.


Tutorial - Styl

4. may 2012 at 17:56 | V |  Tutorials

Aneb jakým stylem psát?


Každý styl psaní je naprosto jedinečný, mohou si být sice podobné, ale nikdy ne úplně identické, už kvůli tomu, že každý z nás myslíme jinak. Pro mě je třeba nemožné napodobit styl AnneF., nebo třeba u Hejlynky (dávám je za příklad, protože se s nimi znám nejdéle z vás. Ale stylem psaním teď myslím něco trošku jiného…


Normálně mě literatura nudí, čteme z čítanky nezáživný příběhy, které snad nikomu nic neříkají a musí se naučit jejich obsah jenom kvůli písemkám. Asi před několika měsíci (nevím přesně kdy, protože si do sešitů ze zásady nepíšu data) jsme brali Stavbu literárního díla a to mě začalo bavit.
Takže začnu asi tím, co všichni moc dobře víme - můžeme psát v první (ich forma) nebo ve třetí (er forma) osobě.
Pokud první osobu, téměř vždy se jedná o pohled hlavního hrdiny nebo hrdinky. Přenášíte na papír, co si myslí, jaký má pohled na svět nebo co si myslí o okolních lidech, prostě něco, jako kdybyste se v momentě převtělili do jeho těla.
Výhody - Děj vzniká poměrně rychle, většinou nad tím ani nemusíte přemýšlet a jednoduše píšete. Taky sžívání s hlavním hrdinou jde mnohem lépe, třeba vám nedělá takový problém popsat, jak se v dané situaci cítí a tak dále.
Nevýhody - pohled je až moc subjektivní, dokážete vidět do hlavy pouze jednomu člověku, pokud ovšem nepřeskakujete z jedné postavy na druhou.


Já píšu v první osobě pouze jednorázovky, tento styl mi v dlouhodobém hledisku moc nevyhovuje.

Taky záleží na tom, jaký používáte čas, jestli přítomný nebo minulý.
Minulý - ukázka z knihy Stmívání (něco proti AnneF? :D)
Stáli jsme s Billym mlčky proti sobě. Po pár vteřinách začalo být mlčení nepříjemné, tak jsem se otočila a vydala se do kuchyně. Slyšela jsem, jak jeho mokrá kola kvílí na linoleu, jak mě následoval.
Nacpala jsem sáček do přeplněné horní police ledničky a otočila se, abych se na něj podívala. Jeho hluboce zvrásněný obličej byl nečitelný.

Přítomný - ukázky z knihy Hunger Games - Síla vzdoru
Hlavou mi víří vzpomínky a pokouším se určit, co je pravda a co ne.
Jaké události vedly k tomu, že teď stojím mezi troskami svého
rodného města? Odpověď není jednoduchá, protože otřes mozku
způsobený Johanninou ranou dosud zcela neodezněl a myšlenky se
mi chvílemi trochu zamotávají.

Vidíte ten rozdíl?


Výhody - Můžete se zaměřit na více osob, aniž byste z děje vytahovali pouze jednu. Hodně dobře se při tom dá popisovat okolnosti děje, což já oceňuji! (neříkám, že to v první osobě nejde, ale v tom to případě asi líp.)
Jde přeskakovat z místa na místo. Třeba dva lidé najdou v lese poklad a za pár hodin popisujeme, jak se zloději vrátili na místo a hledají svoje zlaté mince. Třeba.

Nevýhody - Děj se vytváří rozhodně pomaleji, to vím z vlastní zkušenosti, ale samozřejmě nemusí to platit u vás. Pro některé může představovat problém psát tímto stylem.
Opět tu existují dvě časové možnosti, v minulém čase se snad píše všechno, co v třetí osobě znám, v přítomném čase je to docela nepředstavitelné, protože se to nevyskytuje tak často…hm.. zkusím něco sama vytvořit
Ukázka z něčeho, čemu říkám - momentální výplod
Los padl na Alici. Dívka vystupuje z davu a kráčí skrz místnost úzkou uličkou vytvořenou mezi přihlížejícími. Nedívá se vpravo, vlevo, na jejich zvědavé pohledy, které ji znervózňují čím dál víc. Slyší šepot kdesi v houfu, ale nenechává se rozptylovat. Zahazuje všechen strach a předstupuje před veleradu o počtu deseti představených, rozestavenou do půlkruhu. Je odhodlaná splnit první úkol.

Samozřejmě, že existuje i kombinace těchto dvou možností v podobě myšlenek, když si daná postava něco říká samo pro sebe nebo uvažuje nad situací nebo naopak někdo se snaží něco popsat vně pohled hl. osoby.


