.


September 2012

Malá velká změna (snad k lepšímu?)

30. september 2012 at 13:04 | V. |  Oznamy


Další ze série oznamovacích článků ohledně mých povídek. Před tím to byla Věčnost, teď došlo i na tuhle. U MDJ se mi něco podobného stát nemůže, protože mám děj vymyšlený daleko dopředu, takže výskyt podobného problému je čistě náhodný. Impulsivní psaní mi jednoduše nevyhovuje...je s tím následně spojeno spousty problémů.

So...What's the problem?
Poslední pokračování této povídky jsem přidala tuším že někdy ke konci srpna, což už je přes měsíc zpátky. Není to tím, že bych najednou nevěděla, jak s dějem šoupnou dopředu, ale...jednoduše řečeno jsem si až teď najednou uvědomila, že se děj v TEODu opravdu dost vychýlil od své původní cesty, kterou jsem plánovala a nemám nejmenší tušení, jak ho vrátit zpátky.
První čtyři kapitoly s anotací ( o čem má příběh být) souvisí MINIMÁLNĚ (ne-li vůbec, kdyby nebylo první kapitoly...) Je tam sice trošku nastíněné, o co půjde, ale to je tak všechno.

Elros, mrazivá říše rozdělena na dvě poloviny, navzájem se odpuzující jako dobro a zlo. Světlá strana chráněná neviditelnou zónou před Temnotou skrývající se v lese za ní, je pouze nepatrnou součástí říše zahalené v nekončící tmě.
Příběhy mluvící o bolestné smrti, která si najde každého, kdo se pokusí bariéru překročit, nahnala do očí obyvatel strach a obavy. Neví, co se skrývá tam dál, za lesem. Znají jen hranu. Místo, kde se den dotýká s nocí.
Cassie si od hrany vždycky držela přirozený odstup, ale tajemné světelné úkazy na noční obloze jí nedají spát. S přesvědčením, že se tam něco skrývá, ji donutí porušit pravidla a vydat se na cestu zkázy…

Je polární záře opravdu tím, čím se zdá být?... Její objev možná dokáže odvrátit nevyhnutelný zánik, jenž je každým dnem blíž a blíž…

Ohledně toho se má hlavně děj točit a ne kvůlli nějaké hloupé vraždy, která s hlavním dějem...absolutně...absolutně...ABSOLUTNĚ nesouvisí... a to je ten hlavní problém - povídka je úplně o něčem JINÉM, než jsem chtěla, aby byla.
Původně to měl být príběh, kde převládá tajemno a kde se stále něco děje, aby to bylo snad i napínavé. Jsem hrozná, že stále něco měním, ale prosím pochopte mě, toužím vytvořit jen dobrý příběh s originální zápletkou a prostředím. TEOD v mých představách tak měl vypadat...ale dost se to liší v tom, co jsem prozatím napsala.

So...How could I solve it?
Všechen napsaný text jsem z blogu vymazala a začnu úplně od nuly. Už jsem se poučila, že si musím děj promyslet dopředu, než začnu psát a ne jen s každou kapitolou vymýšlet, co se stane.
Všechny čtyři defakto postavy, (které měli jméno) zůstanou zachovány a ještě jich pár přidám, aby se děj netočil jenom rozhovory mezi Cassie s Timmem.
Snad brzy se tu povídka objeví znovu, s prologem a od změněné první kapitoly.
Prosím tedy všechny, kdo TEOD kdy četli nebo alespoň některou část - zapomeňte na všechno, co jste se zatím dozvěděli, stejně to z největší pravděpodobnosti ve druhé verzi bude jinak. Nechci, aby vás to mátlo.

PS: PROSÍM, NĚJAK MI DEJTE VĚDĚT (NEJLÉPE DO KOMENTÁŘŮ), ŽE JSTE TENTO ČLÁNEK ČETLI, ABYCH VĚDCĚLA, ŽE O TOM VÍTE :)
DĚKUJI

Jak napsat Thriller

28. september 2012 at 23:31 | V. |  Tutorials


ÚVOD DO ŽÁNRU

Thriller bývá definován, jako útvar ať už filmový nebo knižní, který silně působí na čtenáře a jeho účelem je vyvolat v něm pocit napětí nebo v některých případech i strach
Dalo by se říci, že v některých místech může splývat s hororem, ano může tomu tak být. Když přijde i na ten strach. Možná, ale zásadní rozdíl mezi nimi spočívá jednoduše v tom, že thriller je založený HLAVNĚ na napětí! Namísto toho, aby v nás vyvolával strach (i když kombinace těchto dvou věcí není vůbec k zahození.


Nevzdávej to!

25. september 2012 at 22:44 | V. |  Mini-povídky

Povídka věnovaná všem Pisatelským Duším :)

Hlavní pointa je až docela v závěru, to předtím je jen jakýsi úvod, bez něhož by povídka neměla cenu.


Lissa seděla shrbená s hlavou téměř přitisknutou k desce na školní lavici a propiskou, jež křečovitě svírala v pravé ruce, vytvářela na čistých linkách tlustého sešitu obrysy psacího písma. S tváří zakrytou dlouhými hnědými vlasy, které jí volně spadaly kolem hlavy, jen upřeně hleděla do jediného bodu, a chvílemi se dokonce zdálo, jako by přestala mrkat.
Psaní pro ni bylo podstatná součást života. Nepředstavila si sama sebe, jak kdy dělá něco jiného.
Přímo před očima se jí promítala jedna zhmotněná myšlenka za druhou, které z pomocí slov převáděla na papír do podoby plynulého děje, jímž zaplnila již značkou část předchozích stránek.


It's time to say on big...THANK YOU!

23. september 2012 at 23:01 | V. |  Oznamy

Chtěla bych vám říct jedno velké díky, VŠEM, kteří jste mě dá se říci podpořili! Ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem vám za to vděčná! Utvrdili jste mě v tom, že taková nejsem a já doufám, že taková i nikdy nebudu. Když jsem některé komentáře četla, málem mi tekly slzy, dojetím :) Moc mě potěšilo, že si myslíte, že jsem fajn :,) opravdu to pro mě moc znamená!!!
Nejraději bych napsala ještě dvakrát delší článek, abych vyjádřila všechno, co chci, ale levou rukou se opravdu špatně píše ( mám oteklé pravé zápěstí a nemůžu hýbat s rukou, protože to bolí…takže se teď cítím , jako člověk, který klávesnici používá stylem - ukazováček :D) tak snad to zítra už bude lepší..

a ještě něco...mám vás ráda ;)

Věčnost - 5

22. september 2012 at 7:00 | V. |  Věčnost

Už to bude věčnost, co se tu objevila minulá kapitola VĚČNOSTI. Myslím, že tomu bylo ještě někdy v Srpnu, ale nevím, nějak si netroufám tvrdit :)
Na rozdíl od třeba MDJ mi přijdou kapitoly poměrně dost krátké. Nechci je spojovat, nemělo by to smysl.
Tahle část je psána takovým zvláštním způsobem, která odvíjí děj zase jiným směrem, každopádně o tom se přesvědčíte už sami :)
Snažila jsem se to popsat co nejlépe, problém je, že o klinické smrti toho nevím skoro nic (ale zároveň mě šíleně fascinuje!), tak přišla na řadu opět velká improvizace. Snad se bude líbit.
PS - ATTENTION! - do povídku už jem přidala změny, o kterým jsem kdysi psala. více ZDE. jenom, aby nebyl zmatek :)
PS2 - O tom jsem se jaksi nezmínila...zkrátka...ten chlápek umřel už na konci třetí kapitoly...další úprava

V.

Ve chvíli kolem sebe neviděl nic, než nekončící černou prázdnotu. Jen tma, stíny a ono prázdno. To bylo jediné, co si dokázal vybavit. Jeho smysly totiž k jeho neštěstí nedokázaly pracovat tak dobře, jak si představoval a změnit to se mu nedařilo. Sám, tichu se vznášel v potemnělé realitě a neschopen vzpomenout si, co nebo kým byl předtím
Najednou s ním obrovskou silou hnul jakýsi neviditelný proud, který svou silou dokázal protrhnout dokonce i časoprostor, strhl jej sebou a unášel ho jakýmsi temným tunelem dál do neznámých končin.

Žlutý Auto!

21. september 2012 at 21:19 | V. |  Názory

Vidíš? Prašti ho! Tahle hra se dá hrát naprosto kdekoli (žlutý auta nutnost).
A v čem vlastně spočívá? .
Jdete si tak hezky po ulici, jedete vlakem, autobusem, jednoduše jste někde venku a najednou se před vámi objeví Žlutý auto. Normální člověk neudělá nic a jen tak kolem něj projde...ale tahle hra je o tom, že kdykoli se ti před očima mihne vozidlo této barvy, plácneš spoluchodícího do ramene. A jednoduše vyhrál ten, kdo to udělal první.
Každé auto se potom počítá jenom jednou za CCA 12 hodin, ale klidně i míň. Jde o to, abyste se úplně nezmrzačili, když se pořád mlátíte. :D

A proč žlutý auta? proč ne třeba fialový nebo červený?.
Tak červených aut po světě jezdí hromady, takže by to ani nemělo smysl. Fialových zase moc není, takže byste si taky moc neužili. Žlutá je taková zlatá střední cesta. I když se vám možná zprvu začne zdát, že je nikde nevidíte, nebojte se. Ona si vás najdou :D

A co kola a žlutý kontejnery?
Někdo to tak hraje, ale je to blbina. Homer Simpson nám sice dokázal, že i v kontejneru se dá jezdit, ale...nevím je to na vás, jestli do hry tuto obdobu započítáte.

Možná si o vás lidé na ulici budou myslet, že jsete blbci, ale je to fakt sranda! (kdo hrál, pochopí. :D) Já s Natali :) tuhle hru hrajeme řekněme NON-STOP, třeba když spolu jdeme do školy a myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že je to skvělý!
(Naše češtinářka má čirou náhodou Žlutý Auto a za něj je největší rana :D)
Podle mě je to dobrý zpestření, jak zahnat nudu :D




1) Znáte tuhle hru?
2) Znáte někoho, kdo ji hraje, hrajete ji? popřípadě hráli jste ji někdy?
3) A co si o hře myslíte? (spíš jak moc velká je to volovina :D)

Říkej si o mě co chceš...stejně to o sobě vím, tak co.

19. september 2012 at 22:24 | V.

Tento článek nebude dlouhý a vlastně ani zajímavý, ostatně tak jako jsou ostatní články, ve kterých píšu jen tak, možná i trošku informačně, možná se jen nutně potřebuji někde vypsat, protože časem jsem zjistila, že můj "deník" mi pokaždé někdo četl, a proto jsem s tím skončila.

Jde o to, že poslední dobou mi tak nějak dochází anebo si alespoň tak připadám. Jednoduše…trošku namyšleně. Už ani nevím, kdy nebo kde jsem na tuto skutečnost všimla, ale mám ji v hlavě pořád.
Připadám si, že kdykoli něco vypustím z pusy, je to něco o mě "Já jsem byla…já jsem….já myslím…já jsem udělala….JÁ JÁ JÁ!..."
Když se takhle následně zamýšlím, co jsem za ten den vypustila z pusy, dojdu k názoru, že slovíčko "já" se tam objevovalo až nadmíru často. Štve mě to, částečně mě to i mrzí, že si nedokážu vymyslet a JEDINOU HLOUPOU větu, ve které se to slovo nevyskytuje…
Jsem namyšlená, že mluvím o sobě?
Možná to nedělám schválně. Možná se jen tak (nevědomky) snažím na sebe trošičku strhnout pozornost. Často se mi stává, že se bavím se skupinkou lidí a něco řeknu…jenže moji připomínku k dané věci nikdo nebere na vědomí, jednoduše ji zamluví, jako bych nic neřekla. Ne že by to dělali naschvál…
Nebo si povídám zase s nějakou skupinkou. Něco řeknu, jenže vzápětí se ozve kdosi jiný, a strhne debatu jiným směrem, než jakou jsem nadhodila já. Potom se cítím tak trošku…odstrčeně, nevím jak jinak to nazvat.

Když se někdo z mých kamarádů tváří smutně nebo je na něm znát, že má problém nebo depku, jdu za ním a snažím se s ním o tom promluvit. Proč se tak cítí a snažím se mu od toho odpomoci.
Ale když jsem smutná já…myslíte si, že se někdo zeptá, co mi je? Když se celý den chovám duchem nepřítomně a nebavím se v kolektivu, protože mě trápí to a to. A to poslední, co chci je vnucovat se. (ironie). Začít větu - "dneska je to na hovno" aby se všichni okamžitě začali ptát, "co ti je?" a podobně. Připadám si, jako bych všem byla totálně ukradená…v tomto ohledu.
A na blogu…znáte tu kurzívu, kterou obyčejně dávám před začátkem článku…taky vždycky mluvím o mě!, ani nevím, proč se s ní píšu, když to stejně nikoho nezajímá, co zase "já já a já…"
proto jsem si zrušila TOP-list. Nezáleží mi na tom, jestli mi přišlo na stránku 20 nevo 45 lidí. Díky tomu se před nikým nepovyšuji.
Ale musím se přiznat, že jinak se mi o sobě moc dobře nemluví. Myslím tím různá představování a tak. Nikdy nevím, co napsat, takže všechno namáčknu do čtyř až pěti jednoduchých vět a tím skončím. Není toho zase tolik, co bych o sobě dokázala napsat, říct, sdělit. Nesnáším to, říkat něco víc o sobě, v tom to smyslu.
V poslední době se snažím slova "JÁ" omezovat, ale nevím, jestli se mi to daří tak, jak bych chtěla. Je vůbec špatné, mluvit o sobě? Občas?...aby ostatní zaregistrovali, že taky existujete?
Bojím se (a to hodně), že i tady na blogu vystupuji tak, že to vypadá, jako bych si o sobě myslela, že jsem něco víc, než ve skutečnosti jsem. Nevím, jak to působí na vás, opravdu se snažím co nejvíce být ta obyčejná holka, jaká jsem a ne…"někdo"
Moje povídky taky nejsou dokonalé, znám spousty, spousty lidí, kteří dokážou psát lépe. Daleko lépe.
A ta moje hodnocení a třeba i tutoriály nejsou proto, že bych vám chtěla říkat - "takhle to vidím já a takhle to se to má dělat." NE!...není totak!
To, že nenavštěvuji vaše stránky pravidelně neznamená, že by mi záleželo jen na komentářích u mě. NE!...já toho času taky tolik nemám - pondělí - středu jsem ráda, když se vůbec dostanu k počítači...

A proč si vlastně říkám Rainy Anrigová? Je to jen pokus o COOL jméno, abych vypadala na jakési vyšší úrovni? Opět jedno velké NE!
Nechci vystupovat pod pravým jménem, (i když ho ti, kteří mě mají přidanou na fb znají.) není mi to příjemné vůbec.
Spousty lidí ani neví, že píšu, možná pokud by čirou náhodou narazili na tuhle stránku, ji hned neodsoudili jenom kvůli tomu, že v realitě mě nemusí. Strašně nerada se pod něco podobného podepisuji pod pravým jménem. Například, když se občas otiskne do školního časopisu úryvek mé povídky a pod tím je moje jméno, strašně se stydím. Nemám ráda, když si někdo koho znám (a nevyskytuje jej zrovna pojem kamarád) čte moji tvorbu.
Blog je moje druhé já. Místo, kde se nebojím prosazovat svoje názory, ať už jsou jakékoli. Na fb si nepíšu statusy a nepřidávám videa, protože by si o mě řekli (OMG* ta je divná, že poslouchá To a to.) A proto…Rainy.
A teď jsem tady a píšu tento článek. O mě. Jak nečekaně. S ohledem na to předchozí to zní trošku paradoxně, ale je mi to ukradený. Nehodlám tímto na sebe strhnout pozornost, ani vás zavalovat problémy, které vám jsou cizí, jenom se ptám…jsem namyšlená?

Nevím, ale nechci taková být…

VYHODNOCENÍ - 3

17. september 2012 at 21:32 | V.


Velice se omluvám, že jste museli čekat tak dlouho. Nemám vhodný důvod, jak bych se "vymluvila" proč tento článek přidávám až tak pozdě. Každopádně jsem si tentokrát na hodnocení dala OBZVLÁŠTĚ záležet, tak snad to i tak bude vypadat.
Povídky dorazili celkem tři, což je fajn :D
jenom bych ještě chtěla říci, že další kolo soutěže se kvůli PROJEKTU, do kterého bych byla opravdu moc moc ráda, abyste se zapojili, konat NEBUDE.
PS: hodnocení je tentokrát jenom jedno...
JEŠTĚ POŘÁDÁM JEDNU SOUTĚŽ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH, kdyby měl někdo zájem :)


Mé druhé já - 25 1/2

16. september 2012 at 12:00 | V. |  Mé druhé já



Položila telefon a jen co si s ještě stále třesoucími se prsty nazula tenisky, co nejrychleji opustila dům.
Ještě naposledy zkontrolovala, zda za sebou řádně uzavřela vchodové dveře a zastrčila si klíče do přední kapsy od riflí, jelikož byla natolik líná, aby sebou tahala celý batoh ještě s učením. Bez většího zdržování seběhla schody z verandy, pokračovala dál po nedlouhém chodníčku až k brance od plotu, kterou s menším vrzavým zvukem otevřela a prošla jí na klidnou ulici.


Tak něco jako pokus o recenzi

14. september 2012 at 20:48 | V. |  Názory

Nikdy jsem ani nepřemýšlela o tom, že bych se kdy dala na psaní recenzí. A taky nedám. Myslím, že v mém případě to nehrozí. Ve svých recenzích většinou působím až moc zaujatě. Když se mi knížka líbí, vychválím jak mohu, pokud ne, tak se k ní raději ani nevyjadřuji a jdu ji vrátit zpátky do knihovny.
Přiznám se, že poslední opravdu dobrou knihu jsem naposledy četla před půl rokem. Byla to Inherritance, ale na tom zase tak nezáleží. Další ne zrovna příjemná věc o mě - jsem šíleně náročný čtenář - v každé knize, kterou jsem kdy četla, si vždy najdu něco, co se mi prostě nelíbí a kvůli tomu nepokračuji ve čtení. Před několika dny jsem si ale domů přinesla knížku, kterou jsem jako první od ledna 2012 dočetla až do úplného konce, aniž bych se do čtení musela nutit. I když jsem v psaní názorů na knihy více než levá, nějak si uvnitř nemůžu pomoct a potřebuji se vyjádřit.
PS. Nejspíš budu i trošku spoilerovat, já to jinak neumím.


Spontánně vs Předloha?

13. september 2012 at 23:15 | V. |  Tutorials


Protože mi hodnocení od Maggie Elm ještě stále nepřichází na mail a kapitola není zrovna ve stavu, který bych chtěla uveřejňovat, tak jsem se rozhodla napsat další tutoriál :)

Tak tedy, otázka PSÁT spontánně anebo podle předlohy, kterou si předem napíšeme?


Jak napsat...FANTASY

9. september 2012 at 20:37 | V. |  Tutorials
První článek v rámci nového projektu :)
PS - povídky k soutěži mám ohodnocené, čekám na spoluhodnocení


ÚVOD DO ŽÁNRU


Pod pojmem fantasy si každý může představit něco jiného. Někoho nejprve napadnou elfové, víly, draci, králové a královny, jednorožci nebo třeba i magie, zkrátka takový příběh, který se odehrává někdy ve středověku nebo se k této době dá přirovnat. Takovým typickým příkladem je třeba Lord of the Rings, Narnie, Hra o trůny, Odkaz Dračích jezdců...a tak dále, knížek tohoto tipu existují mraky

A potom existuje ještě druhé, takové moderní fantasy, které může být položeno do reality nebo úzce splývá se science-fiction. Děj stmívání se také odehrává v našem světě, i když jsou zde jako jedni z hlavních postav upíři a vlkodlaci. Jako další příklady by se daly uvést třeba - Hunger Games, Divergence, Harry potter...


Fantasy je velice obsáhlé a nejednotné téma, proto se špatně shrnuje :)


Mé druhé já - 24

6. september 2012 at 22:51 | V. |  Mé druhé já



Po pravdě, tahle kapitola je hotová už nějakou dobu, jenom jsem jí nechala ladem ve snaze trošku si vytvořit rezervu. Což se mi...nepodařilo. Mám asi jednu A4 z další části, ale to je tak všechno. Nejdřív jsem váhala, jestli mám tuto část zveřejnit, ale nechtěla jsem, aby to tady zkomíralo :)
Tento týden byl pro mě opravdu dost hektický, takže času na psaní zbylo opravdu minimálně. Stále se snažím věřit tomu, že se to časem zase zlepší.
Kapitola 24 nic nového nepřinese. Jen další...pasáž, ve které jde děj pomalu jako šnek skřížený s želvou. Celkově už se Mé durhé Já blíží lehce do finiše. Všechno to skončí 30 kapitolou.

Pryč se zažitým pořádkem!

2. september 2012 at 2:01 | V. |  Tutorials

Kdysi dávno někdo rozhodl, že například obloha je modrá. Zahledíme se na nebe a uvidíme, že je to pravda. Vzpomeňte si na kreslené seriály pro děti nebo obrázky, co jste kreslili ve školce v první třídě...jakou barvu měla obloha? MODROU! Ale proč by taková obloha nemohla být třeba šedá? V tomto počasí, kdy je zataženo si asi sami sobě nebudeme nalhávat, že je obloha modrá. Jednoduše vidíme ŠEDOU, tak proč jednou nanamalovat vršek výkresu právě touto barvou? Proč děti kreslí slunce žlutými pastelkami a nepoužijí k tomu například oranžovou? Slunce, které vidmíme je sice opravdu žluté, ale...proč by to nemohlo být JINAK?