.


Mé druhé Já - 17

16. may 2012 at 18:05 | V |  Mé druhé já

Vážně už si ani nepamatuji, kdy jsem zveřejňovala minulou kapitolu, ale bude to už hodně dávno (teď se dívám, že ještě v dubnu) Měla jsem práce s vyhodnocováním soutěže a psaním jiných povídek, kterých se tu neobjevilo až zase tak málo. Ti kteří si nepamatují, co se stalo minule se mohou podívat do anotace. jinak přeji příjemnou četbu a omlouvám se za chyby, čelta jsem to sice po sobě, ale gramatická stránka mě vždy uniká...

Chapter XVII

"Jak jsem to jen mohla udělat, jsem hloupá, totálně na hlavu…nejraději bych se neviděla."
Honilo se Emmě hlavou, jakmile se myšlenkami vrátila k menšímu odpolednímu incidentu s mámou. Koneckonců o nic vážného vlastně ani nešlo - jenom takové nedorozumění z její strany, ohledně trestního rejstříku. Přestože tvrzení, že by ona měla něco společného s vraždou, považovala za vysoce absurdní, ani ve snu by ji nenapadlo, že by existovala i nějaká další, třetí možnost. Ta, která by zcela jistě nevylučovala vinu, ani nevinu. Alias realita. Ta dávno zapomenutá černá skvrna z jejího života…zábava, která se druhého dne promění v noční můru.
Proto se obsah jejího mozku po zbytek dne naplnil až po okraj nesčetnými výčitkami svědomí.



Neměla jsem na ni tak vyjet, neměla jsem to před ní vůbec vytahovat, po tom, co si s tím musela prožít. Měla jsem držet jazyk na zuby a raději neotvírat pusu. Pro jednou. Teď z toho mám akorát tak černé myšlenky.
Jen bez zájmu ležela na sedačce v obývacím pokoji s hlavou znuděně opřenou o dlaň levé ruky, s očima upřenýma na obrazovku, kde právě vysílali pokračování ne zrovna úspěšné telenovely s ještě nudnější tématikou. Normálně se na takovéto seriály ze zásady nedívala a možná nebyla jediná, kdo podobnými programy opovrhoval. Ale dneska to Emmě bylo kupodivu ukradené. Nálada dělat něco jiného, ji opustila ještě dřív, než se vůbec stačila dostavit. A tak psaní úkolů a učení, odložila na dobu pro ni neurčitou, jinými slovy nejlépe před začátek vyučování. Nedokázala myslet na nic jiného, stále přemítala nad tím samým problémem dokolečka i přes to, že v jisté míře nebylo už co řešit. Myslela na mámu, na její problémy a jak jí asi bylo tenkrát před dvaceti lety, v době kdy se jí stala ta nepříjemnost, co na vždy ovlivnila podstatnou část jejího života…
Jenom sáhla po ovladači a přepnula na první kanál, který ji padl pod ruku. Nic víc v tom nehledala.
"Kdyby se to nestalo…narodila bych se vůbec někdy?...potkala by tátu, kdyby měla Charlieho?...Přišel by dnes vůbec ten policista?..."
Kdesi v pozadí odbyly hodiny. Podle úderů právě přicházela osmá hodina.
"Tak počkat!"
Zděsila se a smysly jí opět naskočily do normálu.
"Erik…"
Blesklo jí náhle v hlavě a všechny výčitky a ostatní myšlenkový odpad byl rázem ten tam.
"Nemluvila máma náhodou o nějakém Erikovi, o tom, který ji stále něčím vyhrožoval?! Který se jí vše možně snažil udělat ze života peklo…a teď ta návštěva…Erik Kincl!...tak se jmenoval nebo ne?"
Byla to řečnická otázka, na kterou nebylo třeba ani odpovídat, jelikož si tím byla na sto procent jistá, žádné pochybnosti z její strany tím pádem neexistovaly nebo se jen ztratily ve vzduchoprázdnu. Sluch jí podle všeho sloužil ještě dobře a paměť zrovna tak.
"Je to jenom náhoda?...je, žejo…"
Puls jí rázem vyskočil nahoru a stresová hladina se kriticky přiblížila ke svému maximu. Během několika vteřin jí naskočila husí kůže, a aby toho nebylo málo, ještě ucítila nepříjemné mražení v podbřiše
Nejistě pohlédla směrem ke kuchyňským dveřím. Ozývalo se odtamtud nepřerušované cvakání do klávesnice, máma zřejmě pracovala. Tak jako každý večer, jen nedokázala uvěřit, jak to všechno dokáže zvládat i přes to, že je po většinu dne v práci a domů se vrací…včera dokonce někdy po půlnoci.
"Mám to říct, nebo raději ne?"
Zeptala se sama sebe a stále nepřestávala sledovat otevřený otvor do kuchyně. Nebyla si jistá, zda dělá správnou věc. Ani trochu. Jenže udělat to musela, měla by.
"heh…mami?"
Takhle začínala věty obyčejně, když před sebou měla nějaký dost závažný problém.
Nic, žádná odpověď. Po pravdě ani nepočítala s tím, že by jí máma věnovala svoji pozornost takhle rychle, když byla až po uši zabraná do práce. Mnohdy na ni takhle mohla volat i půl hodiny, než si máma konečně uvědomila, že po ní něco chce. Každopádně jí to ani v nejmenším nezazlívala a snažila se ji bombardovat otázkami jen v čistě krajních případech.
Po chvíli se přece jenom ozval unavený hlas, cvakání na klávesnici na pár vteřin utichlo.
"Ano, Emmi? Potřebuješ něco?"
Zazmatkovala, najednou nevěděla, jak má pokračovat a ještě ke všemu se jí udělalo sucho v krku.
"…ehm…budeš se dneska večer dívat na…Mentalistu?"

Její oblíbený krimiseriál se Simonem Bakerem, který dávali jednou týdně krátce po osmé hodině, což bylo za pár minut. Sama nevynechala nebo se spíš snažila nevynechat jedinou epizodu.
Pokusila se to zahrát někam do outu, jednoduše z toho vycouvat. Vzápětí si však uvědomila, že to od ní byla jenom další blbina a opět by si nejraději namlátila. Tak jenom zkřivila rty a s napětím poslouchala, jak pro změnu zareaguje máma.
"zlatíčko, víš, že musím dopisovat karty"
Odvětila unaveně
"Nezlob se Emm, ale mám toho moc, co musím ještě dneska stihnout. Možná někdy jindy, až se to v nemocnici trošku uklidní."
Emma nad tím jen pokrčila rameny a raději znovu sáhla po ovladači, aby telenovelu konečně přepnula na večerní zprávy, což bylo za dnešek snad to nejvíce normální, co mohla udělat.
Jen letmo sledovala znělku, lépe řečeno na obrazovce pohybující se obrázky všemožných událostí, ze kterých bylo intro poskládáno, až se na levém kraji objevil nápadný nápis
"Stalo se"
Oči se jí zavíraly samy od sebe, proto na sebe jen okrajově nechala působit hlas reportérky, která vítala všechny posluchače u televizních obrazovek i následný přehled nejzajímavějších událostí, co se udály v minulých hodinách. Po chvíli se před ní všechno zahalilo do dokonalé temnoty a víc než hlasy z televize, keréjí plynuly jedním uchem tam a druhým uchem ven, jí spíš vyrušovala velká lampa postavená v rohu vedle sedačky. Její ostré světlo, bodající do obličeje, její spánek znemožňovalo, jenže byla na tolik ospalá, že se ani nenamáhala vztáhnout ruku po vypínači. Možná by si čase zvykla a možná by se jí podařilo i usnout, kdyby její pozornost náhle nevzbudila podivná zpráva.
"…Policie bude muset vyřešit další záhadnou vraždu, jež se pravděpodobně stala před několika málo dny. Přímo na okraji města v jedné osamělé čtvrti bylo dnes dopoledne nalezeno tělo muže ve věkovém odhadu asi 35 až 42 let…"
Emma bleskurychle otevřela oči a jako střela se okamžitě napřímila do polohy postaveného pravítka s pohledem vyvaleným na obrazovku a mimořádně soustředěnou pozorností. V duchu doufala, že to není pravda, jen další shoda okolností…musí ji jen šálit smysly.
"Více informací už pro nás má reportér David Mitchell…"
Obrazovka se náhle rozpůlila na dva souměrné obdélníky, na jedné straně se studiem a z druhé strany hleděl další reportér s mikrofonem přitisknutým až téměř k ústům. Stál na poničené asfaltové silici uprostřed oné části města, kterou Emma okamžitě poznala. Za světla sice nevypadala tak strašidelně jako po setmění, ale po druhé by tam dobrovolně nevkročila tak jako tak. Za mužem se míhalo několik osob, nejspíš policisté, kteří celé místo stále ohledávali, ve snaze přijít na kloub nějakým podstatným důkazům.
" Davide, jak k celé situaci vlastně došlo?"
Nevydržela to, sklouzla z pohovky na koberec až skoro k televizi, kde div nenalepila svůj nos na obrazovku, ve snaze se dovědět do nejvíc, aby jí ani slovíčko neuteklo. Opět se roztřásla po celém těle, to jak se do její mysli začala navracet další vlna stresu a na druhé straně i vzrušení, ovšem v daleko menší várce. Muž se mezitím ujal slova.
"Dobrý večer vám, televizní diváci. Celý incident ohlásil včera v noci na lince důvěry neznámý svědek, jestli šlo o vraha nebo o náhodného přihlížejícího se nyní můžeme jenom dohadovat…"
V Emmě silně zamrazilo. Moc dobře věděla, že to byla právě ona, kdo na svém mobilu vytočil číslo již zmiňované linky, že to byla ona, kdo vraždu oznámil médiím. K jejímu štěstí trval hovor příliš krátkou dobu, než aby se z něj dalo odvodit místo, odkud se volá ani její číslo. Tím se dostatečně uklidnila, jenže stále tu však existoval fakt, který reportér nakousl. Kromě těch dvou mafiánů a oběti…tam byl ještě někdo třetí…a to už se jí nepodaří jen tak zamaskovat. Svět to ví, jen maně doufala, že se teď nikdo z nich, ani Richard, ani Frank nebo snad dokonce sám Mariol, nedívá na první kanál…mohla být jenom ráda, že v souvislosti s vraždou prozatím nikde nefiguruje její jméno, to by si pak zajistila přednostní jízdenku pod drn. Zatím to vycházelo, ale na jak dlouho?
"Tělo bylo nalezeno v jednom z osamělých domů, nedbale pohozené mezi sutinami…oběť utrpěla dvě střelné rány do zad, z čehož jedna prostřelila srdce…bližší informace ohledně jeho stavu jsou zatím nejisté a nezbývá jen počkat, co ukáže pitva…"
na obrazovce před ní teď nebliklo několik dalších záběrů poukazující na interiér domu i suterénu, v němž se nacházela káď, o které se muž v dalších vteřinách zmínil jako o skrýši, v níž bylo tělo uschováno a následně i o dalších podrobnostech.
"kriminalisté na místo činu dorazili dnes brzy dopoledne
"…a díky tomu je určení přesné doby smrti poněkud nepřesné, dokonce nemůžeme ani s jistotou říci, jestli oběť byla zastřelena právě tady a případně není-li ještě druhé míst činu. Pachatelé jsou stále neznámí. Policejní experti však místo stále prohledávají v naději, že se jim podaří nalézt otisky prstů, DNA nebo důkazy, jež by případ posunuly zase o několik kroků dopředu. Při kanál jedna - David Mithell. Situace se vrátila opět do studia, kde uvaděčka ještě zmínila pár svých osobních komentářů, než se vrhla na další událost. Tohle bylo však všechno, co byla Emma ochotná slyšet. Roztřesenými prsty popadla ovladač a vzápětí stiskla červené tlačítko "OFF"
"No…a je to venku"
To bylo všechno, na co ze sebe v tu chvíli dokázala dostat…

 

3 people judged this article.

Comments

1 Hejlynka Hejlynka | Web | 16. may 2012 at 19:19 | React

Začíná to být hodně napínavé...Už se těším na pokračování... :-D

2 Vera Vera | Web | 16. may 2012 at 20:40 | React

Merci Beucoup!:D I'm really glad about your comment! (*hraje si na to že umí anglicky*) 8-) ¨
no napínavé...ale jo to taky časem přijde :D

3 Anne F. Anne F. | Web | 16. may 2012 at 21:09 | React

He-he a já mám originál :D

4 Vera Vera | Web | 16. may 2012 at 21:20 | React

[3]: (-_-) (-_-) (-_-)

Beztak jsi to ještě nečetla, takže ššš-š-š-ššš-š-šš-š-š-!! 8-)  :D

5 Anne F. Anne F. | Web | 17. may 2012 at 14:48 | React

[4]: ...neposílej na mě premory!!! -_-

6 Vera Vera | Web | 17. may 2012 at 14:55 | React

[4]: už se stalo :D

7 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 17. may 2012 at 18:20 | React

Zamotávám se do toho:D Kolik tak ještě plánuješ dílů? Ne, že bych tě chtěla nějak popohánět, jenom se těším až se to všechno spojí.
No škaredé počasí ani tak není, spíš zima. Hrozná zima. Ale prej má být teď už líp:) Na tábor na vysočinu a tento rok možná ještě na jeden s výtvarkou... we will see.

8 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 18. may 2012 at 18:39 | React

Bože :D Byť na jej mieste, zoseriem sa od starchu. Pardón za výraz ale práve som dohnala posledných päť kapitol ktoré mi unikli a v tom sústredenom čítaní takýto zvrat pôsobil.. živo. dosť dosť dosť živo. konečne- ako celá poviedka. až mi naskočila hudia koža :D pane bože, to som TAK zvedavá ako sa to vyrieši !!!! pokračovanieeeeeeeee !!! prosíííííím O:)

9 Anne Anne | Web | 7. june 2012 at 23:01 | React

To je tak skvělý :DD
Súhlasím s C.V.O.K. asi by som sa tiež bála že sa na to príde... :D
Možno dnes ešte jednu kapču prečítam, ale pochybujem, lebo zaspávam :D
Vydržím keď to bude supernapínavé, ako sa poznám a potom nezaspím už vôbec xD
Very nice (*to je všetko na čo sa zmôže a čo vie anglicky nerátajúc hellou a how are you* :D)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement