.


What If?

17. april 2012 at 20:24 | V |  Názory
Co když?
Jedna a jedna nejsou dvě?
Jak málo na tom záleží
a mysl už to nezvládá.
My se jen utápíme v moři lží,
které nám svět předkládá…


Kdo z vás si už někdy zkusil odpovědět právě na tuhle otázku - co když? Co když věci nejsou tak, jak se nám zají být?. Spousta lidí nad tím ani nepřemýšlí, protože mají hlavu zahlcenou tolika starostmi, že na tohle jim už ani nezbude místo. Je to škoda, protože takto nám unikají stovky možností, jak prožít den, tak třeba příklad - jsem ve škole a zazvoní, za několik málo minut mi jede vlak. Co udělám? - já osobně bych naházela věci do aktovky a letěla na nádraží, ale co když bych se rozhodla jinak a nikam nejela! Ne, je to blbý příklad, uvědomuji si to, ale na něčem jiném se nedá vysvětlit to, co chci říct. Co když bych právě v té hodině, kdy bych musela čekat na další spoj, třeba potkala někoho, kdo mi v budoucnu změní život. Ať už třeba spolužáka nebo vašeho úhlavního nepřítele.
… je zajímavé, z kolika možností si můžeme vybírat, ale nikdy nevyužijeme všechny, ačkoli bychom se snažili sebevíc…
to, co se teď právě chystám napsat, s tématem asi trošku nesouvisí, ale nemyslím si, že by to nějak zvlášť vadilo - stejně si tohle přečte jen asi malá hrstka lidí…:D
Vemte si třeba červenou květinu - je stejná pro každého z nás? Namyslím teď v tom ohledu, co nás jako první napadne při pohledu na ni nebo jak na nás působí třeba psychicky, ale myslím vzhledově. Nemůžeme se převtělit do nikoho jiného, ani kdybychom se postavili na hlavu (a to mě dost štve)…, abychom zjistili, jak je tomu ve skutečnosti. Normální člověk teď asi řekne, že jsem blázen, že si tohle myslím, ale v některých věcech prostě nejsem normální, takže je mi to jasno…:D A taky, co když ta květina vůbec není červená? Tahle myšlenka zní ještě šíleněji, než ty předchozí. Co když je ve skutečnosti úplně bezbarvá? (a tomu bych i sama docela věřila) Není to jen nějaká iluze, kterou způsobuje kmitání fotonů? (pro ty z vás, kteří neví, co to je tak se můžou mrknout >>SEM<< )
a asi poslední věc, protože se mi nechce podrobněji vypisovat obsah mé hlavy a stejně by to bylo ještě nudnější, než tohle všechno dohromady - vrátím se zpět k té květině, ale tentokát k ní jako takové. Čech by řekl pro nás normálně - kytka, Slovák by řekl - květina, Angličan - Flower, Francouz - fleur...atd ale kdybych přišla třeba za Italem, ukázala mu na orchidej a řekla - kytka, tak by mi nerozuměl. Proč? Nerozumí nám, možná proto si bude ťukat na čelo, ale který název je vlastně ten pravý? Květina? Flower? Nebo desítky dalších... ? To si ji pak každý mlže pojmenovat jak chce -> tím pádem je správně všechno, ale c z toho doopravdy značí tu podstatu, čím doopravdy je? Muselo se to přece něco být, než jsme si to pojmenovali, jenže co? To samé je jako, když se narodí člověk a rodiče mu dají jméno. To předtím byl jako nikdo, protože nemáme jak ho oslovovat?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement