.


Chyby, které člověka změní

6. august 2012 at 22:17 | V. |  In Memories


"Byl to…jen další omyl, proč jsem to jen udělala…"
Tuhle větu si každý sám sobě minimálně jednou za život určitě řekl. Každý jsme minimálně jednou v životě něčeho litovali, něčeho, co jsme nikdy neměli udělat nebo měli a neudělali…

Nikdy nelituj toho, co bylo ale to, co mělo být a není!…
(neznámý autor)


Já jsem podobných chyb udělala už strašně moc, často něco vypustím z úst a potom lituji, že jsem to vůbec řekla, lituji toho, že jsem byla vloni tak naivní…
(doufám,že vás neunudím k smrti…)
každá třída jezdí se školou na lyžařský kurz v sedmé třídě. (tedy alespoň u nás je to zvykem)…pro mě to byl jeden z nejhorších týdnů vůbec, protože si ze mě jedna parta (a jedna moje teď už bývalá kámoška) dělali srandu, pomlouvali mě tam a kdo ví co ještě…
Dřív mi to bylo líto…ale už ne, protože kdyby byly okolnosti jen trošku jiné, kdyby se jejich pravá povaha neprojevila a já bych stále byla paranoidní a věřila bych jejich falešným slovům dál, NIKDY…NIDKY bych nepoznala svoji nynější nejlepší kámošku! (od té doby se spolu bavíme, dřív jsme se navzájem nevšímali…)
I když se situace možná nejeví zrovna růžově, tak, jako po noci přijde den a po dešti mraky prosvítí slunce a na zatažené obloze se objeví duha, tak i každý omyl má sovu světlou stránku. Nevěříte?...Věřte.


Ve městě, kam chodím do školy, se jednoho dne vyhlásila soutěž ve zpěvu a na doporučení učitelky hudební výchovy jsem se tam přihlásila. Nešlo o žádnou superstar, kde soutěžící vypadávají po kolech a tak se postupuje dál až do finále. Byly dva termíny, v prvním jsme museli vystupovat ráno, před diváky ze základních škol (u nás máme dvě + gympl, na který chodím) a další se odehrával za týden v podobě večerního koncertu před porotou, kde se vyhlásili výsledky…
Já jsem neměla trému, naopak myslím, že jsem to z holek, co tam byli se mnou, snášela možná i nejlíp (některé v noci vůbec nespali…)
Doma si ječím jak se mi zlíbí a nebojím se…jenom, když zpívám sama, před lidmi, roztřesou se mi nohy a já znejistím…a právě to se mi stalo. Nejspíš jsem tu skutečnost zpívat před 300 lidmi nezvládla…a nemusíte hádat, jak to dopadlo…první refrén mi fakt…hodně…moc, nekontrolovatelně…zkrátka bez dlouhých řečí mi to dost ujelo…
No a bylo to…navíc v tom hledišti byl někdo, kdo tam vůbec být neměl…kdo mě nikdy neměl slyšet zpívat…osoba, kterou mám neobyčejně ráda
Celý týden jsem poslouchala v MP3 jenom písničky na klavír, na zpívanou melodii jsem neměla…nervy, cítila jsem se hrozně. Navíc do mě jeden malej hajzlík pořád valil, že neumím zpívat a podobný kecy..kecy a zase kecy…a u mě jedna debka za druhou,,,ke zpívání jsem měla odpor…


Naneštěstí je to video ještě na youtube…(kéž by ho smazali…prosím!!!) a kamarádka má moji verzi té písničky v mobilu (stáhla si ji z youtube)…zvláštní pocit…mít mě jako interpreta v mobilu…takový…neobvyklý.
A potom přišel ten koncert…nechtělo se mi tam, protože mi bylo jasné, jak to dopadne. Ale díky antidepresivní pilulce od kamarádky a neobyčejné podpoře od skupinky spolužáků, kteří se přišli podívat a hlasitě mě podporovali…jsem to zvládla! Ta neobyčejná úleva, když člověk odejde z jeviště a ví, že ze sebou může být spokojený, že to dokázal…! A celkově jsem skončila 3! TŘETÍ! Ani jsem to nečekala! Byla jsem tak neskutečně dojatá, že…ach bylo to krásný!
Objímání, gratulace, neobyčejná radost, štěstí! Zase objímání, slzy téměř na krajíčku…
S každým, kdo se umístil dělali menší (opravdu jenom několik málo vět) rozhovor do kamery (což se potom vysílalo na velice malém televizním kanále)
A já mluvila…za mnou v pozadí oni…kámarádi ze třídy, křičeli moje jméno….
"VERČAAA!!! VERČAA JE NEJLEPŠÍ!!!" dojímalo mě to… I přes to všechno, co se stalo předtím jsem byla šťastná!! Tak jako jen málokdy!!
Tu píseň jsem neslyšela až do teď, kdy od celé události uplynulo asi ¾ roku. Konečně jsem překonala ten odpor a předsevzetí, že už ji nikdy v životě nechci slyšet…až do dneška. A když mi její melodie zněla v uších, došlo mi spousty věcí, které díky tomu mám…
Už se nebojím zpívat, hlas se mi netřese, když dostanu sólo , díky soutěži jsem se seznámila s fajn lidmi, které občas pozdravím na ulici nebo prohodíme pár slov, když se potkáme…ale hlavně jsem si uvědomila, že všechno zlé, je k něčemu dobré…i když se to tak ze začátku třeba nejeví…dokonce i spousty slavných vynálezů vzešlo omylem! Třeba Penicilin! To byl ve skutečnosti…a vidíte to dnes, kolik životů tento omyl zachránil?...
Nebo ve sportu, nedávno jsem narazila na video, kde nějaký skokan do výšky omylem přišel na nový styl skoku - FLOP…a díky tomu navždy přepsal tento druh sportu!!


A moje moudro na závěr?. Nelitujte každou ze svých chyb, protože i z omylů může vzejít něco pěkného!!! (Možná začnu skládat citáty…to byl vtip :D

A pokud vy máte nějaký podobný problém nebo snad litujete nějaké chyby…zkuste se zamyslet…nemá každá strana rub i líc?...nedá se na ní najít něco pozitivního?




 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Natali :) Natali :) | 7. august 2012 at 5:16 | React

Nojo, lyžák byl fakt děsnej, ale jsem ráda, že si z toho už nic neděláš :) Všichni jsme ji poznali v tom pravém světle a to je velká výhoda ;) Pak už je na každým, jestli se s ní bude dál kamarádit nebo ne. No vidíš, tak vlastně vznikla naše dokonalá skupina (Anarchie) :D
Ještě teď na tu soutěž vzpomínám :) To byl skvělej zážitek, hrozně se mě líbilo to, co si řekla v tom videu, které se pouštělo před zpíváním o tom, proč sis vybrala zrovna tuhle písničku atd. Všichni tam kecali cosi o tom, že se jim prostě líbí a ty jsi to pojala úplně jinak, originálně a chytře ;)
My sme se potom dívali na archiv té televize a ten záběr, jak ječíme za tebou... :D :D :D jsme hold jeblá třída :D
Určitě s tebou souhlasím, časem si člověk uvědomí, že vždy ta chyba přinesla něco dobrého ;)

2 Lilly Lilly | Web | 7. august 2012 at 8:43 | React

pěkně se čteš:D
Ten obrázek s housenkou se mi moc líbil.
Zkopírovala bych ho, smím? :D
Housenka a motýlek, to je super :)
A jinak já a moje problémy..
Většinou se zlobím na sebe kvůli svojí blbosti.
Jsem prostě typ, co první něco plácne a pak přemýšlí :D

3 Faint Faint | Web | 7. august 2012 at 8:48 | React

Bolo to pozitívne až doteraz...no teraz, toho všetkého akosi ľutujem...však jednej veci neľutujem a to že som si pred cca 6 rokmu zlomila nohu...Pretože vďaka tomu som sa dostala ku koňom :) Takýchto vecí je však veľa no často hľadím na to len v tom zlom svetle

4 Lilly Lilly | Web | 7. august 2012 at 10:37 | React

Máš krvácející sluníčko :D

5 Alea Alea | Web | 7. august 2012 at 13:34 | React

Pár takových chyb mám taky v rejstříku :). Ale není to nic, přes co bych se nepřenesla.
Je důležité se na takovéto věci dívat s optimismem, jelikož s tím už stejně nic nenaděláš a byla by škoda se tím donekonečna trápit.

6 Hejlynka Hejlynka | Web | 7. august 2012 at 20:36 | React

Docela tě chápu...Já, kdybych neudělala pár některých chyb, tak dneska hniju na smíškové, vážím o dvacet kylo víc a mám kamarádku, která mě teď pomlouvá, kde se dá a pak si na táboře hraje na to, že jsme nejlepší kamarádky a kdo ví, co ještě...Moc mě až doteď mrzí, že jsem tam ten večer na tu soutěž nešla, ale něco mi do toho vlezlo...Každopádně na to video jsem se dívala mockrát a pořád dokola si opakuju,, jak skvěle umíš zpívat...Talent se holt nezapře...:-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement