.


Pro (úplné) nováčky

18. april 2012 at 16:37 | V |  Tutorials



POČÁTEK


Pokud jste se opravdu rozhodli začít s tvůrčím psaním anebo už píšete nějakou dobu, ale stále si myslíte, že jste v tomto ohledu spíš jako nováčci, anebo už máte vydaných X knížek a tento článek si chcete přečíst jen tak pro zábavu - tak VÁS VŠECHNY SRDEČNE VÍTÁM U TUTORIALŮ :)

V prvé řadě bych chtěla říci, že tohle nejsou tak úplně návody, podle kterých byste se měli do puntíku řídit, spíš jenom rady a tipy ohledně psaní, jak se v něm zlepšit, co dělat jinak, když se nedaří apod. Sama nejsem žádný profesionál, i když píšu už hezkých pár let ;), jen se snažím ostatním pomoct, poradit nebo jen vyjádřit svůj názor a zeptat se na ten jejich. Většinou tak čerpám z vlastní zkušenosti, (tak se nedivte, že některé části mohou být dost subjektivní)


JSTE V PSANÍ OPRAVDU NOVÁČCI? CO DĚLAT NEBO SPÍŠE CO NEDĚLAT BĚHEM ZAČÁTKŮ?

  • (NE)Začít psát "upe nejvíc epickou fantasy povídku hned jako svoji prvotinu!"

Říká se, že spousta slavných autorů na něčem musela začínat. Paradoxně (omlouvám se, jestli jsem význam slova paradox pochopila špatně) Rowlingová - její první román Harry Potter - BUM! - obrovský celosvětový úspěch, Veronica Rothová - opět její první román Divergence - BUM! - také celosvětový úspěch, Christopher Paolini - Eragon, taky prvnotina - BUM!...a takhle bych mohla pokračovat dál...
Což vlastně všechno odporuje tomu, co tvrdím já - nemít svůj nejlepší námět jako prvotinu. Ale i přes tohle si na tom stále trvám. Protože s každou povídkou se nám zvyšuejí zkušenosti, s každým uplynulým rokem se náš styl psaní (znatelně) mění. (obyčejně k lepšímu :) ) Teď by mohl někdo říct "no jo, ale kdy to podle tebe asi máme psát, když to za pár let zase budeme chtít přepisovat?". - Piště podle toho, jak se na to cítíte, pokud máte pocit, že to nezvládnete popsat počkejte si.
Mě spíš jde o jednu věc - kolik z vás už přišlo na blog začínajícího autora a narazilo na povídku. Úžasný námět na příběh, úžasné prostředí, postavy, promyšlený děj...ale ten otřesný styl psaní...


  • A misto toho nejprve napsat několik kratších povídek

A hned několik důvodů proč
  • Jednorázovky nejsou nijak složité - Tím myslím, že nemusítě dlouze vymýšlet děj namísto toho jako svoji úplně první povídku zvolit všeobecně trošku jednoduší námět
  • Utvrdíte se, jestli vás to skutečně baví anebo ne - Pro čtenáře není nic horšího, než když i najde povídku, do kteřé se zažere a potom se od autora dozví, že žádné pokračování nebude, protože ho to přestalo bavit. Alespoň tak (pokud opravdu začínáte) se opravdu přesvědčíte, jestli u toho dokážete vydržet a opravdu se u psaní nenudíte :) (jestli víte, jak to myslím)
  • Menší délka - Podobný důvod, jak bod č.2 :)

  • NIKDY ale opravdu NIKDY! Svoje prvotiny nikomu NEVNUCUJTE!!!

Ehm, upřímě. Nikdo na to není zvědavej. I když si třeba myslíte - "Juchů! napsala jsem svoji první povídku One Direction aneb Zachraňte krále poníků! Hned to pošlu do Fragmentu!" - NE! i když to není tak úplně vnicování, ale všichni moc dobře víme, jak je to se začínajícími autory a nakladatelstvími...co si budem povídat ;) Abyste potom nebyli zklamaní.
Něco jiného je, když obcházíte po třídě se slovy "Ahoj, napsala jsem povídku, NECHCEŠ SI TO PŘEČÍST?" Tohle už je opravdu tak trošku vnucování. Já vím, že můžete trpět vlnou euforie z toho, že už máte tři stránky :) a touhou znát názor ostatních, ale zkuste s tím počkat trošku na dýl a určitě je i lepší poct, když za vami sám od sebe někdo přijde a poprosí vá, jestli si může přečíst to,co píšete, než...abyste to museli nutitakžedému na potkání. (Tohle přesně dělala jedna moje spolužačka a upřímě...bylo to dost otravný :P)


  • Nepěstujte své Ego na kritice kamarádů.

Skutečných kritiků je málo a těch dobrých, kteří vám orpavdu dokážou poradit, je ještě míň. Všechna ta slova od vašich přátel - "jo pěkný! úžo žužo povídka, určitě pokračuj!" se sice hrozně krásně poslouchají ale nemáte z toho nic, než dobrý pocit a zvyšující se Ego. Zvláště pak, pokud povídka sama o sobě stojí za prd a kamarádky vám to jen nechtějí říct do očí. Třeba pokud píšete v fan fiction na Stmívání a oni jsou všechny zamilovaný do Edwarda Cullena (ještě že tyhle sračky nečtu :P) a vy tom potom v dobré víře, že povídka je dokonalá pošlete do nakladatelství a...potom přijde ten šok a slzy, kdy vás člověk, který to bude číst, setře...
Lepší je, pokud někdo z vašich splužáků nebo známých píše a má s tím nějakou zkušenost anebo vám alespoN konkrétně řekne, co se mu na tom líbilo anebo ne (třeba, že to bylo napínavý a tak)
Ale úplně nejlepší je znát názor někoho nestranného! člověka, který vás nezná a který se tak nebude zaměřovat na vás, ale opravdu na text, co má před sebou.


  • Nidky se s nikým NESROVNÁVEJTE!

Protože to děláme každý, i když třeba nechceme, ale podvědomí si dělá, co chce. A píšu to do článků pořád dokola, protože je to podle mě nejčastější případ, kdy začínající autoři přestávají psát, protože vidí úžasnou povídku a řeknou si "áách jo...takhle já nikdy psát nebudu..." NE prosímvás! (Taky mám chuť seknout s psaním, když čtu Hunger Games, ale to sem napatří :D)



Já jen doufám, že jsem vám pro začítek alespoň některým z těch bodů pomohla :)
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement