.


December 2012

Nejoblíbenější blog 2012

31. december 2012 at 19:43 | V. |  In Memories
Krásný silvestr všem!! :)

Jistě jste si všimli, že blogosférou čas od času putují takzvaná blogová ocenění a právě jedno z nich bych vám chtěla představit. - Nejoblíbenější blog 2012
Tento nápad ale nepochází z mé hlavy, ale je dílem Eloran Arroway, stejně jako ta krásná modrá placka :)
A protože je konec roku, rozhodla jsem se, že i já ocením 5 z mých oblíbených blogů!
Nechci tak, aby se někoho z vás nějak dotklo, pokud jeho blog nebude mezi jmenovanými...prosím pochopte, že musím vybrat pouze "pět nej" A já si moc vážím vás všech! už tak to byl odost těžký...
Hrozně nerada totiž sestavuji nějaký žebříček oblíbenosti..

Kritika

30. december 2012 at 1:59 | V. |  Oznamy
Ahojky! :)
Tenhle oznam bude docela krátký a...vlastně nejde nic o tom, co by se dělo na blogu nebo podobně. Jde spíš o něco, co bych chtěl říct já vám...no, ani nevím jak to zčít. Zkrátka i když to tak možná nevypadá, jsem upřímný člověk a obyčejně nemám problém vyjadřovat svůj názor, ať už je jakýkoli. A každý z vás by určitě ke svým povídkám potřeboval takový komentář, který by mu ukázal, co má zlepšit, co je naopak dobré, aby si z toho něco odnesl...ale co když se mi nepodařilo najít nic, co bych mohla zkritizovat? Když nemám co dodat ani ke stylu psaní, ani k opakování slov, ani k ničemu, co se mi NELÍBÍ.

A tady nastává právě kámen úrazu. I když totiž komentuji, jak komentuji, někdo si může myslet, že se mu všemi těmi pěknými slovy snažím vlézt do prdelky...že mám za každou cenu potřebu jenom chválit a ne se na věc dívat realisticky. Není to tak. Jak už jsem napsala v odstavci předtím - někdy prostě NENÍ CO KRITIZOVAT.

Věřte mi, že se nebojím říkat lidem pravdu, stejně tak jako nesnáším, když mi někdo lže nebo když je někdo neupřímný ke mně. Svými komentáři vyjadřuji to, jak na mě (třeba kapitola v povídce) působí, protože jen z takové reakce čtenářů autor skutečně pozná, jestli se příběh líbil nebo nikoli. Uznejte, že je krásný pocit, když víte, že váš příběh zaujal, ale zároveň NEJDE o to plácnou autorovi na blog několik sladkých slovíček jen tak pro nic za nic, i když k jeho tvorbě máme značné výhrady.

Proto...nechci, aby si o mě někdo myslel, že jsem vlezdoprdelka...

Edge Of Darkness 4 - 1/2

28. december 2012 at 22:11 | V. |  The Edge of Darkness

4 - část jedna

Kapitola, ve které už se konečně začíná něco dít :)
Původně měla být nerozkouskovaná, ale bylo by toho asi hodně...
Některé postavy, které se v povídce objevily už jsou v galerii, postupně se budou doplňovat. :)
Přeji pěkné počtení, snad se bude líbit!
Vzduch venku je stejně jako ráno naplněný chladem. Den už se sice přesunul do fáze dopoledne, ale nad sluncem neprosvícenou krajinou se stále ještě vznášejí potrhané chomáče mlhy, které vítr ještě nestačil rozvát po louce či okolních skalách. Nebe je po celé své ploše zatažené vrstvou z šedavých mračen, které jen nehybně visí nad zemí a svojí neprostupnou klenbou zakrývají sluneční paprsky, jež si přes ně jen stěží hledají cestu.
Nebude pršet, na to se oblaka nacházejí až v přílišné výšce. Jinak by pod tíhou dešťových kapek musela klesnout více dolů. I tak nás nečeká zrovna rozzářený den. Vždycky to ale mohlo být horší.
Může být tak deset hodin, možná jedenáct, ale na Elru se na přesný čas moc nehledí.
Atmosféra u nás doma na mě vrhá jakýsi nepopsatelný splín. Nemám ponětí, kde se tu tak náhle vzal, dokonce nedokážu popsat ani jeho příčinu. Možná je to prázdnota, která se mi dívá do tváře vždy, když hledím jen tak kamsi do prázdna. Do zdi.

Nový vzhled blogu

27. december 2012 at 21:04 | V. |  Oznamy

Tento naprosot úžasný design pro mě vytvořila Eloran Arroway - nejskvělejší grafička, budoucí spisovatelka a hlavně úžasná osoba, kterou jsem moc ráda poznala! :) (alespoň takhle virtuálně)
Eloran, můžu ti děkovat jak chci, ale stejně nikdy nevyjádřim to, jak jsem ti za tento skvost vděčná!! Nádhera je pro to slabý slovo! :) Protože je to neskutečně krásný! DĚKUJU MNOHOKRÁT! Vůbec nevím, jak se ti za něco takového mám odvděčit!

MPK - Holka Jako Já - povídka

25. december 2012 at 22:16 | V. |  Projekt MPK

Chtěli jste vidět moje začátky...tady jeden máte....:)
Opravdu, opravu...berte s rezervou..zasmějem se ne? :P

HOLKA JAKO JÁ

Někteří lidé berou psaní deníku jako pošetilost. Ale někdy to není tak špatné, jak se zdá. Jmenuji se AMY WOLFOVÁ, je mi 12. Mám mladší sestru Julii, které je 8 a v jednom kuse mě otravuje, ať si s ní jdu hrát s panenkami Barbie. Ach jo! Mít mladší sestru je někdy fakt otrava!
Máma je módní návrhářka a myslím si, že je opravdu skvělá, protože navrhuje modely pro světové módní firmy. Minulý rok jsem udělala přijímačky na gympl, ale máma měla zrovna zakázky v Paříži a tak celá naše rodina musela na rok do Paříže, protože by se o nás táta fakt nepostaral. Neumí si udělat ani toasty nebo polívku, natož kuře. Máma to moc dobře ví, a proto raději tátu vůbec nepouští ke sporáku, kdo ví, co by se mohlo stát.
Táta tráví většinu svého času zavřený ve své pracovně, protože sedí u počítače a vymýšlí komu zavirovat počítač xD
Samozřejmě, že ne! =). Vymýšlí nějaký nový počítačový program anebo někomu opravuje počítač. NA tohle je táta opravdu EXPERT
A když po večerech zrovna nemá co na práci, sedne k televizi a pustí si sportovní kanál.

MPK - Holka jako Já

25. december 2012 at 22:15 | V. |  Projekt MPK
První článek z projektu MPK...


Když jsem povídku začala psát, bylo mi, mám pocit dvanáct a půl. Lépe řečeno, šestá třída bude asi výstižnější. Tenkrát mě k psaní dostala Natali (ale o tomhle už jsem se zmiňovala tolikrát, takže to nebudu dál omývat, jak to bylo…:))
Já…jednoduše jsem obdivovala ji a její knížky jsem doslova zbožňovala! Strašně jsem chtěla umět psát, jako ona…:)
Nepamatuji si přesné datum, ani jaký to byl den, vím jenom, že mi to jeden večer nedalo a pustila se do toho. Pamatuji si asi tohle - po celém domě jsem sháněla deníček A5 s tvrdými deskami a…pochopitelně jsem žádný nenašla. Nakonec (už nevím jakým zázrakem, se mi podařilo najít jeden polorozpadající se)
Tehdy jsem se opět nechala dost inspirovat Natali a rozhodla se, že to bude deník 12-13ti leté holky, (Pokud se tam objeví některé výrazy, na něž si činíš autorské právo a které jsem od tebe jakoby odkoukala, omlouvám se :)) takže vymyslet název mi nedělalo ani tak velký problém.
"Holka jako já"

Projekt MPK, pošlem to dál?

24. december 2012 at 7:07 | V. |  Oznamy

Projekt, který jsem vám představovala už...kdysi dávno, mám pocit, že ještě někdy ke konci listopadu, ale jednoduše si teď nejsem jistá. Projekt, jehož účelem je čtenářům ukázat začátky vaší tvorby! Projekt, díky kterému máte možnost zavzpomínat na vaše prvotiny!
Je to krásný pocit, číst po sobě něco, co jste psali před tak dlouhou dobou...A proto vyzývám všechny, kteří mají zájem - Otevřete šuplíky a vyhrabte z nich všechny vaše nedokončené povídky, básničky, pohádkové příběhy ze základní školy!...jednoduše VAŠI PRVOTNÍ TVORBU! :)
a zveřejněte si je na blogu! Nemusí být na kdovíjaké literární úrovni, protože i slavní spisovtelé někde museli začínat!
(Můžete potom ještě navíc k o dané povídce napsat článek - třeba jak a proč vznikla, něco o vaší inspiraci apod.)

A já bych byla moc ráda, aby tento projekt nezůstal jen u mě...:P

The Edge of Darkenss - 3

24. december 2012 at 7:00 | V. |  The Edge of Darkness


Dnes je Šťědrý den! Jupí!! :) Sice nemám pro nikoho dáreček, ale tak vám nadělím aspoň další kapitolu Teodu :P
Psala jsem ji někdy v době mé neaktivity na blogu, takže jsem se na to úplně nevykašlala. Sice jsem doufala, že v této části už budou nějaké větší zmínky o Hraně, ale nakonec došlo k měnší změně plánu, protože jsem o tomto příběhu dost přemýšlela, takže slibuji (a teď už to hodlám vyplnit), že příště už opravdu o něco půjde.
Nevím jestli je kapitola nudná, možná někomu přijde zbytečná, ale...VŠECHNO má svůj význam :)
Chtěli byste, abych do galerie přidala obrázky postav?

3

S palačinkou v jedné a s košíkem ve druhé ruce se vracím zpátky domů.
Její nádherně propečené těsto mi s každým ukousnutým soustem příjemně zakřupe v ústech. Měla jsem možnost nechat si ji za příplatek několika drobných potřít tlustou vrstvou marmelády či medu, ale placka už mi sama o sobě připadá dostatečně sladká, než aby bylo nutné ji dochucovat.
Je cítit po skořici a drcených oříšcích.

Drahá depko, "NIKDY MĚ NEDOSTANEŠ, dokud dýchám! ;)"

23. december 2012 at 0:04 | V. |  Oznamy
..."A budu s tebou bojovat až do roztrhání duše...no to ne :)"
protože naděje umírá poslední...
(Obrázek - Dáreček od Aenag k Vánocům. To si snad ani nezasloužím!! děkuju mnohokrát!!)


Ahojky! Tak mě tu máte zpátky, po myslím více než týdnu! Jsem šťasná, že v sobě mám náladu zase chodit na blog, protože i musím přiznat, neskutečně jste mi chyběli, do jednoho :)
Doufám, že tento stav vydrží do nejdéle, jsem totiž Maniodepresivní ...

Jen bych chtěla už po tisícáté všem projevit nesmírné díky za podporu, když jsem byla v myšlenkách témař na dně.
(Pro Aenag - neboj, neskočím. I když musím přiznat, že mě to v krátkosti napadlo, ale hned jsem si vrazila pořádnou facku a zapomněla na to, protože ta osoba za to nestojí...)


Ten minulý článek jsem NEPSALA jako někteří lidé, co se vyžívají v tom, když je ostatní litují. Bylo to čistě za účelem někde se vypsat...netušila jsem, že vás na něj tolik zareaguje...a když jsem si potom četla ty komentáře...hned mi bylo uvnitř o něco líp :). Posílám všem obrovskou pusu a ještě větší DĚKUJI!!

Co bude s blogem dál, je ještě ve hvězdách, ale doufám, že na něj budu přispívat zhruba stejně, jako předtím, takže by se nemělo nic výrazně změnit, jen postupně hodlám splnit všechny sliby, které jsem napsla TADY, teda alespoň bych chtěla.

Tak konec Světa nenastal, jaké překvapení :). Snad nejsem jediná, kdo se na to od začátku díval skepticky a dělal si z toho srandu ve stylu - "jkoukni z okna, za chvílu budou padat meteority" a nebo "Šťastný Konec Světa, uvidíme se v pekle :)"

No a co se týče nového vzhledu stránky blog.cz no...budu upřímná a bez cenzury...- zmrvili to, jak mohli :D (ne, nelíbí se mi to a navíc...je to nepřehledné...měli to nechat při staru...)

Teď budu muset dočíst vše, co jsem u vás zameškala! a těším se na to :)
(no ještě že jsou prázdniny a času je o něco víc..)

Pozastaveno na dobu neurčitou...

13. december 2012 at 17:22 | V.
Ahoj všichni...

Vlastně vůbec nevím, jak mám tenhle člnek začít, ani jakou větou dál pokračovat....jednoduše jsem ztratila náladu cokoli dělat... Tupě koukám do zdi a ptám se sama sebe, proč jsem některé věci neuděla jinak. Líp. Asi začínám sama sebe nenávidět, protože vím, že si za tohle všechno můžu sama.
Já vím, deprese si občas najde každého, ale takhle mizerně jsem se necítila už hodně dlouhou dobu. Je mi na nic, ze sebe, z toho, že mám až moc příležitostí k tomu, abych něco udělala, ale nedokážu to...Tolik si přeji vrátit čas a pár měsíců, abych mohla začít líp a nepokazit to hned na začátku roku...teď mě to mrzí...
Asi se stydím nebo já nevím čím to je...
Nesnažte se mi rozumět...chovám se příšerně, když se cítím tak, jak teď. Píšu věci, které vám nebudou dávat smysl, ale já se musím vypsat...
Mám chuť lehnout si a umřít...vybrečet se někde v klidu, kde mě nikdo neuvidí...a ono to snad přejde...za pár hodin, zítra, pozítřku...vždycky to zatím přešlo, ale já se z té chyby nikdy nepoučím...
And may the odds be ever in your favor!
.
.
.
...I guess the odds aren't exactly in my favor...

Tak zatím...


The Edge of Darkenss - 2 - 2/2

8. december 2012 at 22:56 | V. |  The Edge of Darkness

To jsem po celé dva týdny opravdu nebyla schopná nic napsat?...nevěřím, že už je to tak dlouhá doba, ale paradoxně se mi to zdá docela reálné. Teď už mám zase náladu i docela čas psát. Sobecky doufám, že mi to vydrží co nejdýl :)
Nedivila bych se, kdyby už někteří z vás zapomněli, co se stalo předtím, ale to je moje chyba, protože to tak "natahuji"
přeji příjemné počtení :)

Pozn - Tady se o Hraně ješta stále moc nemluví, je to spíš taková...netuším jak to nazvat, no ještě část úvodu, ale už se tam kromě nekonečných popisů objeví i rozhovory :)

2 - část dvě

Netrvá mi tak dlouho proplétat se skrze několik malých spletitých uliček vesnice, až se mi konečně podaří vymotat se tak až na samotné náměstí. Celý prostorný plácek má nepravidelný tvar podobající se mírně protáhlému obdélníku, kolem dokola ohraničený hradbou domů. Připadají mi větší, než ty, jaké stojí v ostatních částí vesnice. Kamennou verandu obehnanou zábradlím jim kryje střecha podepřená z obou stran tlustými kůly, která zešikmením navazuje někam na strop v přízemí. Téměř těsně nad ní jsou potom do stěny v prvním patře vsazená dvě protáhlá okna s výhledem přímo na náměstí. Odtud potom vedou schody až na půdu umístěnou v podkroví. Kromě příbuzných a pár dalších známých obyčejně nenavštěvuji lidi v jejich domovech, ale vzpomínám si, že párkrát jsem tyhle větší domy už navštívila.


Blogové Letadlo

8. december 2012 at 0:27 | V. |  In Memories
Projekt, který se rozběhl už na několika blozích a i mě do něj pozvali dvě blogerky Aenag a Erin. :)
Ve zkratce jde o prosté tři body
- Napsat 11 věcí sama o sobě
- Odpovědět na 11 otázek, které ti dala osoba přeposílající ledadlo
- Sama vytvořit 11 otázek dalších 11 blogerů, kterým letadlo přepošleš :)

11 VĚCÍ O MĚ


Na první pohled možná trošku stydlivá holka, která před cizími lidmi nikdy neví, co má pořádně říkat, ale na druhou stranu mezi kamarády obyčejně nezavřu pusu. Holka, která je svým způsobem naprosto šílený blázen, ale stále se v některých situacích dokáže chovat normálně

Když si z lidí dělám srandu, nikdy to nemyslím vážně.  I když to někteří lidé nepochopí…
Miluji kokosky, kokosové tyčinky, jednoduše…kokos

Ve zprávách, v chatu, v článcích, nadměrně používám Smajlíky. Je mi jedno, že je to dětinské, ale bez nich mi to přijde příliš suché…

Neumím mluvit spisovnou češtinou (nepoužívám spisovný výrazy, tedy alespoň když…mluvím), možná je to tím, že "su" z jižní Moravy

Nechápu matiku, nikdy jsme ji nechápala a mám pocit, že ji ani nikdy nepochopím

Ulítávám na Stargate a na SGA, ráda čtu komixy s Garfieldem

Věřím, že i v dnešní době může být "láska na celý život"

Když mám ve škole volnou chvíli, kreslím na lavici Rybičky s očima, jako mají Simpsonovi

Chodím spát hodně pozdě a to dokonce, i když je druhý den škola...

Když má někdo problémy, snažím se mu pomoct, protože je mi smutno, když se někdo z mích přátel trápí…


Storm Poppies

4. december 2012 at 23:08 | V. |  GALERIE

V psaní už konečně pokračuji dál, ale dnes jsem neměla čas kapitolu dokončit. I když...jaký to krásný pocit nejít do školy a místo toho běhat za míčem na krajském kole v basketbalu :) Nakonec jsme skončili třetí, což je fajn! Sice jsem k našemu umístění nijak zvlášť nepomohla, ale...mám pocit, že začnu zase hrát...nejen v rámci školy. :)
Snad se mi podaří vymezit si čas na tréningy...protože minule jsem to nezvládala
Chtěla jsem napsat pokračování v tutorialech, ale jsem unavená, než abych vytvářela delší článek. Tak se mi podařilo najít jednu starou fotografii - ze loňského školního výletu :)

Storm Poppies


Closer to God

1. december 2012 at 20:37 | V. |  GALERIE

CLOSER TO GOD

"Bůh neplní naše přání, ale vytvoří nám příležitost a je jen na nás, zda nebo jak ji využijeme..."

R.A (Rainy Anrigová)