pet lahví a s rachotem se skutálely na silnici.
"Je tady někdo?"
Zvolala do ticha, avšak nečekala žádnou odpověď. I kdyby se tu potloukal nějaký masový vrah, určitě by jen tak neřekl "zdar, já jsem Pete a přišel jsem tě zabít…"
Při této představě se musela nuceně zasmát i přes to, že jí na tom vlastně nic vtipného nepřipadalo.
Náhle tichem proniklo zaskřehotání, jako když někdo tahá kočku za ocas a ihned poté něco přistálo Emmě na ramenou. Ta leknutím zaječela a ze všech sil se snažila stvoření shodit jakýmkoli způsobem. Kočka se však svými drápy zarývala hluboko Emmě do mikiny a snažila se dostat až ke kůži na krku, kam by ji mohla ošklivě podrápat. Naštěstí se jí asi po půl minutě boje podařilo otravného zvířete se zbavit tím, že ji ze sebe poměrně jednoduše setřela rukou. Zvíře naježilo srst, zasyčelo, když v tom z ničeho nic uteklo přes prázdnou ulici a ztratilo se někde v rozvrácených dveřích stavení, co původně bývalo garáž. Nejspíš ji vyrušilo vzdálené houkání vlaku, který zrovna přijížděj do stanice na místním nádraží.
Trvalo dlouho, než se po tomto odvážila udělat dalších pár kroků. Stále ji ještě uklidňovala myšlenka, že brzy už tímto "peklem" projde a bude to za ní! Už pomalu odpočítávala každý uplynutý centimetr, který ji dělil od bezpečí…
Záhadný šramot se však ozval znovu a tentokrát to nemohl být jen přelud, který si nevědomky utvářela ve svém podvědomí. Prudce se zastavila a zaposlouchala se do dění okolo. Odpadky, které se povalovaly na vrcholu, se najednou začaly střídavě pohybovat nahoru a dolů, jako kdyby byl někdo uvnitř! Emmina tvář zbělela jako křída a její nohy nebyly opět schopny ani toho sebemenšího pohybu. Stála tak, jako vytesaná do kusu kamene.
Mezi odpadky se objevila něčí ruka, potom druhá a temná postava se pomalu sunula z kontejneru ven, přitom se ze sebe snažila setřást všechno smetí. Přitom silně zakašlala a začala si sama pro sebe něco huhlat. Musel být opilý
Emma už nečekala ani minutu a uskočila do vedlejší ulice, kde by před bezdomovcem mohla být v bezpečí. Co, to si teď přála nejmíň, bylo setkání se starým a jistě uchylným chlápkem. Rázem si uvědomila, že tudy se za žádnou cenu nebude moci vrátit, pokud nechce riskovat střet s pro ni nebezpečnou cizí osobou. A čekáním by si čas jenom prodloužila a dostala by se domů ještě později, než kdy chtěla.
Postranní ulička byla ještě daleko temnější, než ta předchozí, jelikož ji po celé délce osvětlovala pouze jediná lampa. Slyšela odněkud kapat vodu, nejspíš se tu v některém z domů musel nacházet špatně utěsněný kohoutek, jinak si to vysvětlit nedokázala.
"kap kap kap"
Ten zvuk ji už po nějaké chvíli začínal dohánět k šílenství, ale nevěděla, odkud vychází. Dveře jednoho opuštěného domu silně zavrzaly, než je vítr vyvrátil docela.
"tady je to tako v hororu"
Poznamenala si pro sebe, protože už byla opravdu k smrti vyděšená. Litovala svého předchozího rozhodnutí, zkrátit si cestu přes takto pochybné místo. Klepala se strachy, když procházela kolem jediné lampy, jejíž světlo bylo sice slabé, ale děkovala i za to. Nechtěla se tu potulovat v naprosté tmě.
Lampa zavrněla a zářivka nahoře několikrát nejistě zablikala. Emmi trhla hlavou a vzhlédla vzhůru. Lampa naposledy zapraskala a světlo zhaslo docela
"Mami…"
Zaúpěla
"tohle je jak zlý sen, kdy už se konečně probudím!"
A jen tak pro jistotu se štípla do předloktí, ale jen se ujistila v tom, že to není žádný sen, nýbrž tvrdá realita…
Viděla jen stíny, velké, rozsáhlé a tmavé shluky temnoty a tlumená světla z pouličních lamp z vedlejších uliček. Pokračovala prostředkem silnice, aby se tím vyhýbala tmavým koutům po stranách ulice a hledala možnou cestičku nebo další odbočku, která by ji zavedla na hlavní silnici. Už tu nechtěla strávit déle, jak minutu!
Přes cestu jí přelétlo několik starých kusů novin a z blízkého kanálu vykoukly dva páry krysích oček.
Emmu to ale tak neskutečně vyděsilo, že se chtěla dát na útěk. Pro tmu kolem si však nevšimla sloupu, tyčícího se před ní a než si to vůbec stačila uvědomit, náraz už byl nevyhnutelný. Narazila přímo do něj.
Když přišla o sobě, krysy už byly dávno pryč, zalezlé někde v podzemní kanalizaci. Mezitím se začala vracet k sobě, posadila se a rukama si sevřela hlavu, která teď bolela jako střep.
"Au…pitomej sloup"
Řekla si, když se postavila zpět na nohy.
"člověk se chvíli nedívá a pak…"
Najednou uviděla, jak do ulice z jedné z postraních cest, vcházejí dvě temné postavy. Něco si mezi sebou povídaly, tentokrát však nedokázala odlišit, co z toho jsou slova a co jen přebytečný šum.
"Je to jen přelud…"
Opakovala si a stále si přidržovala hlavu ve dlaních.
"Jenom přelud!""
Po tom nárazu si totiž už nemohla být jistá ničím. Když se však postavy značně přiblížily, věděla, že je zle a že by urychleně měla něco podniknout. Myšlenky měla roztroušené jako ranní rosu na vlhké trávě a u toho si představovala, jak se jí kolem hlavy točí desítky třpytivých hvězdiček tak, jako tomu bývá u animovaných seriálů.
Na chvíli pomyslela na návrat nazpátek, ale když jakmile myšlenkami přišla na toho starého bezdomovce, kterého chtě nechtě vyrušila ze spánku v jeho kontejneru, návrh okamžitě zamítla.
"co teď?"
Byla obklíčena ze všech stran a zbývalo už jí jen několik vteřin na rozhodnutí, které v tuto chvíli může znamenat vše…

 

1 person judged this article.

Comments

1 Lilly Lilly | Web | 6. may 2012 at 9:35 | React

Já to říkala:D to nebyl dobrý nápad:D
Jinak taky mě udivuje, proč se ve všech hororech lidi ptají:
"Je tu někdo?"
"Ano, jsem tvoje noční můra a přišel jsem na sendvič a kolu."

2 Erin Erin | Email | Web | 20. july 2012 at 14:09 | React

O_O
Hej, já jenom děkuju bohu, že mám před sebou další části a nemusím se stresovat s tím, že bych měla nějaké dny čekat na další. To bych asi neustála :-D
Nejlepší je, když si někde sama a máš pocit, že tě někdo sleduje, zeptat se, jestli tam někdo je. Já vím, je to instinkt, ale je lepší vážně zůstat zticha. Alespoň si to myslím :-)
Bezvadná kapitola, já být na místě Emmy, asi se nedožiju zítřka. By mě klepla pepka strachy

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement