.


Tutorials

První kapitola

4. march 2013 at 23:43 | V.


Po dlouhé době další tutorial :)
mohlo by jich teď přibýt trošku víc, protože mám docela nápady...
Snad náhrada za to, že se 7. kapitola TEODu malinko...pozdrží...

PRVNÍ KAPITOLA



Ačkoli se to možná nezdá, je první kapitola nejdůležitější částí celého příběhu! Dobře, ne každému by se to tak mohlo zdát, ale podlé mého názoru v celé povídce hraje přinejmenším klíčivou roli. Mnohdy má jeden z rozhodujících vlivů na to, jestli bude čtenář ve čtení vaší knihy pokračovat anebo přelouská jen pár prvních stránek a hned knihu vrátí zpátky do regálu, odkud ji vzal. Dost často totiž ohledně knihy rozhoduje především první dojem! Úžasná obálka, brilantně napsaná anotace…to všechno je skvělé a tak se všichni nadšeně pustíme do čtení…jenže, co když první kapitola ani z daleka nenaplní naše očekávání?

Psát nejdříve do sešitu nebo rovnou do wordu?

26. january 2013 at 22:58 | V.

Psát nejdříve do sešitu nebo rovnou do wordu?

Nápad na tento tutoriál jsem měla v hlavě už delší dobu, ale zatím jsem se nedostala k tomu jej napsat, protože jsem teď několik měsíců nechávala tutoriály ladem. Podobný článek si ale na své stránce publikovala blogerka Faint a já…tak nějak nechci mít pocit, že jsem ji okopírovala. Není to pravda! Ale myslet si koneckonců můžete, co chcete.

Teď ale k věci - Textový editor anebo obyčejná stránka v nějakém sešitě. Co z toho je vlastně lepší? S ohledem na to, že si vaši tvorbu zveřejňujete na blogu (a z deníčku byste ji stejně dřív nebo později museli přepsat
Stejně jako na většinu "návodů na psaní" ani na tuhle otázku neexistuje přesná odpověď a tak záleží především na tom, jaký způsob vyhovuje vám.
Alespoň pro menší přehled se pokusím ke každému napsat pro a proti. (Samozřejmě, že výhoda jednoho je nevýhoda toho druhého! - některé jsem proto podruhé už nezmiňovala)

Jak napsat...Povídku s omezeným rozsahem

10. october 2012 at 20:03 | V.


Možná jeden z nejčastějších problémů, co se týče tvůrčího psaní, tentokrát však v jiné kategorii, než dlouhé příběhy na pokračování. Určitě jste se už někdy pokusili zúčastnit některé literární soutěže, ať už v blogovém prostředí anebo do některé oficiální celorepublikové soutěže vyhlášené některou organizací. Dalo by se říci, že vždy se v podmínkách nachází jeden a ten samý bod - maximální počet znaků od-do. Přece nikdo by nechtěl číst a hodnotit román a na druhou stanu se jediný kratičký odstavec o pěti větách nedá považovat jako plnohodnotná povídka.
Velikost rozsahu může být pokaždé jiná. Někdy, pokud se jedná opravdu o krátkou povídku, se může počet slov pohybovat kolem 600-700 někdy dokonce i méně. Každopádně ne víc, jak tisícovka. Často se ale délka neudává jen ve slovech ale především v počtu znaků (např 5500) anebo normostranách.
Pokud má povídka do některé ze soutěží opravdu krátký rozsah, obyčejně si sama pro sebe (anebo i nahlas) nadávám, že je nemožné, aby se mi to tam všechno vešlo

TAK JAK TOMU PŘEDEJÍT?

A jak je to se jmény?

5. october 2012 at 21:38 | V.



Původně jsem v plánu měla psaní do PvRT (projekt v rámci tutorialů), ale nakonec zrovna dnes mě přepadla zvláštní nálada pokračovat ve psaní povídek, tak jsem chtěla vytvořit alespoň krátký článek o jménech a jak to s nimi vlastně je.

I když postavu ze začátku můžete zmínit jenom jako dívka, chlapec, dítě, ten vysoký v pruhovaném tričku… Pokud se vyloženě nejedná o jednorázovou povídku, v níž byste identitu svých postav chtěli vyloženě skrývat, anebo jejich název nebyl nijak vyloženě důležitý, dřív nebo později jim jméno dát musíte, protože pokud máte takto neurčitých postav několik, s velkou pravděpodobností se stane, že se čtenáři do sebe zamotají a nebudou vědět, kdo v jakou chvíli mluví nebo dělá.

Někdo nad dáním jména ve skutečnosti ani nepřemýšlí, jednoduše zvolí to, které se mu nejvíc líbí a je to.

Jak napsat Thriller

28. september 2012 at 23:31 | V.


ÚVOD DO ŽÁNRU

Thriller bývá definován, jako útvar ať už filmový nebo knižní, který silně působí na čtenáře a jeho účelem je vyvolat v něm pocit napětí nebo v některých případech i strach
Dalo by se říci, že v některých místech může splývat s hororem, ano může tomu tak být. Když přijde i na ten strach. Možná, ale zásadní rozdíl mezi nimi spočívá jednoduše v tom, že thriller je založený HLAVNĚ na napětí! Namísto toho, aby v nás vyvolával strach (i když kombinace těchto dvou věcí není vůbec k zahození.

Spontánně vs Předloha?

13. september 2012 at 23:15 | V.


Protože mi hodnocení od Maggie Elm ještě stále nepřichází na mail a kapitola není zrovna ve stavu, který bych chtěla uveřejňovat, tak jsem se rozhodla napsat další tutoriál :)

Tak tedy, otázka PSÁT spontánně anebo podle předlohy, kterou si předem napíšeme?

Jak napsat...FANTASY

9. september 2012 at 20:37 | V.
První článek v rámci nového projektu :)
PS - povídky k soutěži mám ohodnocené, čekám na spoluhodnocení


ÚVOD DO ŽÁNRU


Pod pojmem fantasy si každý může představit něco jiného. Někoho nejprve napadnou elfové, víly, draci, králové a královny, jednorožci nebo třeba i magie, zkrátka takový příběh, který se odehrává někdy ve středověku nebo se k této době dá přirovnat. Takovým typickým příkladem je třeba Lord of the Rings, Narnie, Hra o trůny, Odkaz Dračích jezdců...a tak dále, knížek tohoto tipu existují mraky

A potom existuje ještě druhé, takové moderní fantasy, které může být položeno do reality nebo úzce splývá se science-fiction. Děj stmívání se také odehrává v našem světě, i když jsou zde jako jedni z hlavních postav upíři a vlkodlaci. Jako další příklady by se daly uvést třeba - Hunger Games, Divergence, Harry potter...


Fantasy je velice obsáhlé a nejednotné téma, proto se špatně shrnuje :)

Pryč se zažitým pořádkem!

2. september 2012 at 2:01 | V.

Kdysi dávno někdo rozhodl, že například obloha je modrá. Zahledíme se na nebe a uvidíme, že je to pravda. Vzpomeňte si na kreslené seriály pro děti nebo obrázky, co jste kreslili ve školce v první třídě...jakou barvu měla obloha? MODROU! Ale proč by taková obloha nemohla být třeba šedá? V tomto počasí, kdy je zataženo si asi sami sobě nebudeme nalhávat, že je obloha modrá. Jednoduše vidíme ŠEDOU, tak proč jednou nanamalovat vršek výkresu právě touto barvou? Proč děti kreslí slunce žlutými pastelkami a nepoužijí k tomu například oranžovou? Slunce, které vidmíme je sice opravdu žluté, ale...proč by to nemohlo být JINAK?

Je dobré si v psaní dělat rezervy?

16. august 2012 at 21:40 | V.

Tento článek platí pouze pro ty, kteří si svoji tvorbu zveřejňují na internetu, protože ostatní tohle téma ani nepotřbují řešit.
Jde vlastně o tohle - Když píšete povídku na pokračování, napíšete si před zveřejněním jedné z nich ještě ku příkladu jednu či dvě jak se říká do zásoby? Abyste v případě nouz mohli nějakou přidat, pokud by vás nálada ke psaní náhle přešla nebo o víkendu odjíždítet na chatu a nedostanete se k počítači? Anebo patíte k těm salámistům (mezi které patřím i já) kteří to, co dopíšou okamžitě hodí na blog? :D

Nepřestávej

16. august 2012 at 20:56 | V.



Možná se vám stává stejně jako mě, že dopíšete jednu kapitolu a s klidem si řeknete, že budete pokračovat zase zítra, protože už byste raději dělali něco jiného, než jen sedět u počítače anebo vám budík nemilosrdně ukazuje půl druhé ráno.
Ale co když zítra sednete k počítači a chuť psát vám rozhodně nechybí, jednoduše nevíte jak navázat?

Tohle už je věc každého z vás, jak se s tím popere, někomu se začátky kapitol vymýšlejí lépe, někdo se s tím může mořit klidně až do Aleluja, ale stejně se mu to podaří až po dvou hodinách strávený před obrazovkou.


A jak se podobnému problému vyhnout? Není to žádná věda, jednoduše, jakmile skončíte s kapitolou a dál už se vám psát nechce, si napište pár řádků, klidně i odstavec DALŠÍ kapitoly. Věřte mi, jakmile se k psaní druhý den vrátíte, lépe se navazuje, protože máte vytvořený základ, o který se můžete opřít :)

Používáte tuhle metodu?

Tutorial - Pocity

4. august 2012 at 1:08 | V.

Jak se vcítit do situace?

Pocity jsou jistě neméně sdílnou součástí vašeho díla, jako by se dal brát samotný popis děje - taky v jistém smyslu něco popisujeme, tentokrát však nemusíme vymýšlet složité dějové záplatky a posouvat se s následujícími stránkami do dalších a dalších dobrodružství, ale právě naopak. Smyslem pocitů je jednoduše řečeno popsat myšlenkový stav postavy v jedné určité chvíli.

Co mám dělat když…se mi do psaní jednoduše nechce?

20. july 2012 at 13:19 | V.


Na tuhle otázku existuje velice jednoduchá odpověď - prostě se do žádného psaní nepouštějte, protože určitě jste už sami na sobě (za tu dobu, co se psaní věnujete), že občas ve vás koluje spousta energie a chuť cvakat do klávesnice a jindy zase musíte zívat před monitorem a "budit" se, abyste neusnuli. (Anebo se to stává pouze mě?...)

Jenže když co dělat, když je chuť pokračovat, ale nálada chybí? Protože, koho by do psaní nemotivovaly všechny ty komentáře od čtenářů, kterým se vaše tvorba líbí a touží po dalších částech?...anebo je to jen na vaší chuti něco dokončit a s tímto přístupem by se to táhlo pravděpodobně až do konce věků…

Tutorial - Název

9. july 2012 at 17:00 | V.

Jaké je to pravé jméno pro vaše veledílo?

Další neodmyslitelná část, která ač chcete nebo nechcete, neodmyslitelně patří ke psaní. Je to název jako samotný. Protože i ta malá, sebekratší povídka…se přece nějak jmenuje. A té vaší by se pravděpodobně nelíbilo, kdybyste jí na čelo přitiskli nálepku Untittled, nepojmenovaná…

Tutorial - „OPISY“

9. june 2012 at 18:00 | V.

Chtěla jsem napsat povídku, místo tohodle, ale jsem momentálně (zase, zase ,zase...) pryč...i tenhle článek je přednastavený. Takže obrovské Sory...opravdu jsem to nestihla...ale na druhou stranu...kdo si počká :D (musím to brát pozitivně)

Od slov až k představám


Každy, kdo někdy četl ať už jakoukoli knížku, pohádky nebo ten nejkrvavější horror, už od začátku se vám někde v mozku rozběhla představivost o tom, jak vypadá hlavní hrdina, jak asi vypadá místnost, ve které se děj právě odehrává, jednoduše řečeno to před sebou v mnoha případech vidí jako filmovou pásku, která se mu promítá přímo před očima, zatímco přeskakuje přečtené řádky jeden za drahým nebo zrovna otáčí stránku.


Tutorial - Styl II.

4. june 2012 at 19:20 | V.

Právě jsem si uvědomila, že poslední "tutoriál" jsem psala asi tak před měsícem, no ne asi tak, PŘESNĚ (4.5.) Pokud mi nevěříte, můžete se podívat do archivu, který na blogu stejně nemám, takže je to vlastně jedno, jenom taková menší obkecávací záležitost.
NEPOČÍTÁM, ŽE SI TOHLE NĚKDO PŘEČTE :DDDD

S čím vším jsme se možná nesetkali…

Ale vraťme se teď ke stylu - minule jsem psala o tom, jak se dá psát, teď myslím takovou popisovou formu, jestli někdo píše v ICH nebo ER formě, minulým nebo průběhovým časem a podobně. Ale tohle není všechno, co by se o stylu dalo říct

Tutorial - Styl

4. may 2012 at 17:56 | V

Aneb jakým stylem psát?


Každý styl psaní je naprosto jedinečný, mohou si být sice podobné, ale nikdy ne úplně identické, už kvůli tomu, že každý z nás myslíme jinak. Pro mě je třeba nemožné napodobit styl AnneF., nebo třeba u Hejlynky (dávám je za příklad, protože se s nimi znám nejdéle z vás. Ale stylem psaním teď myslím něco trošku jiného…

Postavy II

23. april 2012 at 11:36 | V

Odlišnost představivosti

Nedávno nám učitelka ve škole vykládala něco o představivosti a její jedinečnosti pro každého člověka na zemi. Občanka je sice totálně na nic, když se to člověk musí učit zpaměti, ale jinak se v ní člověk dozví vcelku fajn věci. Takže, dejme tomu, že bych vám řekla, ať si představíte úplně obyčejní jablko. Někteří ho ve své hlavě uvidí červené, jiní zelené, další barevné…někdo si ho představí nakousnuté, někdo jiný na stromě nebo nakrájené na talíři…

R3 - Co mám dělat, když

20. april 2012 at 17:45 | V


CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

…píšu povídku na pokračování a mám na blogu pár nových lidiček


Dneska jsem si řekla, že budu aktivní, ale postel byla silnější, než já :D Taky jsem přišla na to (už včera, jak vyhrát jakoukoli SONC, SONB, SONK, bez toho, aniž byste museli otravovat lidi přes blog...(mě to funguje, ale nevím jak by to fungovalo u vás...každopádně se klidně podělím o informace 3:) . Ale tenhle článek píšu pro jiný účel, takže...clicQ



Přiznejme si to všichni, tedy každý se zkusme zamyslet. Zavřete oči a prostě si představte sebe, když si tak pohodlně brouzdáte po internetových stránkách a najednou narazíte na autorský blog. Při prohledávání menu se vaše zvědavost každou uplynulou vteřinou zvyšuje, když tu najednou kliknete na jeden odkaz s povídkou. Na pokračování samozřejmě. A teď už záleží jenom na štěstí autora, jakou kapitolu napsal jako poslední, protože jestli je plná akce, nebo spíše pohodová, hraje docela roli…

R2 - Co mám dělat, když...

20. april 2012 at 17:45 | V

correcting-gst-mistakes

CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

...Chci něco upravit, ale nevím, jestli to má cenu

Píšete, píšete, píšete…a najednou si vzpomenete, že jste do minulé kapitoly zapomněly něco napsat, chcete změnit určitou část nebo se vám prostě jen nelíbí styl a vůbec děj v první kapitole…nebo ještě hůře uspořádání celého příběhu, který čítá už přes X,X, a X kapitol Že to celé má moc rychlý spád?
No…a co te? Stáli jste už někdy před takovou otázkou?

R1 - Co mám dělat, když...

20. april 2012 at 17:40 | V

CO MÁM DĚLAT KDYŽ...

…se od svého příběhu dostávám stále dál a dál?



Pro lepší pochopení raději lépe vysvětlím, protože z názvu opravdu není příliš patrné, před jakým problémem se autor může ocitnout.
Takže…

Tutorial - Postavy 1

18. april 2012 at 18:34 | V


Postavy

-Ti abstraktní lidičkové

Každý, kdo kdy četl nějakou knížku, díval se na film atd., tak ví, že postavy jsou základ děje. Jinými slovy, bez nich by to nešlo. I když teď si uvědomuji, že to není tak zas úplně pravda - ale to platí pouze, když něco popisujeme dějovým stylem. Např. - Když měsíc vystoupil večer na nebe, ve všech domech už se svítilo. Také to jde i takto, ale koho by bavilo pořád dokola číst jenom samé popisy, no ne?
Tak tedy zpět k postavám. Budeme brát v úvahu, že se jedná pouze o lidi, ne o mluvící věci, čí zvířata, i když pro ně platí to samé, jen maličko poupravené.

Tutorial - Místo

18. april 2012 at 18:14 | V

MÍSTO DĚJE

- Aneb kam to všechno nacpat?




Nejspíš už jste se rozhodli, jestli budete psát jednorázovou povídku nebo delší příběh na pokračování a taky víte, jak vložit do děje správnou zápletku, jestli se nechat inspirovat nebo je lepší být za každou cenu originální a taky máte ujasněné, o čem vůbec chcete psát, tedy žánr.

Takže počítám, že jistý obraz příběhu ve své hlavě máte, ale teď zbývá jenom rozhodnout, kam to celé umístíte, respektive kde přesně se děj bude odehrávat

Je několik možností, jak se přes tento bod dostat. Zkusím vám představit některé z nich, snad na nic nezapomenu.

Tutorial - Téma

18. april 2012 at 18:12 | V


Jaký žánr si vybrat ke psaní?


Na tohle téma žádné tutorialy nepotřebujete. Nikdo vám nebude rvát vlasy z hlavy, když si místo románu pro dívky vyberete nějakou drasťárnu. V normálním smyslu Horror nebo krvák
Ale z jiného úhlu pohledu…proč nezkusit něco nového?

Tutorial - Originalita vs Inspirace

18. april 2012 at 18:02 | V

Originalita vs Inspirace



O inspiraci jsem se okrajově zmiňovala v jednom z minulých článků a dlouho jsem přemýšlela o tom, že bych jí udělala ještě samostatně, ale potom se mi do toho dostalo další téma, které je pravým opakem inspirace. To téma nazýváme Originalitou.

Tutorial - Úvod do děje - 2

18. april 2012 at 17:40 | V

Základy tvůrčího psaní jde naučit

Úvod do děje II

- Zápletky

Každý spisovatel nebo pisálek musí vědět, že každé literární dílo potřebuje zápletku - to znamená, že se tam něco děje něco, co čtenáře udrží u vaší knihy, případně u obrazovky počítače, pokud si svoji tvorbu publikujete na blogu, e-stránkách nebo kdekoli jinde.
Důležité je vědět, že zápletku to má VŽDY! Dokonce, i když píšete "milý deníčku…" I tam vlastně probíhá děj, i když to možná také není tak napínavý.

Oproti tomu bych mohla srovnat třeba knížku Spiknutí 365 (Gabrielle Lord) Taky deník, 15 letého kluka, který je na útěku a díky tomu je tam víc akce a napětí!

Tutorial - Úvod do děje - 1

18. april 2012 at 17:28 | V


PRVNÍ KROKY


Úvod do děje I.

- co dělat, když jednoduše NEVÍŠ?




Ať už se jedná o básničky, poezii, povídku...je dobré mít vymyšleno "něco navíc".

Příklad - rozhodnete se psát knížku - Pokud se dostanete jenom k začátku nebo třetí kapitole a dál nic, nemá smysl nic začínat. Věřte mi, znám spousty holek, které rozepsali delší příběh a potom už se k němu nedostali. Ptáte se proč? Odpověď je stejná - protože jednoduše řečeno absolutně netušily jak navázat na svůj text a pokračovat dál. Potom vás příběh přestane bavit a vy neuděláte nic jiného, než hodíte někam do šuplíku zmrazit na tisíce let, dokud vám nuda nenakáže se k tomu vrátit. Je to škoda, protože z těch příběhů opravdu něco mohlo být! (A sama to moc dobře znám, mám rozepsaný 4tý díl od jedné hovadiny a ne a ne to dopsat :D)

Pro (úplné) nováčky

18. april 2012 at 16:37 | V



POČÁTEK


Pokud jste se opravdu rozhodli začít s tvůrčím psaním anebo už píšete nějakou dobu, ale stále si myslíte, že jste v tomto ohledu spíš jako nováčci, anebo už máte vydaných X knížek a tento článek si chcete přečíst jen tak pro zábavu - tak VÁS VŠECHNY SRDEČNE VÍTÁM U TUTORIALŮ :)

V prvé řadě bych chtěla říci, že tohle nejsou tak úplně návody, podle kterých byste se měli do puntíku řídit, spíš jenom rady a tipy ohledně psaní, jak se v něm zlepšit, co dělat jinak, když se nedaří apod. Sama nejsem žádný profesionál, i když píšu už hezkých pár let ;), jen se snažím ostatním pomoct, poradit nebo jen vyjádřit svůj názor a zeptat se na ten jejich. Většinou tak čerpám z vlastní zkušenosti, (tak se nedivte, že některé části mohou být dost subjektivní)


JSTE V PSANÍ OPRAVDU NOVÁČCI? CO DĚLAT NEBO SPÍŠE CO NEDĚLAT BĚHEM ZAČÁTKŮ?

  • (NE)Začít psát "upe nejvíc epickou fantasy povídku hned jako svoji prvotinu!"

Říká se, že spousta slavných autorů na něčem musela začínat. Paradoxně (omlouvám se, jestli jsem význam slova paradox pochopila špatně) Rowlingová - její první román Harry Potter - BUM! - obrovský celosvětový úspěch, Veronica Rothová - opět její první román Divergence - BUM! - také celosvětový úspěch, Christopher Paolini - Eragon, taky prvnotina - BUM!...a takhle bych mohla pokračovat dál...
Což vlastně všechno odporuje tomu, co tvrdím já - nemít svůj nejlepší námět jako prvotinu. Ale i přes tohle si na tom stále trvám. Protože s každou povídkou se nám zvyšuejí zkušenosti, s každým uplynulým rokem se náš styl psaní (znatelně) mění. (obyčejně k lepšímu :) ) Teď by mohl někdo říct "no jo, ale kdy to podle tebe asi máme psát, když to za pár let zase budeme chtít přepisovat?". - Piště podle toho, jak se na to cítíte, pokud máte pocit, že to nezvládnete popsat počkejte si.
Mě spíš jde o jednu věc - kolik z vás už přišlo na blog začínajícího autora a narazilo na povídku. Úžasný námět na příběh, úžasné prostředí, postavy, promyšlený děj...ale ten otřesný styl psaní...


  • A misto toho nejprve napsat několik kratších povídek

A hned několik důvodů proč
  • Jednorázovky nejsou nijak složité - Tím myslím, že nemusítě dlouze vymýšlet děj namísto toho jako svoji úplně první povídku zvolit všeobecně trošku jednoduší námět
  • Utvrdíte se, jestli vás to skutečně baví anebo ne - Pro čtenáře není nic horšího, než když i najde povídku, do kteřé se zažere a potom se od autora dozví, že žádné pokračování nebude, protože ho to přestalo bavit. Alespoň tak (pokud opravdu začínáte) se opravdu přesvědčíte, jestli u toho dokážete vydržet a opravdu se u psaní nenudíte :) (jestli víte, jak to myslím)
  • Menší délka - Podobný důvod, jak bod č.2 :)

  • NIKDY ale opravdu NIKDY! Svoje prvotiny nikomu NEVNUCUJTE!!!

Ehm, upřímě. Nikdo na to není zvědavej. I když si třeba myslíte - "Juchů! napsala jsem svoji první povídku One Direction aneb Zachraňte krále poníků! Hned to pošlu do Fragmentu!" - NE! i když to není tak úplně vnicování, ale všichni moc dobře víme, jak je to se začínajícími autory a nakladatelstvími...co si budem povídat ;) Abyste potom nebyli zklamaní.
Něco jiného je, když obcházíte po třídě se slovy "Ahoj, napsala jsem povídku, NECHCEŠ SI TO PŘEČÍST?" Tohle už je opravdu tak trošku vnucování. Já vím, že můžete trpět vlnou euforie z toho, že už máte tři stránky :) a touhou znát názor ostatních, ale zkuste s tím počkat trošku na dýl a určitě je i lepší poct, když za vami sám od sebe někdo přijde a poprosí vá, jestli si může přečíst to,co píšete, než...abyste to museli nutitakžedému na potkání. (Tohle přesně dělala jedna moje spolužačka a upřímě...bylo to dost otravný :P)


  • Nepěstujte své Ego na kritice kamarádů.

Skutečných kritiků je málo a těch dobrých, kteří vám orpavdu dokážou poradit, je ještě míň. Všechna ta slova od vašich přátel - "jo pěkný! úžo žužo povídka, určitě pokračuj!" se sice hrozně krásně poslouchají ale nemáte z toho nic, než dobrý pocit a zvyšující se Ego. Zvláště pak, pokud povídka sama o sobě stojí za prd a kamarádky vám to jen nechtějí říct do očí. Třeba pokud píšete v fan fiction na Stmívání a oni jsou všechny zamilovaný do Edwarda Cullena (ještě že tyhle sračky nečtu :P) a vy tom potom v dobré víře, že povídka je dokonalá pošlete do nakladatelství a...potom přijde ten šok a slzy, kdy vás člověk, který to bude číst, setře...
Lepší je, pokud někdo z vašich splužáků nebo známých píše a má s tím nějakou zkušenost anebo vám alespoN konkrétně řekne, co se mu na tom líbilo anebo ne (třeba, že to bylo napínavý a tak)
Ale úplně nejlepší je znát názor někoho nestranného! člověka, který vás nezná a který se tak nebude zaměřovat na vás, ale opravdu na text, co má před sebou.


  • Nidky se s nikým NESROVNÁVEJTE!

Protože to děláme každý, i když třeba nechceme, ale podvědomí si dělá, co chce. A píšu to do článků pořád dokola, protože je to podle mě nejčastější případ, kdy začínající autoři přestávají psát, protože vidí úžasnou povídku a řeknou si "áách jo...takhle já nikdy psát nebudu..." NE prosímvás! (Taky mám chuť seknout s psaním, když čtu Hunger Games, ale to sem napatří :D)



Já jen doufám, že jsem vám pro začítek alespoň některým z těch bodů pomohla :)
 
 

Advertisement