Př.
Leo se mírně přikrčil a sledoval útočníka před sebou. Chlapec si ještě urovnal puk na hokejce, než vyrazil do nájezdu.
Musím to chytit
Pomyslel si, nepřestávající sledovat postavu, která bruslí přímo k němu. V hledišti zavládlo ticho, na střídačce panovalo napětí.
Můžu rozhodnout celý zápas, pokud promění, naše šance na titul se rozplyne. Osmnáctka, ta střílí doleva, jo určitě to půjde k levé tyči. Musím to chytnout
Zdálo se jako věčnost, než se puk odlepil z protihráčovy hole a ocitl se ve vzduchu.

Př2.
Les osvítilo zlaté slunce, příroda se probouzela do nového dne. Někde v korunách stromů prozpěvovali první ranní ptáci. Nebe bylo bez mráčků, nejspíš je všechny rozvál vítr, jež se divoce proháněl po krajině.
Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem. Byl pryč, zmizel. Nemůžu tomu uvěřit, poté, co jsme spolu zažili…

Z jakého pohledu raději píšete vy (a proč?)
 

3 people judged this article.

Comments

1 Anne F. Anne F. | Web | 4. may 2012 at 18:20 | React

Mě (nevim proč) přijde ten přítomný takovej...divnej ;) asi je to jenom nezvyk, ale i tak... :)

2 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 4. may 2012 at 18:24 | React

Mně se líbí všechny styly, které jsi tu popsala a nemám problém když je čtu. Blíž je mi sice ich forma, ale pohled vypravěče přelouskám.
Ve psaní už je to horší. U delších příběhů mi vyhovuje ich forma, protože nevím.. Asi se bojím, že z pohledu vypravěče bych něco pokazila, zamotala se do děje. :-D U kratších zkouším. Možná, že čase si najdu zálibu i v jiném stylu. :)

3 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 4. may 2012 at 18:25 | React

[1]: Jo, přítomnej je pro mě taky trošku nezvyk. :D

4 Hejlynka Hejlynka | Web | 4. may 2012 at 18:33 | React

Mě vyhovovuje hlavně první osoba...Ta třetí mi moc nejde...

5 Aynarra Tulrgar Aynarra Tulrgar | Web | 4. may 2012 at 18:49 | React

Neumím psát v ich formě. Jednou jsem napsala kapitolu v ich formě v čase minulém. Teď ji mám ve wordu a chystám se ji přepsat. Je to děs :-D

Více mi vyhovuje psát z pohledu vypravěče, protože... I don't know, prostě mi to vyhovuje víc. Protože si na vypravěče hraju dejme tomu rok v rpg hrách...

Nevadí mi číst v ich formě, protože, prostě mi to nevadí :-D ani styl vypravování... To jsem jenom já divná,protože neumím psát ich formu, I know :-D

6 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 4. may 2012 at 18:52 | React

[5]: ne, jsme divné obě. :D Každá něco jiného, ale hlavně, že jednovaječný dvojčata :D

7 Lilly Lilly | Web | 4. may 2012 at 21:09 | React

Možná proto to střídám:D
Někde musím psát ich formu, cítím to, někde se prostě postavě do hlavy nenachpu..:)
a když píšu v ich formě, tak často jen prolog nebo ty postavy střídám.. Nejsem typ, co by vydržel vězet v hlavě jediného:)
Jsem holt přelétavá :-D

8 Tokiohotel-svk: Popcorn Tokiohotel-svk: Popcorn | Web | 5. may 2012 at 0:22 | React

mne sa najviac páči taký ten: opisujem všetkých, vidím im do hlavy a neunikne mi žiadna ich myšlinka. a aby to bolo písané pútavo alebo zábavne. o čosi také sa pokúšam aj ja :)

9 Natali :) Natali :) | 5. may 2012 at 12:13 | React

Jsem hrozně zvyklá na minulej čas :D Ten přítomný moc často nevidím, je to takový nepřirozený :) A jinak píšu spíš ich formou, ale když mám víc hlavních hrdinek, tak to pak er formou, aby bylo vidět, co všechno si myslí i ty ostatní ;)

10 Faint Faint | 5. may 2012 at 14:30 | React

Jojo..v poslednom case som citala dva knihy v pritomnom case ale pride mi to divne neviem preco. Na druhej strane ja som si momentalne zamilovala ja formu ani si nepametam zeby som niekedy pisala inak,mozno pri pociatkoch :D a obcas mi to pride divne lebo doteraz som nepoznala vela fantasy v ja forme. Pri tej kritike na OS bol aj taky nazor ze tam chybali emocie a mozno by som to mala skusit tou druhou formou on - rozpravanie. Na druhej strane su tam iste nevyhody ale mozem to urobit tak ze dam pohlad inej postavy alebo tak ako to vyriesila P.C Cast :D moja kamoska napriklad urobila prolog v on rozpravanie a ostatok je uz v ja forme ale to je veci vkusu

11 romantica-dream romantica-dream | Web | 21. may 2012 at 21:37 | React

To mám jako chápat, že chceš další dílky Layrinu, nebo že se ti líbí?
Pokud 1. možnost, budeš ho mít, pokud se 2. možnost, těší mě to:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement