.


August 2012

Malá velká změna

30. august 2012 at 17:34 | V. |  Oznamy

Rozhodla jsem se v této povídce udělat menší změnu. Napíšu z jakého důvodu jsem se tak rozhodla, abyste neřekli, že je to jenom rána z čistého nebe a že mi jenom tak přeskočilo :D takže koho by to nudilo, může kurzévu klidně přeskočit a jít rovnou na další text.


Věčnost - 4

28. august 2012 at 16:00 | V. |  Věčnost


Popravdě s touto kapitolou si nejsem vůbec jistá. Je krátká, ale na to se mi nepsla vůbec lehko. Spousty věcí jsem si o tom musela hledat na internetu přes nám vše známý Google, jelikož moje chabé znalosti na toto opravdu nestačily a stejně si nejsem jistá, jestli jsem to napsala z realistického hlediska správně. Beru veškerou kritiku :) A jenom chci říct, že v páté kapitole, už se začne dít i něco víc...


Turn The Fantasy On - 2

26. august 2012 at 17:00 | V. |  Turn the fantasy on

Na tento úkaz jsem náhodou narazila na nejmenovaných dveřích, když jsem kolem nich náhodou procházela. Barva to není, řekla bych, že ne. Ani prach, protože to nejde prstem setřít. Takže nevím, z čeho to je :D Možná, že je to odřený dřevo, ale kdoví.

Otázka ale zní, co to připomíná vám. Já mám jasno a myslím, že ani není důvod moc přemýšlet, co to je, protože to jde poznat na první pohled.
NEOTEVÍTREJE , DOKUD NEMÁTE JASNO!
V C.Č. JE SPOILER :)

Projekt v rámci Tutorialů

25. august 2012 at 13:30 | V. |  Oznamy


Tutorialy se pomalu ale jistě blíží ke svému konci, téměř všechno podstatné už jsem řekla, mám tu jen myslím poseldních 6 nebo 7 krátkých článků, které se chystám vytvořit. Nevím přesně. Tak jsem trošku přemýšlela, že bych tu popsla ještě různé žánry, jak psát a tak. Jenomže existuje daleko víc lidí, které by toho například o Fantasy dokázali napsat a hlavně poradit ostatním daleko více a lépe, než já. Jsou pisálci, kteří se věnují sci-fi a vědí, jak by se to mělo psát.

Tímto článkem bych vám chtěla představit projekt, který jsem právě vymyslela



Útěk z vězení

22. august 2012 at 21:06 | V. |  Mini-povídky

Zatím to nevypadá, že by to tu mělo zůstat úplně bez povídek. Děkuji všem, kteří hlasovali v anketě, i když mi rozhodnutí zatím moc neulehčují, protože je to opravdu vyrovnané , takže to vypadá, že je ště počkám do zítřka. Teď je to 2-2-2 :D :D Talže přidám asi tu, která je jako první dostane na 3
Další ze série jednorázovek, tentokrát do projektu "kritika", který pořádá Sherylinlee s Beatrix.

Téma znělo - útěk z vězení
Žánr - Fantasy
Počet slov - ne víc jak 550 (tolerance 10 slov)
Povinná slova - tma, fialový, studna

A tím rozsahem jsem nejdřív byla zklamaná, protože jsem se nemohla pořádně rozkecat :D Ale chápu tohle pravidlo, protože se nikomu nechce číst zdlouhavé povídky. Ale tentokrát mi to vážně ani nevadilo a dokonce měla původní verze rovných 550 slov po dopsání (to mě dost překvapilo :)
Mimo to, mě to inspirovalo na další povídku na pokračování, ale na tu si ještě při mém pomalém psaní hóóodně dlouho počkáte
(i když ten děj v jednorázovce o ní opravdu skoro nic neprozrazuje, jenom se mi rozjela fantasie :D Ale spojitost to má)


Tak...co bude dál?

21. august 2012 at 1:07 | V. |  Oznamy


Ne, nemám další depku :D jen se mi ten obrázek líbil...a popravdě jsem nic jiného nenašla

Chtěla jsem jenom říct, že po pravdě nevím, jak to s tímhle blogem bude dál...
Je pravda, že uveřejňování příběhů na internet má své kouzlo a já s tím po pravdě nemám v úmyslu přestat...jenomže...poslední dobou mě to čím dál víc láká k psaní si jen tak pro sebe...Tím však nemyslím to, že se sobecky o svoji tvorbu nechci s někým dělit, ale píše se mi tak i líp. Pěkně v klidu. Je pravda, že díky blogu psaní beru spíš jako...nechci říkat povinnost, ale dost se kolem toho stresuji, i když si věčně říkám, že to nemá cenu a všude píšu, že TO NEMÁ CENU se stresovat, ale já už jsem v tomhle ohledu prostě taková a nejde to změnit...
Takže co bude...
Řeknu na rovinu, že mám rozesané NE 3, ale 4 příběhy. A nejde se věnovat všem najednou, už kvůli času a...podobných věcech. Kdo z vás píše 2 a víc, tak mě jistě pochopí :)
Nejdřvím tu bylo jen Mé druhé já, vlastně jediná moje povídka, kterou jsem si publikovala ještě na starém blogu. O tu strach ani tak nemám, že bych nevěděla co s ní, protože ji mám v hlavě dostatečně naplánovanou. Jen rozepsat kapitolu je u mě trošku problém.
A z těch vám známých jsou tu ještě Věčnost a Hrana Temnoty (Edge of Darkness). S žádnou s těchto povídek jsem vlasntě nepočítala, obě vznikly tak nějak namátkově. TEOD - Původně ta povídka měla být úplně o něčem jiném, i když věci jako - zóna oddělující světlo od tmy a jména dvou hlavních hrdinů se zachovaly z původní verze, kteou jsem měla namyšlenou. Jenže...když jsem stručný děj převyprvěla kamarádce, řekla mi, že je to ž příliš podobé knize - Les Rukou a Zubů.
Možná trošku prostředím a okolnostmi...tu knihu jsem přiznám se nečetla, takže šlo čistě náhodou jen o nežádanou tlepatii. Já stálepřemýšlela nad tím, jak to změnit...a dál to není zajímavý, teda spíš to nemůžu říct, protože je to tajný.
Potom se na obzoru objevilo téma v LK - Temnota. A ti, kdo četli moji jednorázovku ví, že to vlasně odstartovalo TEOD. Psala jsem z toho, co mě napadlo, neměla jsem nijak předepsaný děj v deníčku, jako u MDJ, ale jen osnovu v mé hlavě. A tento styl, vymýšlení "z kapitoly na kapitolu" mě příliš nevyhovuje...
VĚČNOST - Pro vznik této povídky má zásluhy Anne a ani o tom neví :D (možná jen to, že celá povída jí je věnovaná) Byla jsem (a stále JSEM) jí vděčná zato, že přihlásila moji povídku do jedné soutěže a já byla tak šťastná, že jsem se jí chtěla něja kodvděčit. A nejlépe nějakou povídkou. Vím, že má ráda Anděly, ale taková povídka už tu byla. A potom jsem nějak přišla na tohle. :) Nejprve měla mít maximlně 5 částí a vyprávěna takovým zvláštním stylem, kdy celý děj šel rychle dopřdu, takže jednotlivé kapitoly mohly mít od sebe odstup měsíce, klidně i léta...ale to bych nebyla já, abych se nerozepsala :D A tady jsem začínala od nuly úplně. Takže při jejím saní dost improvizuji...
A poslední dobou se nejvíce věnuji tomu čtvrtému, který si na blog neuveřejňuji, protože je čistě jak to mám říci, Osobní. A už kvůli jedné osobě jej toužím co nejdříve dokončit. Možná proto na blog a s ním spojené povídky tolik kašlu. Taky je léto a psát se pořádně nedá, protože je hezky a trávím dny venku a na PC jsem převážně pozdě o noci. (neříkám, že ve dne sem nechodím, ale vždy jen na chvíli)
Blog rušit nebudu, nebojte, nezbavíte se mě :D Jen budou příspěvky trošku méně časté, protože budu povídky zveřejňovat pomaleji, protože psát jen do počítače, je pro mě lepší, že si na tom dám více záležet a nespěchám.
Budu pořád tady na blogu, takže budu číst a komentovat jak jste zvyklí, na tom se nicnezmění (a nechci, aby se změnilo k horšímu)
Dějuji za vyslechnutí mých...keců. řekněme a kdo se dostal až na konec má můj obdiv :)
Jen vás prosím, abyste hlasovali dole v anketě, o kteoru povídku máte nejvíc zájem, případně pokud jsou třeba dvě, tak je napiště do kmentářů. Jednoduše se potom nejvíc zaměřím na tu, která mí nejvíc hlasů.
a ještě něco...děkuji za pozornost, bez lidí jako jste vy by tento blog nikdy neměl šanci vzniknout ;)

Koupací Kačenka

19. august 2012 at 12:07 | V. |  Mini-povídky

Povídka do soutěže v literárním klubu. Jde ve zkratce o to, že přihláíte do jednoho týdne s jedním rádoby soupeřem (nevíte ale o koho se jedná) a dostanete oba stejné téma, na které musíte do týdne napsat povídku a potom ostatní členové klubu hlasují, kdo ji má lepší :)
Moje téma znělo "koupací kačenka" nejprve jsem z toho byla trošku vyvedená z míry, protože jsem nevěděla, co napíšu...
Opět jsem téma (podobně jako It Will...) vzala trošku netradičně :)
Povídka možná pro někoho může být trošku k zamyšlení, ale nevím no, je opravdu zvláštní...
nechtěla jsem psát nic moc dlouhého, takže i děj je takový no...však uvidíte sami

Hlasování bude probíhat na stránkách literárního klubu, kde bude zároveň zveřejněná i druhá soutěžní povídka (od jiného pisálka :D) , takže pokud byste se chtěli podílet na výsledcích, můžete rozhodnout, která se vám líbí víc a hlasovat.


Mé druhé Já - 23 - 2/2

18. august 2012 at 0:27 | V. |  Mé druhé já



Samým leknutím div nenadskočila o hezkých pár centimetrů nad zem, jen sebou vystrašeně trhla, jako kdyby si na ni někdo počkal za rohem a vybafnul na ni zrovna v okamžiku, kdy to čekala nejméně, a tím jí způsobil několikavteřinový šok a v mnoha případech i nepotlačitelnou touho dotyčného praštit něčím pořádně tvrdým do hlavy, aby si uvědomil, že jí to ani v nejmenším vtipné nepřipadá, zatímco se on může smíchy umlátit.
Při pohledu před sebe se nezmohla na slovo, jen chvíli zaraženě stála na místě, jako by do ní blesk uhodil a snažila se rychle vzpamatovat. Z myšlenek se jí znovu vytvořila ona známá změť, která Emmě celkem patrně naznačovala, že veškeré její prvotní obavy byly už od samého začátku pravdivé. Nyní by už jen slepý mohl pochybovat o tom, že tu dnes dopoledne nikdo nebyl…



Je dobré si v psaní dělat rezervy?

16. august 2012 at 21:40 | V. |  Tutorials

Tento článek platí pouze pro ty, kteří si svoji tvorbu zveřejňují na internetu, protože ostatní tohle téma ani nepotřbují řešit.
Jde vlastně o tohle - Když píšete povídku na pokračování, napíšete si před zveřejněním jedné z nich ještě ku příkladu jednu či dvě jak se říká do zásoby? Abyste v případě nouz mohli nějakou přidat, pokud by vás nálada ke psaní náhle přešla nebo o víkendu odjíždítet na chatu a nedostanete se k počítači? Anebo patíte k těm salámistům (mezi které patřím i já) kteří to, co dopíšou okamžitě hodí na blog? :D

Nepřestávej

16. august 2012 at 20:56 | V. |  Tutorials



Možná se vám stává stejně jako mě, že dopíšete jednu kapitolu a s klidem si řeknete, že budete pokračovat zase zítra, protože už byste raději dělali něco jiného, než jen sedět u počítače anebo vám budík nemilosrdně ukazuje půl druhé ráno.
Ale co když zítra sednete k počítači a chuť psát vám rozhodně nechybí, jednoduše nevíte jak navázat?

Tohle už je věc každého z vás, jak se s tím popere, někomu se začátky kapitol vymýšlejí lépe, někdo se s tím může mořit klidně až do Aleluja, ale stejně se mu to podaří až po dvou hodinách strávený před obrazovkou.


A jak se podobnému problému vyhnout? Není to žádná věda, jednoduše, jakmile skončíte s kapitolou a dál už se vám psát nechce, si napište pár řádků, klidně i odstavec DALŠÍ kapitoly. Věřte mi, jakmile se k psaní druhý den vrátíte, lépe se navazuje, protože máte vytvořený základ, o který se můžete opřít :)

Používáte tuhle metodu?

Mé druhé já - 23 - 1/2

15. august 2012 at 1:07 | V. |  Mé druhé já

Měla to být polovina 22 kapitoly, ale tu jsem nakonec uzavřela jako samostatnou, protože tuhle potřebuji rozdělit víc (ach zase ty moje složité keci keci a zase keci...)
Jen tak náhodou jsem zjistila, že mi ségra chodí na blog a myslí si, že o tom nevím, protože je strašně nenápadná...asi ji baví, objevovat tu "druhou část" mého života. Blog, psaní a všechni s tím spojený...Nevím jestli je mi příjemný, když si může přečíst všechno, co tu píšu, ale asi budu dělat, jako bych o ničem nevěděla a zase budeme kamarádi. I když mi to popravdě, není vůbec příjemný, dokonce se mi ani nechtělo psát, jak jsem z toho byla řekměme vyvedená z míry, když jsem na to přišla, ale tak co nadělám no. Kašlu ať si tu lidi čtou, co chtějí, já se odtud nehnu!
Pokud tahle kapitola bude nudná, omlouvám se, jsem z toho (viz pár řádků nahoru) ještě docela...mimo.

Chapter XXIII

Ten pohled do ní vstřelil novou dávku těžko popsatelného znepokojení, které se ve chvíli proměnilo opět v onen nepříjemný chlad. Jeho první příznaky zaznamenala v konečcích prsů u nohou a ty se jako neřízená střela rychle rozšířili do celého těla, jež se právě nacházelo ve fázi prvotního zděšení. Právě to donutilo její nohy přejít z loudavé chůze do stavu "na místě". Zastavila se. A téměř okamžitě očima detailněji zaostřila na vchodové dveře, jako by pro ni v tuto chvíli neexistovalo nic jiného. Pomalu cítila, jak jí v pohledu vizuálně přecházejí do popředí, podobně jako když se při focení snažíte zaostřit na jediný objekt a zbytek pozadí se musel spokojit pouze s poněkud rozmazaným ztvárněním, aby se tak mezi ním a detailně fotografovanou věci nevytvořil velký kontrast, který by zabránil jejímu zvýraznění. Podobně na tom bylo i Emmino zorné pole, jakmile se pootevřené dveře dostaly do samotného středu jejího zájmu. Kromě nich se okolní krajina totiž jevila jako rozostřená.


HororStory

14. august 2012 at 1:32 | V. |  Mini-povídky

Povídka s hororovou tématikou pro Anne, která pořádá něco jako sbírku hororových povídek, tedy jeslti tomu správně rozumím. Pokusila jsem se něco napsat, ale vzhledem k tomu, že na horory nekoukám, tak nevím, jak jsem to dokázala popsat. Snad to nebude úplnej propadák :)


Příšera pod postelí


Pokoj byl zahalený do temnoty. Na lampičce postavené na nočním stolku u stěny po levé straně postele se páčka na přepínání mezi světlem a tmou nacházela v poloze off, a tak v bezprostřední nadvládě nad špatnou viditelnosti už noci překážela jen zář vycházející z pouličního osvětlení, jehož pruh světla jako by schválně mířil do okýnka místnosti v prvním patře, protože si bylo jisto, že slabé závěsy nemohou jeho náporu zcela odolat a část potrhaných paprsků tak bez problému přes světlou látku pronikne dovnitř. Malý krůček pro paprsek, ale obrovský skok pro lampu na druhé straně silnice, vedoucí kolem přední části domu, která noc co noc vysílala k oknu nepřetržitě svoji záři, jejichž snaha sice oslabovala temnotu jen minimálně, a tak by se o slově "obrovský" dalo zvláště pochybovat. Zvláště dnešní noc, kdy přehřátá žárovka již nezvládala věčný nápor elektřiny a rozhodla se kapitulovat. Místnost tak zmizela pod neprostupnou clonou složenou z nejtemnějších stínů…


Festival - Moravské Hrady

13. august 2012 at 9:50 | V. |  Oznamy


Asi dva týdny do předu mi kámoška píše, jestli nemám čas 11. srpna. Poté, co odpovídám, že ano, mi oznamuje, že se na Hradě Veveří, který od nás není ani 30 kilometrů, bude festival v rámci Moravských Hradů a vzápětí dodává, jestli bych se náhodou nechěla přidat. Nadšeně píši, že samozřejmě ano! (protože takovou situaci si jednoduše nemůžu nechat ujít!)
Rodiče jsem naštěstí ani moc přemlouvat nemusela, takže už zbývalo jen najít vhodný spoj do Brna, abychom tam dorazili v nějakou tu vhodnou hodinu.


Grafika - pokus o jednoduchou kresbu :)

10. august 2012 at 22:20 | V. |  GALERIE
Obdivuji lidi, kteří tohle umí - kreslit. Je mi jedno, jeslti s tužkou a nebo bez ní. Ale spíš obdivuji digitální kresbu - v programech jako je Photoshop, Photofiltre, MS paint alias tradiční "malování"...:)
FAscinuje mě to, jak něco tak krásnýho můžou namalovat myší!

Hrozně ráda bych se to naučila množná trošku i z toho důvodu, že když si vytvořím v rámci povídky imaginární svět a chci ho v podobě obrázků přiblížit, tak to nejde, protože obsah Googlu neodpovídá mým požadavkům. :)
a tak jsem zkusila kreslit.
Ale první na čem jsem opravdu vyhořela, je stínování, tohle neumím ani z tužkou (Anne.F, dáš mi alespoň kousek z tvého neocenitelného talentu na kreslení?)

Kreseb v programech mám v dokumentech milion, většinou jsou to jenom pokusy, někdy trošku "lepší" pokusy někdy jenom čárance, když si hraji s efektama :D

Nikdo nenamaluje dokonalé dílo hned na první pokus, možná, když člověk každý den udělá malý pokrok, tak se za dvacet let snad zlepší :)

Chtěla jsem začít na něčem jednoduším, než na oličeji (ten dopadl katastrofálně) a tak jsem "vytvořila" západ slunce (ta voda je trošku přes efekt, aby to vypadalo jako voda a na obloze jenom to zrnění, ale to tam být nemá :D) jinak je to kresleno štětcem.


Relativně nová kresba, ani ne měsíc stará...

Věčnost - 3 2/2

10. august 2012 at 15:07 | V. |  Věčnost

booooring :D Jenom jsem na konec přidala anketu, tak jsem zvědavá na případný výsledky :) jak to vidíte vy, protože já už mám jasno, i když jsem to původně zamýšlela jinak.

III. - 2/2


No tak Oskare, kde je sakra Henry s tím páčidlem!"
Dnes už po druhé zvednul hlavu a natočil ji vzdušnou čarou k přibližnému místu, kde teď člověk, na něhož mluvil, mohl být, aby jeho řeč nezanikla v okolním dešti. V šelestu padajících kapek z těžkých mraků visících oproti normálním okolnostem velice nízko nad zemi však byl slyšet jenom chumel do sebe navzájem spletených slov a útržků vět z cizích rozhovorů, z nichž by mohl Jaden jen s velkými obtížemi vytáhnout Oscarovu odpověď, aniž by se mu do ní nezamíchaly minimálně další dva nechtěné hlasy.


Remixy písniček?

9. august 2012 at 23:50 | V. |  Názory

Když jsem v předminulém názoru psala o hudbě, chtěla bych v tom ještě dnes pokračovat a to v podkategorii, kteoru jsem tak trošku zapomněla zmínit. Takže tedy remixování písniček, to jistě patří ke všem možným druhům , jak se říká zábav. Občas je můžme slyšet i z rádia. To si jednoduše nějaký člověk usmyslí, že je potřeba jeho (oblíbené) melodii přidat trošku více šťávy, a tak do ní namíchá deset druhů bubnů, tempo vyzvedne na max a může se pařit...
Na diskotéky je to sice fajn, ae poslouchat je normálně? A nekazí se tím původní melodie? Když se to tak vezme, nejsou remixy písniček daleko horší, než původní verze?...jak to vidíte vy? :)

Já se přiznám, já je moc ráda nemám, ale uznvám, že na tanec jsou fajn!



Titulka pro...Hejlynku :)

7. august 2012 at 15:00 | V.

Opět můj další pokus o titulku, tentokrát ne pro mě, ale pro Hejlynku ke druhému dílu povídky na pokračování s názvem "Casta někam jinam"
Ještě se pro ni chystám vytvořit další ke dvěma povídkám

Tato je dělaná v programu CS5 asi za patnáct minut :) není sice úplně stoprocentní, ale mě se líbí! :D

Chyby, které člověka změní

6. august 2012 at 22:17 | V. |  In Memories


"Byl to…jen další omyl, proč jsem to jen udělala…"
Tuhle větu si každý sám sobě minimálně jednou za život určitě řekl. Každý jsme minimálně jednou v životě něčeho litovali, něčeho, co jsme nikdy neměli udělat nebo měli a neudělali…

Nikdy nelituj toho, co bylo ale to, co mělo být a není!…
(neznámý autor)



Tutorial - Pocity

4. august 2012 at 1:08 | V. |  Tutorials

Jak se vcítit do situace?

Pocity jsou jistě neméně sdílnou součástí vašeho díla, jako by se dal brát samotný popis děje - taky v jistém smyslu něco popisujeme, tentokrát však nemusíme vymýšlet složité dějové záplatky a posouvat se s následujícími stránkami do dalších a dalších dobrodružství, ale právě naopak. Smyslem pocitů je jednoduše řečeno popsat myšlenkový stav postavy v jedné určité chvíli.


Najdi Svůj Svět!

2. august 2012 at 18:49 | V. |  Oznamy


Četla jsem na blogu Maggie Elm moc hezký článek. O tom, že klíčem k úspěchu je naučit se mluvit. Mě nejde o úspěch, ale jen chci mluvit. Chtěla bych mluvit o novém blogu, který jsem včera založila. Zázev článku mluví za vše, jeho název je
"Najdi Svůj Svět!"

Dalo by se i říct, že se jedná spíše o menší projekt, jehož úspěchem si jsem jistá jenom minimálně. Chtěla bych totiž dát dohromady skupinku blogerů s vlastní autorskou tvorvou, ve stylu zajímavých a s,yslupných článků, které píšou sami a nikde je nekopírují. Článků, které mají co nabídnout těm, kteří je čtou.

Tady nejde o zvýšení návštěvnosti těm, kdo se přidají, ale vy byste nechěli narazit na fajn lidi tak, jako jsem já narazila na vás? Na lidi se společnými zájmy?! Co se mohou navzájem podpořit, vymněnit si názory nebo jen najít čtenáře?

blog můžete najít na adrese www.najdi-svuj-svet.bog.cz a pokud byste chěli můžete se přihlásit (pokud budete mít zájem :)
nebo o ní můžete dát vědět dalším lidem...

NAKONEC vás prosím, abyste mi SEM POD ČLÁNEK napsali názor, co si o tom celé myslíte a co byste od podobné stránky očekávali...Děkuju

Děti na Olympiádě? NO TAK PROČ NE!

2. august 2012 at 9:59 | V. |  Názory
Čínská plavkyně Jie Š'-wen na olympijských hrách v Londýně ohromila plavecký svět.

Děti na olympiádě? No tak proč ne!


Původně mě článek s tímto tématem ani nenapadl napsat, tedy až do chvíle, co jsem si včera listovala novinami. Hned mi padla do oka stránka s titulkem "děti ovládají olympiádu" nebo alespoň něco na ten způsob, už si jeho znění přesně nepamatuji, ale psalo se tam především o dvou dívkách. Jedné bylo patnáct a té druhé o rok víc! A obě už mají nejméně jednu zlatou medaili! No věřili byste tomu? Mě brada spadla na zem hned, jak jsem si přečetla podrobnosti.


Mé druhé já - 22

1. august 2012 at 0:53 | V. |  Mé druhé já


špeciálne pre C.V.O.K. :)


"Asi bych měla jít domů…"
Rozhodla nakonec, když se nad tím na chvíli zamyslela a uvědomila si, že nejspíš došla k závěru, co byl pro ni v tento okamžik asi nejpřijatelnější. Ostatně, nikdo jí nebránil v tom, aby mohla dál se svěšenou hlavou a myšlenkami kdesi ve vesmírných dálavách chodit po městě jako tělo bez ducha hledat uvnitř sebe nějaký ideální duševní stav, ale i kdyby celou čtvrť obešla dvakrát, třikrát nebo bez přestávky až do západu slunce, cítila by se stejně, jako nyní. Mizerně. Akorát bez těch zdlouhavých hodin strávených jen tak v ničem, které by místo toho mohla věnovat něčemu daleko užitečnějšímu.