.


Mini-povídky

Setkání s literární postavou

23. september 2013 at 13:25 | V.



Soutěžní povídka do soutěže na blog.cz. celkově opět trošku mizérie, ale je to to poslední, co se mi podařilo na poslední chvíli zpatlat :) Navíc...krátké rozsahy mi nikdy moc nesedly...:P
Za dvě hodiny už budu na cestě do Francie :)
No, nezbývá mi nic jiného, než popřát hezké počtení :)

Krev na pažích část2

4. september 2013 at 23:10 | V.

protože mi ten CENZURA a totálně OPRAVDU HODNĚ VELKÁ CENZURA blog neumožnil dát to do jednoho článku, tak to musím dát sem...-_-

Krev na pažích

4. september 2013 at 22:58 | V.


...snažila jsem se vybrat co nejméně drastickej obrázek...


Ahoj všem po týdnu a něco, co se tady opět nic nedělo :D
Stření je zatím...nechci říkat na pohodu, protože vím, že se to velmi rychle zvrtně v něco daleko horšího, takže si jen snažím užít ten první týden, kdy se relativně nedělá nic . Zatím je to ale docela fajn, i když jsem první den, i když jsem první den o pěti ráno vstávala se slovy "Bože, za co mě trestáš" :D Uvidíme, co se bude dít v dalších dnech :)
Nebudu se 'vymlouvat' na to, že nenavštěvuju, kvůli nedostatku času, protože vím, že si za to můžu pouze a jedině sama (i když jsem se třeba dneska dostala dom až v 7 večer, ale to je více méně jedno) každopádně máme zítra krátkej den, tak se nejen kvůli mému svědomí, ale hlavně kvůli vám pokusím napravit :)
A teď konečně po tom všem vobkecávání konečně k věci

- jedná se o další povídku do soutěže spisálek, kterou na svém blogu pořádá Lillinka. Tentokrát šlo o to, že každému byl náhodně přiřazený žánr, na mě naneštěstí zbyla detektivní povídka (nebyla jsem z toho nadšená, ale vím, že jsem mohla dopadnout i hůř, i když bych raději psala mé milované sci-fi nebo fantasy, ale na druhou stranu člověk čas od času musí zkusit něco nového)... a potom jsem si mohli vybrat ze seznamu názvů, (jednoduše kdo dřív přijde, ten dřív mele...takže ten název není z mé hlavy, pouze jsem si ho vybrala) a podle toho napsat povídku.

Co víc bych vám k tomu ještě řekla - s psaním detektivek nemám žádné zkušenosti a tak jsem se musela spolehnout jen na to, co znám více méně z kriminálek :D,
Povídka je stará, psala jsem ji někdy o prázdninách,...a stále čekám na hodnocení :)
Dál, je to nechutně dlouhý...do soutěže možná až moc, ale tak jako tak je to detektivka, nemohla jsem ten případ nechat nevyřešený...I tak mám pocit, že mě stím Lillinka vyhodí :D
Ale na to, že jsem ještě týden před uzávěrkou absolutně netušila, o čem budu psát, to dopadlo...možná i dobře, já nevím. Z této povídky mám dost smíšené pocity, těžko říct, jestli dobré nebo špatné...
Tak snad jen příjemné čtení a doufám, že vás to třeba bude i bavit :)

Nová Naděje - Drabble

16. june 2013 at 19:31 | V.



Opět všechny zdravím! :)
Po...moc dlouhé době až se za to stydím...

Nevím, co bych dál měla říct, moc se toho za tu dobu nestalo. Závěrečný písemky už máme za sebou, takže už se ve škole více méně flákáme a to je dobře, potože teď, když už jsou skoro prázdniny se mi nechce vůbec nic dělat...:D (jako by tomu bylo jinak i přes rok, žee...:D)
V pátek a v sobotu jsem byla na festivalu. Ten první den tam byli (kromě jiných) Portless a Charlie Straight! a i když přiznávám, že jsem je předtím moc neposlouchala,(i když teĎ asi začnu) tak byli úžasní!!!. Ale v tu sobotu tam byli Mandrage!♥ O půl desáté večer a rozjeli to tam úplně skvěle!!, takže to byla úplná pařba! :P úplně to překonalo veškerý mý očekávání a i když mám totálně vyřvanej hlas, takže pořádně nemůžu ani mluvit, tak to STÁLO ZA TO!!!
(a mám s nima fotku! a podepsali se mi!♥)

Dobře, dost keců! :P
Tahle povídka, vlastně drabble, je opět do soutěže Spisálek, kterou pořádá Lillinka. Snažila jsem se ji neodfláknout, ale...když něco odesíláte den před uzavírkou a jste totálně bez nápadů tak..:P Ale příští kolo se snad polepším :)
Tak..snad už jenom příjemné počtení!

Stalo by se to jinak?

8. may 2013 at 14:50 | V.

http://nuovo.stensen.org/wp-content/uploads/2010/09/ripensare-vita.jpg
(zdroj obrázku:http://www.stensen.org/?p=2777)

Povídka do soutěže (S)pisálek, kterou pořádá Lillinka. Vlastně ani tak ne povídka, jako spíš Úvaha. Musím se přiznat, že jsem ji dost odflákla, protože jsem ji do soutěže posílala dsot na rychlo, abych stihla termín odevzdání a o to víc mě překvapilo, že jsem se s ní v průběžném bodování umístala na krásném 3.místě! z 26! :) Opravdu přiznávám, nepočátala jsme s tím a o to víc z toho mám radost! No dost keců, přeji pěkné počtení :)



"Udělala jsem tu největší chybu ve svém životě!"
Jak často jsme se s podobnými větami už setkali, kolikrát už jsme ji sami vypustili z úst při pomyšlení na nějakou hloupost, které jsme se dopustili vlastním nedopatřením. Pak nás to trápí, přemýšlíme nad tím, co se stalo, co jsme mohli udělat jinak, jak tomu zabránit, abychom se do podobné situace nikdy víckrát nedostali.

Hororový příběh, který vůbec hororem není :)

1. october 2012 at 20:33 | V.

Tohle je povídka opět do projektu Kritika, kterou pořádají Sherylin-Lee s Beatrix.

Téma znělo - Sám
Žánr - Horor
Počet slov - 600
Povinná slova - hák, těžký, spát
Místo děje - Márnice

Měl to být horor, ale jelikož jsem musela dodržet téma, tudíž více postav (příšer, můmií, obživlých mrtvol...) by bylo proti němu, nejsem si tak úplně jistá, zda to jako horor vyzní, ale chtěla jsem se zúčastnit a z toho vzniklo nakonec toto.
Navíc, jak už jsem tvrdila minula (a stále si zatím stojím) horor jako žánr jde opravu mimo mě. I když mě opravdu strašně příjemně potěšilo, když minulá hororová povídka (Příšera pod postelí) měla fajn ohlasy z vaší strany! :)
Přiznám se, že tato povídka se mi psala velmi těžko (a s nervy v kýblu) Snad po každé větě mě kdosi vyrušoval a nutil odcházet od rozdělané práce...v takových situacích jistě nejsem jediná, kdo má chuť vraždit a možná, že by horor opravdu vznikl (ale trošku v jiném podání :D)

Nevzdávej to!

25. september 2012 at 22:44 | V.

Povídka věnovaná všem Pisatelským Duším :)

Hlavní pointa je až docela v závěru, to předtím je jen jakýsi úvod, bez něhož by povídka neměla cenu.


Lissa seděla shrbená s hlavou téměř přitisknutou k desce na školní lavici a propiskou, jež křečovitě svírala v pravé ruce, vytvářela na čistých linkách tlustého sešitu obrysy psacího písma. S tváří zakrytou dlouhými hnědými vlasy, které jí volně spadaly kolem hlavy, jen upřeně hleděla do jediného bodu, a chvílemi se dokonce zdálo, jako by přestala mrkat.
Psaní pro ni bylo podstatná součást života. Nepředstavila si sama sebe, jak kdy dělá něco jiného.
Přímo před očima se jí promítala jedna zhmotněná myšlenka za druhou, které z pomocí slov převáděla na papír do podoby plynulého děje, jímž zaplnila již značkou část předchozích stránek.

Útěk z vězení

22. august 2012 at 21:06 | V.

Zatím to nevypadá, že by to tu mělo zůstat úplně bez povídek. Děkuji všem, kteří hlasovali v anketě, i když mi rozhodnutí zatím moc neulehčují, protože je to opravdu vyrovnané , takže to vypadá, že je ště počkám do zítřka. Teď je to 2-2-2 :D :D Talže přidám asi tu, která je jako první dostane na 3
Další ze série jednorázovek, tentokrát do projektu "kritika", který pořádá Sherylinlee s Beatrix.

Téma znělo - útěk z vězení
Žánr - Fantasy
Počet slov - ne víc jak 550 (tolerance 10 slov)
Povinná slova - tma, fialový, studna

A tím rozsahem jsem nejdřív byla zklamaná, protože jsem se nemohla pořádně rozkecat :D Ale chápu tohle pravidlo, protože se nikomu nechce číst zdlouhavé povídky. Ale tentokrát mi to vážně ani nevadilo a dokonce měla původní verze rovných 550 slov po dopsání (to mě dost překvapilo :)
Mimo to, mě to inspirovalo na další povídku na pokračování, ale na tu si ještě při mém pomalém psaní hóóodně dlouho počkáte
(i když ten děj v jednorázovce o ní opravdu skoro nic neprozrazuje, jenom se mi rozjela fantasie :D Ale spojitost to má)

Koupací Kačenka

19. august 2012 at 12:07 | V.

Povídka do soutěže v literárním klubu. Jde ve zkratce o to, že přihláíte do jednoho týdne s jedním rádoby soupeřem (nevíte ale o koho se jedná) a dostanete oba stejné téma, na které musíte do týdne napsat povídku a potom ostatní členové klubu hlasují, kdo ji má lepší :)
Moje téma znělo "koupací kačenka" nejprve jsem z toho byla trošku vyvedená z míry, protože jsem nevěděla, co napíšu...
Opět jsem téma (podobně jako It Will...) vzala trošku netradičně :)
Povídka možná pro někoho může být trošku k zamyšlení, ale nevím no, je opravdu zvláštní...
nechtěla jsem psát nic moc dlouhého, takže i děj je takový no...však uvidíte sami

Hlasování bude probíhat na stránkách literárního klubu, kde bude zároveň zveřejněná i druhá soutěžní povídka (od jiného pisálka :D) , takže pokud byste se chtěli podílet na výsledcích, můžete rozhodnout, která se vám líbí víc a hlasovat.

HororStory

14. august 2012 at 1:32 | V.

Povídka s hororovou tématikou pro Anne, která pořádá něco jako sbírku hororových povídek, tedy jeslti tomu správně rozumím. Pokusila jsem se něco napsat, ale vzhledem k tomu, že na horory nekoukám, tak nevím, jak jsem to dokázala popsat. Snad to nebude úplnej propadák :)


Příšera pod postelí


Pokoj byl zahalený do temnoty. Na lampičce postavené na nočním stolku u stěny po levé straně postele se páčka na přepínání mezi světlem a tmou nacházela v poloze off, a tak v bezprostřední nadvládě nad špatnou viditelnosti už noci překážela jen zář vycházející z pouličního osvětlení, jehož pruh světla jako by schválně mířil do okýnka místnosti v prvním patře, protože si bylo jisto, že slabé závěsy nemohou jeho náporu zcela odolat a část potrhaných paprsků tak bez problému přes světlou látku pronikne dovnitř. Malý krůček pro paprsek, ale obrovský skok pro lampu na druhé straně silnice, vedoucí kolem přední části domu, která noc co noc vysílala k oknu nepřetržitě svoji záři, jejichž snaha sice oslabovala temnotu jen minimálně, a tak by se o slově "obrovský" dalo zvláště pochybovat. Zvláště dnešní noc, kdy přehřátá žárovka již nezvládala věčný nápor elektřiny a rozhodla se kapitulovat. Místnost tak zmizela pod neprostupnou clonou složenou z nejtemnějších stínů…

C jako...Cesta (Cesta k Dokonalosti)

20. june 2012 at 13:39 | V.


Povídka na téma pocit (jak jsem slíbila :D)

Sedím za jídelním stolem, s nic neříkajícím pohledem civím kamsi před sebe. Hodiny na zdi tiše tikají a dodávají této prázdnotě alespoň nějaké oživení. Ta ozvěna se mi lehce odráží v uších, zatímco můj pohled loudavě přejíždí od země nahoru. Přede mnou na obyčejném bílé leží kupa malých, obyčejných oříškových oplatek. Oči mi zaostřily na tlustou čokoládovou vrstvičku uvnitř. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jaký to vlastně mám hlad. Žaludek se mi svírá díky tomu všemu jídlu, co v něm vlastně není, i když by mělo být. Naposledy jsem jedla v poledne a i toho oběda jsem polovinu musela jít vrátit, abych stihla autobus domů.

Zelená

12. may 2012 at 21:07 | V

Ano, tento týden jsem věnovala jednorázovkám. Na MDJ teďka nemám moc náladu, tedy jo, ale tuhle povídku jsem nemohla dál odkládat. Je pro Faint, které doufám, že jí všechno dopadne dobře. :))

Faint, je to docela krátký, ale i tak doufám, že se ti to bude líbit ;) snažila jsem se

Zelená

Slunce se blížilo k západu, den končil a stíny se začaly protahovat. Na nebi líně plynulo několik potrhaných mraků, které se seskupovaly nízko nad obzorem.
Podvečerní krajinou se nesl přátelský smích a dusot koní, to jak kopyta lehce dopadala na travnatou zem. Brzy poté se kolem lesa na kamenité polní cestě, mihly dvě koňské siluety s dívkami v sedlech. Sjížděly svah nízkého kopce, jehož konec se táhl skoro kilometr dolů a jeho levý okraj lemovaly listnaté stromy z remízku.

The Edge Of Darkness

9. may 2012 at 22:17 | V

Povídka na téma TEMNOTA do literárního klubu.


poznámka - kdo pochopí to, co jsem se pokusila napsat, je opravdu Master, protože to většině z vás absolutně nebude dávat smysl :D divila bych se, kdyby jo. Je to tím, že je to "vytržené" a ne zrovna úzce to souvisí s jedním příběhem uvnitř mé hlavy. Ono je to vlastně jedno, to pochopíte, až si to přečtete.

Zároveň je to i menší expetiment s jiným stylem psaní.


IT WILL RAIN

3. may 2012 at 18:58 | V

It will…Rain

Moje povídka...jak jsem slíbila. Význam IT WILL RAIN je do povídky přenesený metaforicky...no tak snad se vám bude líbit.

Setmělo se, na krajinu padl stín, ale město se stále ještě neukládalo ke spánku. Rychlostní silnice, jež představovala hlavní tepnu místní dopravy, zářila desítkami barevných světélek v podobě zadního a předního osvětlení na autech. Vozidla se nepřetržitě míjela z obou stran a zdaleka nic nenaznačovalo tomu, že by tento podivný noční život měl jen tak utichnout a rozplynout se v nočním klidu. Kdo ví, kam všichni ti lidé spěchají, možná domů, z práce, ke svým rodinám, k lidem na kterých jim záleží, k těm, co je mají rádi…anebo si jen tak, projet se a nechat na sebe působit tu nádhernou letní atmosféru.

Černá

18. april 2012 at 18:09 | V

Tuhle povídku bych chtěla věnovat Foxx :D (prosím ten děj si neber osobně, neměla být napsaná za účelem urážet...a klidně to zkritizuj, jak se dá, když se ti nebude líbit :D
Černá
Dívám se do prázdna, podobně, jako jsem si tak poslední dobou navykla. Když s někým mluvím, můj pohled obyčejně směřuje k zemi a jeho slova my jsou jedním uchem tam a druhým ven. Nezajímá mě, co si myslí. Ano, jsem divná a je mi to jedno, vážně jedno. Já se jen ojediněle se odvážím podívat se lidem do očí…

B jako...Bída

17. april 2012 at 20:33 | V

Seděla na kraji chodníku jedné z méně rušných uliček, jen kousek od samotného středu města a tiskla se k šedavé stěně jednoho s vysokých domů s mnoha okny. Lidé kolem ní procházeli a ani se za ní neohlédly, bez zájmu. Nebyli ochotní jí věnovat ani pár prostých vteřin ze svého života. Jeden jediný pohled…
Ušmudlaná dívenka s tmavou pletí a krátkými hnědými vlásky, spletenými do ne příliš upravených copánků. Nebyla hezká, ani ošklivá. Tady to nehrálo nijak význačnou roli…

Dvě opravdu Mini-povídky

17. april 2012 at 20:31 | V


Byla jsem s holkami na Semináři, kde nám dávali různá cvičení na psaní. Samozřejmě to bylo dost časově omezené, smím-li odhadnout tak na 3-5 (možná 7) minut, ale víc ne. Bylo jich...no už ani nevím, ale vždy bylo cílem napsat kratičkou povídku, úvahu nebo prostě něco na určité téma, které si z "nabídky" vybereme sami (třeba jsme si měli vybrat jednu barvu, která podle nás charakterizuje Moravu a psát a psát a psaáát až nám upadne ruka...:D :D
Není to nic těžkého, stačí se jen nad věcí zamyslet a jde to samo. Tyhle dvě povídky jsem napsala tam. Nejsou nijak dlouhé a šlo o to, že každý dostal obrázek (já jsem měla jeden, hodně podobný tomuto) a nejdřív jsme měli napsat, jak bychom se cítili, kdybychom se náhle ocitli uprostřed dění na obrázku a za druhé, kdybychom se museli vžít do těla jedné z postav. Připomínám, bylo to na 7 minut a s vymýšlením, takže to nijak propracovaný není, ani jsem to teď neupravovala. Více v celém článku

A jako...Anděl

17. april 2012 at 20:27 | V

A jako…Anděl


Noc padla na město, na černé obloze do tmy zářily slabé lampičky vzdálených hvězd, jejich svit však byl zastíněný jasným úplňkem, vznášející se nad tmavou siluetou vysoké kostelní věže, na mírném kopečku, vsazeném zrovinka uprostřed nemalé horské vesničky, jejíž hodiny právě odbíjely pozdní noční hodinu. Nebe bylo téměř bez mráčků, jen tu a tam, za lesem, zalézala za obzor větrem potrhaná oblaka.

Povídka do soutěže

17. april 2012 at 20:10 | V

ZA DVEŘMI JE…………….…MŮJ TÁTA


Zabouchání se ozvalo znovu, tentokrát to myslel vážně. Tvář mi zbělela jako křída a vrhla jsem pohotový pohled na dveře, které se pod jeho nátlakem nebezpečně otřásaly. Byly zamčené, jako štěstí. Předpokládala jsem, že to tak jednou skončí. Muselo, ta přetvářka už trvala až příliš dlouho.
"Okamžitě mi otevři, Petro, nebo ty dveře vyrazím! Mám toho dost!"
Zaburácel jeho hlas kdesi na chodbě, jak každou uplynulou vteřinou ztrácel svoji trpělivost. Ani na moment jsem nezapochybovala, že se jen marně snaží mě přesvědčit, abych ho vpustila dovnitř.
"Udělá to"

Zakázaný Styl

17. april 2012 at 20:06 | V

Zakázaný styl

"Ding, Dong!"
Tenhle zvuk slyším dneska snad po čtvrté. Upřímně, znáte otravnější vyzvánění telefonu? Spěšně jsem seběhla schody do kuchyně a plná vzteku zvedla sluchátko. Třikrát už jsem se pokoušela být milá, ale tentokrát té ženské asi opravdu něco řeknu.
"Jděte už někam s tím novým tarifem!"
Rozkřikla jsem se snad na celou místnost, až se mi z toho roztřásla ruka, kterou jsem držela sluchátko.
"my nemáme zájem o ten váš XpressPhone! Nashle!"
A už jsem se chystala prásknout telefonem o stůl, když tu se ze sluchátka ozval hlas, který jsem tedy vůbec nečekala.
"Haló? Sally, jsi tam?"

Ztracená v davu

17. april 2012 at 19:57 | V.

Psáno podle skutečné události....na motiv pohádky o popelce

Sedím u stolu na kraji rušné místnosti, přede mnou "opuštěný ostrov" a zírám do prázdna. Celý tento večer je dokonalá nuda, ale musím uznat, že koktejly tu dělají skvělý. Ještě jsem si mohla vybrat "Americké léto" ale to bylo na moje poměry moc sladký, než abych dokázala vypít celou sklenici. Amerika je vůbec takový přeslazená…
Divím se sama sobě, jak jsem se k tomuto vůbec mohla nechat přemluvit. Ten, kdo mě dokáže přimět, abych souhlasila s něčím i proti své vůli, je buďto génius anebo používá zvláštní způsob vydírání. Lucy si vybrala tu druhou možnost; Když jsem jí naznačila, že o své účasti zde silně pochybuji, ani na okamžik neváhala a řekla mi, že pokud mě tu dnes večer neuvidí, tak se mnou nebude do konce měsíce mluvit. Nemyslím si, že by to dodržela, protože u ní člověk nikdy neví, ale byl to dokonalý způsob, jak mě vhodit do nejistoty. Kdyby to bylo na mě, nedala bych na její přesvědčování a nikam bych nešla, jenže to nebylo zdaleka tak jednoduchý, jako říct jedno prostý "ne"¨
 
 

Advertisement